Kvůli poraněnému kotníku stihl Kadlec prakticky jen závěr podzimní sezony. Vynechal tak v reprezentaci defi nitivní konec nadějí v kvalifi kaci o mistrovství světa.
„Zápas s Polskem jsem bohužel sledoval jen v televizi,“ říká. A až v posledních kolech bundesligy pomohl Leverkusenu k zisku titulu půlmistra.
Reprezentační tým nově vede Michal Bílek, který vás trénoval ve Spartě. Vidíte určitou výhodu v tom, že se s trenérem už znáte?
„Ani ne. Pro mě může být spíš výhoda, že skončil Marek Jankulovski, který pravidelně nastupoval na levém kraji obrany. Teď se o to uvolněné místo můžu poprat.“
Kdo bude vaším v uvozovkách největším soupeřem o pozici levého obránce?
„Nevím. Asi Daniel Pudil, může tam hrát třeba Adam Hloušek, jmen by se určitě našlo víc.“
Tušil jste, že Marek Jankulovski uvažuje o konci v reprezentaci?
„On to trošku naznačoval. Ale že bych s tím nějak počítal, to zase ne.“
Předchůdce trenéra Bílka Ivan Hašek vás stavěl i do stoperské dvojice. Znamená to, že byste se raději viděl na levém kraji obrany, že je vám tahle pozice bližší?
„V reprezentaci si člověk nevybírá, měl by být rád, že v ní je. A trenér Hašek mi třeba před Slovenskem řekl, ať se připravím na obě pozice. A já to beru, univerzálnost není nikdy na škodu.“
Reprezentace bude chybět na mistrovství světa. Už jste se s tímhle faktem vyrovnal?
„Samozřejmě mě to mrzelo. Ale neviděl bych to tak pesimisticky, lidi to vidí zbytečně moc černě.“
Myslíte?
„Nelíbí se mi, jak se mluví o tom, že reprezentace upadá. Tomáš Rosický nebo Pavel Nedvěd také nepatřili hned od začátku mezi špičku, museli se do ní propracovat. Teď nastala nějaká generační výměna, ale věřím, že ji zvládneme. Štve mě, že nám lidi tolik nevěří.“
Tomu se nemůžete divit, národní tým nepostoupil na mistrovství světa, pak reprezentace ve Spojených arabských emirátech prohrála i s Ázerbájdžánem...
„Já vím, ale pořád si myslím, že v Česku je dost nadějných hráčů. Rozhodně bych to neviděl tak černě. Máme přes půl roku čas na to, aby se vybudovalo nějaké mužstvo a až pak by ho měli lidé hodnotit. A ne ho odepisovat už dopředu.“
Pojďme k vám osobně. Téměř celý podzim jste ztratil kvůli přetrženým vazům v kotníku. Mluvilo se o tom, že vám uškodilo reprezentační utkání se San Marinem, do něhož jste už nastupoval s potížemi. Když se na to teď zpětně podíváte, mrzí vás, že jste do toho zdánlivě bezvýznamného utkání (Česko zvítězilo 7:0 – pozn. red.) šel?
„V tom to nebylo. Kdybych měl tu možnost a mohl něco udělat jinak, tak by se to netýkalo San Marina. Spíš bych raději na Slovensku lépe odkopl ten míč, aby do mě pak Hološko nemohl zajet. Tím mě zranil a tenhle souboj mě vyřadil z fotbalu. Ne zápas se San Marinem, tam už jsem tomu asi nemohl víc uškodit, doktoři mi říkali, že nejdu do žádného rizika.“
Ale byl to na dlouhou dobu váš poslední zápas...
„Jenže tenkrát se na rentgenu nic neobjevilo. A na velké komplikace to nevypadalo ani po příjezdu do Leverkusenu. Ani tady nejprve doktoři v kotníku nic neobjevili. Jenže noha pořád bolela, tak jsem po nějaké době šel na vyšetření a až to ukázalo, že tam mám natržený vaz, co spojuje lýtkovou a holenní kost.“
A řekli vám, že to léčení zabere dva a půl měsíce?
„Když se prý takové zranění diagnostikuje včas, nasadí se na deset dní sádra a pak se po čtyřech týdnech můžete vrátit k fotbalu. Jenže já přišel pozdě, navíc jsem kotník i zatěžoval. Už nemělo cenu mi sádru dávat, takže proto se to celé natáhlo.“
A také asi trochu zkomplikovalo?
„Když jsem začal trénovat, pořád mě kotník bolel. Jeden lékař z Leverkusenu mi řekl, že by to operoval, ale známý doktor Müller-Wohlfarth, k němuž jsem jezdil, zase tvrdil, že zákrok v žádném případě. A teď si vyberte.“
A teď už žádné problémy nevnímáte?
„Pořád to není úplně super, dostal jsem se na nějakých devadesát procent, takže k ideálu pořád ještě něco chybí.“
Omezuje vás to při zápase?
„To ne, při zápase na kotník vůbec nemyslím. Hůř snáším rozcvičku, když se musí člověk rozhýbat. Nebo potom ty stavy po zátěži, to kotník pořád cítím.“
Co s tím hodláte dělat?
„Počkám do léta. Pokud by se to nelepšilo, šel bych na tu operaci. Letní přestávka je dlouhá, snad bych se během ní dal zase dohromady.“
Může být váš stav i příčinou toho, že zatím stále nepatříte do základní sestavy Leverkusenu?
„Na Hertě jsem nastoupil, ale to bylo spíš překvapení. I když doufal jsem, že bych mohl být v základu i proti Mönchengladbachu. Jenže trenér Heynckes si mě pár dní před zápasem zavolal a oznámil, že budu na lavičce.“
Odůvodnil to vaším zdravotním stavem?
„Ne, vysvětlil mi, že podzim chce dohrát se sestavou, která nás dostala na první místo. A ať si počkám na zimní přípravu, že tam budou zase všichni bojovat o místo od nuly.“
V Německu se na takzvaný titul půlmistra dost hledí. Co tahle meta pro Leverkusen znamená?
„Je to úspěch, který bych ale nepřeceňoval. Hoffenheim se stal loni také půlmistrem a nakonec se nedostal ani do evropských pohárů. Takže abych to shrnul, je to hezké, ale nic si za to nekoupíte. Raději bych byl teď třetí nebo čtvrtý a to první místo bych bral až po jarní sezoně.“
Týmu se v minulé sezoně také dařilo na podzim, ale po přestávce se z čela tabulky vytratil. Věříte tomu, že se nyní tenhle propad nebude opakovat?
„V minulé sezoně se na tom podepsala změna stadionu, jaro jsme nemohli hrát doma, protože se naše aréna přestavovala. Najednou jsme přestávali vyhrávat důležité zápasy a na konci to bylo v tabulce znát.“
Když porovnáte Leverkusen teď a loni, řekl byste, že momentálně máte silnější mužstvo?
„Řekl bych, že s novým trenérem Heynckesem přišel takový klidnější impuls. Uvidíme až po celé sezoně, jak se to na nás projeví. Sám Heynckes ale stále tvrdí, že za něj se ten jarní propadák opakovat nebude.“
Jarní kolaps stál za odvoláním trenéra Labbadii. Překvapilo vás, že ho vedení klubu nepodrželo i pro další sezonu?
„Tam to bylo trochu komplikovanější.“
V čem?
„Ke konci minulé sezony prý nastaly rozpory mezi ním a vedením. Trenér Labbadia navíc něco nešťastně prohlásil do novin, což se dotklo lidí z managementu klubu, kteří ho neměli moc rádi. Leverkusen se ho proto chtěl zbavit, ale pak přišel Hamburk s tím, že má o trenéra zájem. Tím pádem to skončilo takovým elegantním rozchodem a Bayer za Labbadiu ještě dostal peníze.“
Jak jste si zvykal na Juppa Heynckese, který patří do úplně jiné trenérské kategorie? Je hodně zkušený, prošel řadou velkých klubů, zatímco Labbadia vlastně kariéru začínal.
„Ten rozdíl mezi nimi je. Trenér Heynckes si nezakládá na tak intenzivních trénincích, hodně dá na to, jak se hráči cítí. Rád s námi hodně mluví. Je to takový pohodář.“
To znamená, že neumí zvýšit hlas?
„Ne, když je potřeba, tak to dokáže! Ale spíš si potrpí na takové srandičky, aby byla v kabině pohoda a žádné velké napětí. Někdy je to vidět i na trénincích.“
Jak přesně?
„Tak třeba před zápasem dá jenom bago, nějaký centry a hotovo. To příprava pod trenérem Labbadiou byla tvrdší.“
Heynckes vedl takové kluby jako Bayern Mnichov nebo Real Madrid. Dává na sobě znát, že ve fotbale něco dokázal?
„Každou chvíli to připomene, ale spíš jako v žertu.“
Jak to vypadá?
„On třeba po zápase řekne, že už ve fotbale něco zažil, že byl tam a tam a že od začátku věděl, jak to dneska dopadne. V kabině pak vykládá: Bylo mi jasné, že v tomhle zápase budete hrát špatně, já to poznám, protože toho už mám hodně za sebou. My se tomu skoro pokaždé pousmějeme, ale on to bere, je to pohodář.“
Vidíte v Bayernu a Schalke dva jediné konkurenty v boji o titul?
„To bych vyloženě neřekl. Na jaře může kdekdo vylítnout. Podívejte se na Wolfsburg, loni byl po podzimu devátý a nakonec získal titul. Špička tabulky je hodně našlapaná, doufám, že v ní zůstaneme a vybojujeme si účast v evropských pohárech.“
Není to trochu alibismus, když po polovině soutěže vedete?
„Cílem klubu jsou evropské poháry, to se řeklo před sezonou. Ovšem teď, když vedeme, by si tu každý už nejraději představil minimálně Ligu mistrů.“ (směje se)
