Na pýchu však u něho nenarazíte, ta v mysli vážného adepta na místo v brance pro MS nemá místo.

Získal jste všechno, co šlo. Řekněte, nezatočila se vám z toho hlava?
(usměje se) „Nic takového, ale samozřejmě mě to těší. Cena pro nejlepšího gólmana je oceněním za celou sezonu. Jsem rád, že jsem ji získal v takové konkurenci, kdy vylítli nahoru Kubové Štěpánek a Sedláček, kteří před sebou mají obrovskou budoucnost. Ocenění za play off si taky moc vážím, protože od května trénujete kvůli tomu, abyste napřesrok mohli vyhrát poslední zápas sezony. Nám se to letos podařilo. Je to sice individuální cena, ale bez podpory mančaftu bych to nedokázal.“

Nejlepším hráčem jste ale byl zvolen vy. Pořád se nepovažujete za hvězdu?
„Určitě ne, hokej je kolektivní sport. Někdy pomůžou kluci mně, jindy já jim. Když se povede sezona jako letos, ukazuje se, že jsme se dobře doplňovali. Samozřejmě si považuju toho, že jsem tu cenu získal třeba před Jardou Bednářem. To je vynikající hráč.“

Pořád zůstáváte oběma nohama pevně na zemi. Pokaždé jste takový realista?
(krátce se zamyslí) „Jo, to ke mně docela sedí. Samozřejmě si uvědomuju, že jsem hodně blízko účasti na mistrovství světa. Vím, že se reálně můžu dostat do branky, což se už nikdy nemusí opakovat. Kdybych na šampionátu odchytal aspoň minutu na mistrovství, byl bych za to moc rád. Je to dobře rozjetý, necháme se překvapit, jak to dopadne. Dokud do Švýcarska neodletím, nechci předbíhat. Podívejte se na Kubu (Štěpánka), taky to má ve svých rukách. Upřímně mu držím palce, aby mu to vyšlo. Co jsem měl možnost ho poznat, tak je to fajn člověk.“

Reprezentační sraz vás vytrhl z mistrovských oslav. Ale vy na ně moc nejste, že?
(usmívá se) „Na nějaké bláznění určitě ne. Po posledním utkání jsme vyrazili s klukama na klubovou akci. Nabaštili jsme se, něco jsme popili. Byla tam se mnou manželka, kolem třetí hodiny jsme šli domů, museli jsme za synkem.“

Jak jste prožíval oficiální zavření karlovarské „plecharény“?
„To se mě ale moc netýkalo, kluci byli hodně rozjetí už od oběda. Trošku jsem jim to záviděl. (směje se) Večer jsem s nima nemohl ani pokračovat, v pátek ráno jsem musel vyrazit do Liberce.“

Cítil jste při loučení se starým zimákem i nostalgii?
„Něco jsem tam prožil, to je pravda. Pro všechny to bude velká změna, ale do nové haly se moc těšíme. Zároveň si všichni uvědomujeme, že taková atmosféra tam už nikdy nebude, i když fanoušci budou samozřejmě pořád stejní. Troufám si tvrdit, že kdyby u toho posledního zápasu nebyli, tak bychom ho nevyhráli. Však jsem to taky hned v kabině klukům říkal.“

Už jste si zvykl být v centru mediální pozornosti?
„Je pravda, že poslední dva měsíce byly ohledně médií hodně hektický, takový zájem jsem ještě nepocítil. Během finále jsem se musel párkrát omluvit, třeba z online rozhovorů. Říkal jsem novinářům, ať se nezlobí, ale že bych měl rád trošku klidu. Byla to pro mě další zkušenost. Vím, že je to spojené s naším úspěchem v Karlových Varech.“

Jsme zase u toho. Jedním z největších symbolů titulu jste právě vy. Podle mnohých by ho Vary bez vás nezískaly...
„Gólman je vždycky vidět nejvíc. Když někdo z dvanácti útočníků zrovna nemá svůj den, tak si toho leckdy ani nevšimnete. Když to nesedne gólmanovi, tak to vidí všichni. V tom je to na druhou stranu krásný. Jak už říkal Petr Bříza, gólman může být buď hrdina, nebo naopak. Nikdy ne něco mezi tím.“

Reprezentačnímu trenéru Růžičkovi se na stole vrší omluvenky. Máte za sebou náročnou sezonu, v březnu se vám narodil syn Lucas. Důvod odříct účast na šampionátu by se určitě našel, nemyslíte?
„Určitě ne. Říkám to teď a doufám, že to budu moci říkat i v budoucnu: Pokud budu zdravý, vždycky moc rád přijedu reprezentovat. Momentálně mě nic netrápí, takže nevím, proč se na něco nechci říct vymlouvat, ale prostě se z nějakého důvodu omluvit.“

V Liberci jste se objevil jen na skok, v sobotu jste zamířil zpátky domů. Netáhlo vás to do branky?
„Od prosincového Spengler Cupu jsem odchytal všechny minuty. Jsem rád, že mám trochu času na odpočinek. V neděli má nároďák jen krátké rozbruslení před odpoledním zápasem, potom sraz končí. Půjdu na led sám v Ostrově nad Ohří. Jen se sklouznout, abych z toho zbytečně nevypadl. Forma doufám vydrží.“

Následující dlouhé odloučení od rodiny vás nestraší?
„Zatím to je v pohodě. Do Liberce jsme vyrazili všichni. Jela s námi moje mamina a během galavečera malého hlídala. Do Švýcarska to je samozřejmě o něčem jiným. Ale těch pár dní zmákneme a potom na sebe budeme mít dost času. I když dovolená nebude moc dlouhá, brzy začne příprava na novou sezonu. Ale to už budu aspoň doma.“

Děti se v raném věku mění den ode dne. Necháte si na šampionát posílat obrazové zpravodajství?
„Výhodou je, že manželka má jako velký koníček fotografování, určitě mě bude pravidelně zásobovat. Skočím někam do internetové kavárny, kde se budu moct na malýho mrknout.“ (usmívá se)

	V nedělním deníku Sport najdete:
	» celý rozhovor s Lukášem Mensatorem O čem mluví: » Jak změnil svůj postoj k sebekritice? » Jaký je jeho vztah ke golfu?