Tahle rána Iry bolí. Schytali ji totiž z vlastních řad. Roy Keane, fotbalová legenda jejich země, totiž svým krajanům vzkázal: Nebrečte, je to vaše vina!
Tahle rána Iry bolí. Schytali ji totiž z vlastních řad. Roy Keane, fotbalová legenda jejich země, totiž svým krajanům vzkázal: Nebrečte, je to vaše vina!
Z celého světa, i ze samotné Francie, se na Irsko valí laviny soucitu. Slůvka podpory přicházejí od fotbalových legend, o dechberoucí nespravedlnosti mluví i politické špičky. Ovšem osmatřicetiletý Roy Keane čerstvou ránu navzdory vší bolesti ještě víc rozevírá.
Dále čtěte:
Francie slaví neprávem, Irové chtějí nový zápas >>>
Zoufalý Henry: Jsem pro opakování zápasu >>>
Henryho ruka má hodnotu 30 miliard korun! >>>
Beckham brání Henryho: Ruku by také nepřiznal >>>
A vůbec se s tím nepáře.
„Můžete si stěžovat, jak chcete, ale nic to nezmění. Na mistrovství jede Francie – smiřte se s tím,“ tvrdí někdejší pětašedesátinásobný reprezentant Irska, nyní kouč druholigového Ipswiche.
„Irsko mělo šanci ve dvou zápasech přejít přes Francii a nevyužilo ji. Je to stále ten samý příběh. Naše federace reagovala jako obvykle – okradli nás, mluví o čistotě hry... Je to směšné. Nebrečte.“
S hlasy mluvící o nespravedlnosti, nad niž není, je Keane rychle hotov. „V kvalifikaci byl jeden zápas proti Gruzii, kdy Irsko získalo penaltu po jednom z nejhorších rozhodnutí, co jsem kdy viděl. A nepamatuju se, že by FAI tehdy nabízela opakování zápasu. Kdo s čím zachází...“ připomíná únorový duel, který Irové díky vymyšlenému (alespoň dle Keana) pokutovému kopu vyhráli 2:1.
Zdá se, že sedm let stará roztržka s fotbalovou federací legendárního záložníka ještě nepřebolela. Na tréninkovém kempu těsně před světovým šampionátem 2002 v Japonsku a Koreji se hráč pohádal s trenérem Mickem McCarthym a turnaj opustil, aniž by do něj zasáhl.
I proto možná neopomíná prohodit následující větu: „Fanoušci si zaslouží víc, trenér si zaslouží víc a pravděpodobně i většina hráčů si zaslouží víc. Ale u irské federace si tím nejsem jist.“
Otázka je, koho mezi hráčskou většinu počítá. Hlavní vinu za obdrženou branku totiž neklade na Henryho ruku, ale na hlavy fotbalistů. „Zaměřil bych se na to, proč si s tím neporadili. Víc bych se zlobil na své obránce a brankáře než na Thierry Henryho,“ říká.
A pokládá tři otázky, kterými se v Irsku těchto dní asi nezavděčí.
„Jak můžou obránci dovolit, aby míč skákal v malém vápně?“
„Jak tam můžou Henryho nechat takhle být?“
„A když je míč v malém vápně, kde je, k čertu, můj brankář?“
Kdekterý Francouz by se teď měl na Zeleném ostrově lépe než jeho někdejší hrdina.
