Vopat: Šlégra všichni poslouchají

Parta, které nově ze střídačky šéfuje i hrající asistent trenéra Jiří Šlégr, nevídaně ožila. „Poslední dva zápasy už jsme hráli dobře, jen jsme se trápili s tím, že jsme nemohli dát gól. Tentokrát už jsme to chtěli zúročit. Prostě už jsme to museli zvládnout,“ říká litvínovská hora svalů.

Po šesti porážkách v řadě a za stavu 2:0 ve Varech ale musí být obrovsky těžké, najít síly k obratu, ne?
„To nepochybně. Ale důležité je, že Vary tady nehrají tak dobře, jako hrály ve staré hale. Musejí si tady na to zvyknout… Samozřejmě to byl pro nás nepříznivý stav, ale my už jsme prostě museli zatnout zuby, jít do toho po hlavě a doufat, že to otočíme.“

Karlovarským nestačilo ani dvougólové vedení

Co konkrétně ve vás probudilo takovou víru?
„Zlomové bylo, že jsme ubránili pětiminutové oslabení, kluci padali do střel, všichni jsme makali. Pak se nám ještě zranil gólman (Petr Franěk má natažený sval), ale Jarda Hübl, který šel do branky, nás taky podržel. Všichni zkrátka zabrali a hráli výborně.“

Je pravda, že za takového stavu už jste neměli co ztratit.
„Přesně tak, zbývalo jen do toho vletět. A vidíte, když se maká, vyplatí se to.“

Byl znát na střídače Jiří Šlégr, nově ve funkci asistenta trenéra?
„Samozřejmě, Jirka něco dokázal, pro mužstvo je přínosem. Na starosti má beky, hlavně těm mladým ohromně pomůže. Ať už když s ním hráli, anebo teď. Znát zkrátka je, doufám, že i díky tomu začneme vyhrávat.“

Souhrn kola >>>

Promlouvá Šlégr často k týmu?
„Jistě, má hodně co říct. A když něco říká, všichni ho poslouchají a snaží se plnit, co po nich chce.“

Může vydřená výhra ve Varech být tím, co váš tým nakopne na vítěznou vlnu?
„Doufáme! Teď máme doma Spartu, což je vždycky vypjatý a tvrdý zápas. Věřím, že přijde plno lidí a povzbudí tak, jako nás povzbuzovali doteď. A že my to zúročíme ve tři body.“

Neplánujete na zpestření bitku s některým ze Sparťanů, svých bývalých spoluhráčů?
„Kdepak, já se spíš snažím nebýt zbytečně vylučovaný. V dnešní době mají rozhodčí docela přísný metr a když oslabíte mužstvo, může to rozhodnout. Snažím se jen hrát tvrdě. Až když se něco stane, tak do toho samozřejmě rád půjdu.“

Třeba jako v utkání s Vary, kdy jste domlouval Lukáši Pechovi, který dorážel před vaší brankou už přikrytý puk…
„Nóó, to jsem mu jenom řekl, že to nebylo zapotřebí, takhle do brankáře jít, když to měl už přikrytý. On se mu ale omluvil, tohle se holt někdy v zápalu hry stane. Tím to skončilo.“

Tohle je vaše úloha v týmu, že? Umravnit protihráče.
„Od toho, aby udělali pořádek, jsou hlavně beci. Ale když jsem na ledě, bez zbytečného vyloučení dám rád najevo, že s takovým chováním spokojení nejsme. Když to pak někdo udělá znova, neobejde se to bez odplaty.“

Rozdal byste si to s o hlavu menším protihráčem, jako je třeba právě Pech?
„Ne, s malejma se neperu. Já se vlastně vůbec nerad peru. Ale nikdy nevíte, jak to v zápalu hry vyplyne…“ (z rozjařené kabiny se ozývá: „Hele, náš střelec.“)

Copak, spoluhráči si z vás utahují?
(usměje se) „Ále, to je jen od kluků, co mají míň gólů, než já. Já se za střelce rozhodně nepovažuju. Jen jsem dvakrát řekl, že dám gól, a dvakrát mi to vyšlo.“

Trefil jste se nad lapačku Lukáše Mensatora, to se nepovede ani věhlasnějším kanonýrům. Mířil jste tam?
„Jo jo, jinde místo neměl. Mně navíc skákal puk, tak jsem do toho jen plácnul. A šlo to do vikýře. Hlavní je, že jsme dvakrát vystřelili nahoru a dali jsme dva góly… Možná náhoda, možná ale taky něco do budoucna. Gólmani většinou pokrejou spodek a když jdou dolů, je třeba střílet nahoru.“