Růžička ml.: Byl jsem vyklepanej

„Byl jsem neskutečně nervózní. Bál jsem se, že nedám a tátovi to zase bude otloukáno o hlavu," přiznal mladík po zápase. Na ledě to na sobě ovšem nedal vůbec znát. Pomalu se rozjel, několikrát obkroužil čepelí své hole kolem puku a následně prostřelil zkoprněného gólmana Cháberu. „Dlouho jsem tomu nemohl uvěřit," smál se v kabině čerstvých finalistů.

Jak jste se cítil, když na vás otec ukázal a řekl, že pojdete vy?
Byl jsem pořádně překvapený. Říkám mu: Já nejdu! Jenže on se jen přísně podíval, tak jsem šel.

Víc jste na střídačce nestihl?
Ještě mi Káca (obránce Kadlec) poradil, abych jel pomalu. Pak už jsem byl jenom rád, že jsem nějak dobruslil k brance.

Věděl jste od začátku, jak budete zakončovat?
Udělal jsem to, co zkouším na tréninku. Ale rozhodně jsem nevěřil, že to tam padne.

Jak jste na ty kroužky kolem puku přišel?
To právě nacvičuju. Jenom je problém, že kluci ze Slavie to už znají. Tak jsem vůbec nevěděl, jestli to mám udělat, nemám udělat. Nakonec jsem byl rád, že jsem si kotouč někam neodpálil.

Byl to odvážný kousek. Jako byste ani nepociťoval, že vás v hale sleduje 15 tisíc fanoušků...
Nemá cenu nic tajit. Byl jsem vyklepanej. Půlka diváků na mě pískala, druhá půlka se modlila, ať dám gól. Nikdy v životě jsem v podobně důležité situaci nebyl.

Zvládl jste ji, jaké to pak byly pocity?
Já jsem jenom viděl, jak tam všichni řvou a skáčou. Měl jsem úplně vymazáno. Jezdil jsem tam jak psychopat. Jenom jsem se ptal: Je konec? Není konec?

Copak jste neviděl puk v síti?
No jasně, že jo! Ale nevěřil jsem tomu.

A kdy jste uvěřil? Když vám táta gratuloval?
On jenom řekl, abych se z toho nepo...

A nějaké odměny se dočkáte?
Máma bude mít určitě ohromnou radost. Ale nějaké oslavy rozhodně nebudou. Na ty bude případně čas po titulu.

Dostal jste dvd s nahrávkou zápasu, kouknete se na něj hned, jak přijdete domů?
Přetočím ho až na konec a ten si pustím. Ne to je žert. Asi si počkám na ráno, až to budou dávat v repríze.