Nakolik se vám ulevilo, že otázky, kdy konečně přijde první čisté konto v této sezoně, už neuslyšíte?
„Jsem rád, že to je za mnou. Ta nula mohla být dřív, ale hlavní je, že přišla. I když tohle nebyla nula, která by rozhodla o výsledku. Ovšem i tak je pěkná.“

Zvlášť, když vzešla z utkání proti Slavii. Proti Růžičkovi…
(směje se) „Já přesně věděl, že tuhle otázku dostanu! Nechci říkat, že jsem si nulu schoval na Vláďu, to ne. Ale když už se ta nula blížila, začalo mi docházet, že přesně na tohle budu odpovídat. Že jsem to jako Vláďovi vrátil za olympiádu (usmívá se). Ale kdepak, to s tím nesouviselo vůbec.“

Ke konci jste se hodně upínal k nule?
„Napadlo mě to po druhé třetině. A jak se blížil konec utkání, díval jsem se na hodiny stále častěji. Zápas bez gólů je vždy příjemný, podobně jako hattrick pro hráče. A já si toho cením. Bylo fajn, že jsme ani za stavu 5:0, 6:0 neopustili náš systém, dotáhli to do úplného konce, takže i ta nula byla.“

Nepřepadly vás chmury v 55. minutě, kdy slávisté ještě mohli zazlobit v přesilovce?
„Nejtěžší přesilovku Slavia měla ve druhé třetině, tu dvojnásobnou. My ale všechna oslabení výborně bránili, slávisté neměli žádné velké šance, střely jsem viděl. Buď jsme je zablokovali, nebo oni si nenašli čas na dorážku, která bývá nejnepříjemnější.“

Vaši spoluhráči váleli. Dívalo se vám hezky z branky na útoky týmu?
„Určitě. Dobře jsem se bavil. První třetina byla výborná a rozhodla. Pak to bylo mnohem jednodušší. Když pak hrajete chytře, soupeři se to strašně těžko obrací. A Slavia se ke konci dívala na hodiny stejně jako já… Taky si už přála konec.“

|