Už brzy. Start mistrovství světa do dvaceti let se blíží. Výstřel zazní za dva týdny. Ale už teď přicházejí důležité kroky. První síto. Odlet za moře. Kemp. Druhé síto. Start šampionátu. A jde se na to.
„Nemáme v kádru žádnou hvězdu, takže se musíme spolehnout na týmový duch a velkou bojovnost,“ tvrdí Marek Sýkora, kouč dvacítky.
Uznávanému trenérovi, jenž nedávno oslavil šedesáté narozeniny, může do nominace výrazně promluvit vyšší moc. Existují dvě jména, která vzbudí v Sýkorovi mírnou nervozitu. Jakub Voráček, útočník Columbusu, a Tomáš Kundrátek, obránce NY Rangers.
První jmenovaný vletěl do nováčkovské sezony v NHL jako vítr a kouč by jej musel tahat z rozjetého kolotoče. Tím druhým mužem je bek, jenž odešel do zámoří z Třince. A právě moravský klub si hráče nárokuje. Prý nedostal za jeho odchod dostatek finančních prostředků. Otevřeně mu tedy start na šampionátu zakázal.
„Mě ale zajímá stanovisko APK a svazu. Ti říkají, že není žádný problém. Dál se o to tedy nezajímám,“ říká striktně Sýkora.
Znamená to, že Kundrátek by měl i přes odpor Třince na mistrovství hrát?
„Ano.“
Přesto. Nebojíte se podvědomě, že ho nakonec nebudete mít k dispozici?
„Ne. Prostě mi bylo řečeno, že ohledně toho hráče a jeho nominace není žádný problém. Strach z toho tedy nemám. Soustředím se na jiné věci. S Kundrátkem počítáme.“
Tým do dvaceti let opustilo devět hráčů >>>
Musil: Hlavně musíme zvládnout Německo >>>
Kdo bude hájit českou svatyni? >>>
Jeho role v týmu by měla být hodně významnou, že?
„Viděl jsem ho hrát, ale v úplně světové formě rozhodně nebyl. V kampu Rangers se totiž zranil a měl potom dlouhou pauzu. Ta role by ale měla být velká, jak vy říkáte, tak jako tak. Je to náš nejlépe postavený hráč na draftu a hlavně je to pravák. Obránci, kteří drží hůl na pravou stranu, jsou velice žádoucí. Navíc ti, kteří umí vystřelit, a to on umí velice dobře.“
Už teď se tedy připravujete, že na něm budete stavět. Rozumím tomu dobře?
„Ano. Moc si přeji, aby hrál podle našich představ. Opravdu si vůbec nepřipouštím, že by na šampionátu nebyl.“
Druhým hráčem, jehož případná účast se hojně propírá, je Jakub Voráček...
„Mluvili jsme s ním, ale celkově není zájem, aby hrál.“
Jak to myslíte?
„Columbus se vyjádřil, že to nepřipadá v úvahu. Nepustí ho. Nebylo by to hlavně seriózní vůči hráči, když jeho kariéra směřuje ke stálému místu v NHL. Teď zrovna nehraje úplně pravidelně, ale jinak patří stabilně do kádru.“
V těchto dnech vás čeká první zeštíhlování širšího kádru. Jak bude probíhat?
„Ve čtvrtek ráno uděláme nominaci. Z českých hráčů, kteří tady jsou, pojede do Kanady třináct kluků. Všichni tři gólmani, tři obránci a sedm útočníků.“
Jaká máte kritéria při výběru hráčů?
„Měli jsme v průběhu sezony dva turnaje v Berlíně a Brně, byli jsme na dobré akci i ve Švédsku. Hráče jsem mnohokrát viděl a budu se rozhodovat podle dlouhodobějších poznatků. Velkou roli ale bude hrát i přípravná akce v pražských Letňanech, která tu nyní probíhá.“
A co se týče zbytku mužstva, tedy hráčů ze zámoří?
„V tomhle byla velice důležitá má inspekční cesta do Kanady, kde jsem nabral řadu poznatků.“
Povídejte...
„Bylo to velmi inspirativní. A ne jen ve smyslu sledování českých hráčů.“
O co tedy šlo?
„O stadiony, kluby, atmosféru, způsob hry, hřiště, časové limity, rozhodčí... Mělo to pro mě velký význam.“
Vzhledem k tomu, že se šampionát odehraje právě v Kanadě, mohou to být zkušenosti k nezaplacení, že?
„Je to nesrovnatelné s tím, kdybych byl pouze doma a sledoval třeba juniorskou soutěž v Čechách. V zámoří je juniorka špičkovou soutěží, přípravou na NHL. Už jsem vyjmenoval, co všechno je velmi odlišné od našich podmínek. Před každým utkáním se navíc hraje hymna a na stadiony chodí ohromné množství diváků.“
Vypadá to, že tahle cesta neměla chybu...
„Možná by se to tak dalo říct. Lidé v Čechách a i řada trenérů si vůbec nedovede představit, jak to v zámořské juniorce chodí. Pořádat tam stáže, to by byl ohromný přínos pro naší trenérskou školu. Vidět ten obrovský kontrast mezi naší soutěží a zámořským hokejem... Pro mě je to hodně důležité.“
Není tajemstvím, že Kanaďané přikládají turnaji dvacetiletých větší důležitost než „velkému“ mistrovství. Vzhledem k ohromné sledovanosti se mohou hráči dostat pod tlak, na nějž nejsou zvyklí. Nemyslíte?
„Nesmíme si nikdo tlak připouštět. Alespoň ne zatím. Teď je náš úkol jasný. Musíme vybrat patnáct hráčů z Kanady a třináct hráčů z Česka. Po týdnu to snížit na čtyři pětky. Budu se snažit hodně hledět na momentální formu v Bramptonu (místo konání šampionátu). Nemáme v kádru žádnou hvězdu, takže se musíme spolehnout na týmový duch a velkou bojovnost.“
Kudy vede cesta k úspěchu?
„Říkám, žádná větší hvězda tu není, takže je třeba postavit úspěch na týmové práci, kolektivu... Je to sice klišé, ale může to zafungovat. Jiná varianta není, protože najít jednoho hráče nebo určit speciální formaci, která nás bude táhnout, to nepůjde.“
Tak jinak. Na co si myslíte, že tohle mužstvo má?
„Především musíme postoupit ze skupiny. Kanada a Amerika, to jsou soupeři... (pousměje se) Prostě nejtěžší. Na druhou stranu je dobře, že s nimi hrajeme hned na začátku, protože se otlučeme. Poznáme, co nás čeká. Pak přijde Německo a to je podle mě velmi nebezpečný soupeř.“
Proč myslíte?
„V kategorii tohoto ročníku nás právě Německo vyřadilo v osmnáctkách.“
Může to mít vliv?
„Já doufám, že ne. I to je totiž úděl výběru, smazat ze sebe škraloup neúspěchu na mistrovství osmnáctek. Na konec skupiny nás čeká Kazachstán a ten taky nemůže nikdo podceňovat, pořád je to ruská škola.“
Takže resumé?
„Není lehkých soupeřů. Chceme postoupit ze skupiny a pak překvapit ve čtvrtfinále.“
