Mensator: Dítě vám změní život

Po tréninku si vyrazí na golf, pak domů potěšit se s měsíčním synem Lucasem. „Ale je mi jasný, že až se v pátek ráno probudím, budu myslet už jen na finále,“ ví čtyřiadvacetiletý brankář.

Sám říká, že je lepší si někdy hokejem nezatěžovat hlavu. A jaké může být lepší čistič myšlenek, než pocit úspěšně zvládnutého porodu... „Každý, kdo má dítě, tohle potvrdí. V tu chvíli víte, že to je to nejdůležitější na světě. Aby byl prcek v pořádku a měl všech deset prstů na rukou,“ usmívá se hvězda letošního play off. „Když je potom všechno za vámi, uklidníte se.“

Takže zásadní rodinná událost ovlivnila vaše výkony?
„Je to tak. Hokej pak totiž taky trochu přehodnotíte. Konkrétně třeba ten zápas v Litvínově, kdy se malý narodil, byl hodně důležitý. Vedli jsme po něm 1:0 v sérii. Ale v porovnání s tím, co zažívala manželka nebo moje máma, která u toho byla přímo v porodnici, to se vůbec nedá srovnat. Je to úplná maličkost. Když se nad tím zamyslím, musím se smát, jakou jsem z hokeje někdy zbytečně dělal vědu.“

Teď už neděláte?
„Nikdy jsem neříkal, že hokej je pro mě všechno a nic jinýho mě nezajímá. Uvědomoval jsem si, že se jím chci jednou živit a že mu musím dávat maximum, to jo. Abych někdy nepřišel domů po zápase a vyčítal si, že jsem pro výhru mohl udělat víc. Ale zase na druhou stranu mě mrzí, když třeba přijdu mezi neznámé lidi, a oni si mě zaškatulkují tak, že se nedokážu bavit o ničem jiném než o hokeji. Přece nejsem tak hloupej! Někdy se stane, že sedím, a protože nejsem extra velkej řečník, po pěti minutách se mě lidi zeptají, kdy máme trénink a s kým teď hrajeme. To nemám rád.“

A o čem se s vámi dá bavit?
„Je toho dost… Teď mě napadá třeba golf. Jakmile začne být hezky, už vždycky mažeme na hřiště. Teď s malým to bude těžší, ale určitě to nějak skloubíme. Na drajving si ho třeba vezmu s sebou.“

Takže z něj vyroste golfista?
„Kdepak, spíš to bude jezdec formule jedna. Když totiž někde zastavíme autem, hned řve. Ale jakmile se třeba na semaforech rozjedeme, okamžitě je v klidu. (pobaveně) Nedávno šla Janča (manželka) koupit něco do masny a já s ním čekal před krámem. Začal strašně řvát, tak jsem s ním musel jezdit po parkovišti dokola jak šílenec. Lidi si na mě asi ukazovali, ale pomohlo to. Tak uvidíme…“ (usmívá se)

Jak jinak zatím zvládáte roli otce?
„Zatím to zvládá hlavně manželka. A skvěle. Klobouk dolů před ní. Moc se nevyspí, takže já když přijdu domů, snažím se o mladýho trošku postarat. Ale to mateřský pouto k mámě je trošku jiný, než když si ho vezmete vy. Uklidní se už jen tím, když na něj Janča promluví. Kdežto já s ním můžu tancovat a stejně bude řvát jak blázen.“ (usmívá se)

Trochu jsme utekli od toho, jak narození syna ovlivnilo vaše chytání. Teď jste tedy víc v klidu i v brance?
„Určitě. Celou sezonu, kdy jsme byli v očekávání, jsem myslel jenom na to, aby bylo všechno v pořádku. V ten daný okamžik to ze mě potom spadlo. Ale to, že se mi teď daří, je i shoda náhod. Šlape nám to jako celku, kluci dávají góly. Momentálně mi to jde, ale to je strašně pomíjivý. V pátek už to může být úplně jinak. Zápas se mi nepovede, budeme prohrávat 0:1 a najednou se všechno otočí.“

Proč uvažujete tak negativně?
„To bych neřekl. Já si uvědomuju, že teď je všechno fajn. Udělám maximum pro to, abychom tady zvládli ty dva úvodní domácí zápasy. Byla by to pro nás velká psychická výhoda. Ale jsem si zároveň vědomý toho, že Slavia má skvělý tým. Už loni nám to dokázala.“

Člověk by řekl, že po výkonech ve čtvrtfinále a semifinále budete mluvit odvážněji…
„Sebevědomí je krásná věc, ale já se snažím vystupovat pořád stejně. I když se mi zrovna daří, nebo ne. Uvnitř sám sobě si samozřejmě postupem času na zápasy věřím víc, v tréninkách se mi chytá líp. Ale navenek se snažím vystupovat stejně.“

	V středečním deníku Sport najdete:
	» celý rozhovor s Lukášem Mensatorem O čem mluví: » Jak zvládá psychický tlak? » Jakým sportům se věnuje?