V šestnácti letech odešel brankář Jan Šebek do akademie Chelsea, ale za pár měsíců utekl domů. Později si dodal odvahy a vyrazil na druhý pokus. Vydržel. A odměnou mu je dvouletý profesionální kontrakt s „blues“. Za všechno prý může jeden zápas proti rezervě Arsenalu.
„Po něm se postoj lidí v klubu vůči mně změnil,“ říká v rozhovoru pro Nedělní Sport z Kréty, kde tráví dovolenou.
Co pro vás nabídka Chelsea znamená?
„Je to splněný sen. Já hrál až do patnácti let fotbal v Tachově, tudíž jsem si ani nedokázal představit, že bych v něm mohl směřovat dál. Když jsem přecházel do Viktorie Plzeň, byl to zlomový bod, kdy jsem si řekl, proč to nezkusit a někam ve fotbale dojít. Po půl roce v Plzni přišla první nominace do mládežnické reprezentace a pak se objevila nabídka Chelsea.“
Nejprve jste v lednu 2007 vyrazil na stáž.
„Už tam člověk viděl, že je to jiný svět. V tu chvíli mi bylo jasné, že bych se do toho rád zapojil. V létě jsem nastoupil do Chelsea, jenže první rok nebyl úplně ideální, Nezvládl jsem to po psychické stránce. Byl na mě velký tlak, nemohl jsem to vydržet, takže jsem se koncem listopadu (2007) vrátil domů. Ale pak jsem znovu odjel do Anglie a odehrál nejlepší sezonu v kariéře.“
Proč jste utekl? Nevyrovnal jste se s odloučením?
„Těžko jsem zvládal to, že jsem bez rodiny a kamarádů v zemi, kde se mluví jiným jazykem, lidé mají jinou mentalitu. Když se ohlédnu zpátky, mrzí mě to, zase na druhou stranu mi to otevřelo v určitých věcech oči.“
Nebál jste se, že si předčasným návratem domů zavřete dveře do Chelsea a nedostanete druhou šanci?
„Abych se přiznal, když jsem opouštěl klub, nemyslel jsem na nic jiného než na to, abych se tam přestal trápit. Bylo mi šestnáct, tenkrát jsem to fakt nezvládl. Jsem rád i za tuto zkušenost, protože mi to v následujících měsících hodně pomohlo.“
Kde jste strávil dobu po návratu z Anglie?
„Šel jsem na půlroční hostování do Plzně.“
A proč jste se rozhodl pro druhý pokus?
„Mluvil jsem s manažerem Zíkou a řekl jsem mu, že bych to chtěl znovu zkusit. Když jsem z Chelsea odcházel, řekli mi, že nerozvážou smlouvu, kdybych si to náhodou rozmyslel, abych se mohl vrátit. Už někdy v květnu minulého roku jsem si řekl, že bych do toho šel znovu. Jsem moc rád, že jsem se takhle rozhodl. Navíc mi pomohlo, že Sport Invest má dva lidi v Anglii. To mi situaci dost usnadnilo.“
Byli v Chelsea překvapení, když vás viděli zpátky?
„Myslím si, že trochu jo. Ale spíše jsou teď všichni překvapení, jak ta sezona dopadla a jak se to obrátilo.“
Jak vlastně vypadala sezona, která vám může změnit život?
„Připravoval jsem se s dorostem. První půlrok nebyl ideální, kvalita mých zápasů se nedá vyjádřit slovem spokojenost. Měl jsem v utkáních hodně výpadků, ale tréninky šlapaly výborně a vyhýbala se mi zranění.“
Kdy se to zlomilo?
„Po Vánocích jsem přijel zpátky. V mládežnických týmech byli přede mnou dva brankáři. Na jaře se jeden zranil, druhý byl na reprezentaci. Takže z toho vyšel můj debut. Hrálo se derby s Arsenalem. Byl jsem jedinou volbou. Remizovali jsme 0:0, byl to jeden z nejlepších výkonů v mé kariéře a tenhle zápas změnil celé mé postavení v Chelsea.“
Jak si vysvětlujete ten nenadálý zlom?
„Mám jednu vlastnost, na tréninku nevypustím nic. Můžu říct, že jsem obrovsky pracovitý. A jsem strašně rád, že se mi to vrátilo.“
Na čem konkrétně jste poznal změnu chování lidí z klubu vůči vám?
„Viděl jsem, že je tam vůči mě nedůvěra. Poznám, kdy mi lidi věří, kdy ne. Cítil jsem, že si před tím zápasem s Arsenalem jako by říkali: ,Nemáme na vybranou a musí chytat on.‘ Všichni byli ohromně překvapení z toho, jak jsem to odchytal. Pak jsem potvrdil, že to není nějaký výkyv. Od té doby jsem začal pravidelně chytat za rezervu až do konce sezony. Jednou mi to nedovolila nemoc. A potom už jsem trénoval jen s áčkem. A několik zápasů jsem odjezdil jako trojka.“
Kolik přesně?
„Nějakých sedm nebo osm. Z toho dvakrát FA Cup. Právě první cesta byla na čtvrtfinále do Coventry.
Takže jste se v průběhu jara připravoval po boku Petra Čecha?
„Přesně tak, byli jsme tam Petr, já a Hilário. Stejná sestava jezdila i na zápasy.“
Jak fungovala vaše spolupráce?
„Výborně. Petr je otevřený člověk. Mně pomáhá v tom, že kdykoliv při tréninku vidí, že něco dělám špatně, tak se to nebojí říct. Umí říct: ,takhle to není dobré, lepší je to tímhle způsobem‘. Za to jsem mu nejvíce vděčný. Ale nejen to, já si teprve dělám řidičák a vždycky, když se jelo na Stamford Bridge, Petr mě vyzvednul.“
Berete si jeho rady k srdci?
„Určitě. Pro mě je Petr nejlepší brankář na světě, to je povinnost brát si jeho rady.“
V čem konkrétně vám pomohl?
„Jednou z největších Petrových kvalit je jeho výborná poziční hra. Takže když hrajeme nějaké malé zápasy, stojí vedle brány a říká mi, že jsem třeba moc hluboko nebo že musím výš. Stejně tak při centrech a podobně.“
V průběhu sezony se Čechova role v Chelsea občas zpochybňovala. Jakou má podle vás pozici v klubu?
„Podle mě neotřesitelnou. Byl bych hodně překvapený, kdyby se to změnilo. Petr je jasná jednička a součást pevného jádra týmu.“
Stýkáte se i mimo tréninky?
„Rádi si spolu pokecáme, ale že bychom se scházeli odpoledne na kafe, to ne.“
Mluvíte spolu na sebe během tréninku anglicky?
„Nemáme problém si říct něco česky, myslím, že ,Ila‘ to bere. Když se bavíme česky, jsou to jen momenty, žádné dlouhé rozhovory. Jinak komunikujeme anglicky, i když trenér gólmanů je Francouz, takže občas to bývá pěkná slátanina (směje se).“
