Po mistrovství světa 2006 ukončil reprezentační kariéru. Od té doby se několikrát spekulovalo o jeho možném návratu. Pavel Nedvěd však i teď z Turína opakuje: „Reprezentace mi chybí, ale návrat už by nebyl rozumný.“
Sledujete národní tým?
„Jo, nároďák mi chybí. To přiznávám. Chybí mi, ale zároveň vím, že už bych ho v mých letech nezvládl. Jsem v kontaktu i s trenérem Radou, docela dost často. Myslím si, že teď mají kluci trošku problémy. Potřebovali by, aby se jim někdo uzdravil a dalo se to zase do normálu. Budou bojovat o to, aby postoupili na mistrovství světa.“
Věříte, že až se uzdraví Rosický, tak že se to „hodí opět do normálu“?
„Nebude to pro něj jednoduché, protože dlouho stál. Ale kreativní hráči chybí. Vláďa Šmicer nebo Poborský vždycky dokázali něco vymyslet na každého soupeře. Ale zlepší se to. Nemůže se koukat dozadu. Hráči typu Fenin, Svěrkoš by měli dostat šanci. Teď tam je i Necid, což je taky správné.“
REPORTÁŽ: Jak se zrodil rozhovor »
Ale Necid jde do Ruska jako Kalouda, což jste kritizoval.
„Všechno vím. Už nic k tomu radši říkat nebudu. Kalouda říkal, že se mýlím... Já budu jedině rád, když mi dokáže, že jsem se mýlil, když jsem kritizoval, že mladí hráči odcházejí do Ruska. Mně se to nelíbí. Já kdybych byl mladý hráč, tak bych dělal všechno proto, abych šel hrát třeba do Itálie nebo do Španělska. Do Ruska můžu jít vždycky.“
Zpátky k reprezentaci. Nenadhodil trenér Petr Rada při nouzi ve středové řadě větu: Pavle, nechceš přehodnotit konec v národním mužstvu, pojď nám pomoci?
„Určitě jsme si bavili o spoustě věcí. A bavili jsme se i o tomhle, to přiznám. Myslím ale, že tam to bylo z mojí strany jasný. V šestatřiceti by to nebylo rozumné. Chuť bych určitě měl a vůli hrát mám vždycky, ta se nezměnila ať mi bylo dvacet nebo šestatřicet. Prostě člověk musí udělat nějaké rozhodnutí a rozumné, kdy si musí přiznat, že už by na to nebylo. Tady by nešlo ani o samotné zápasy, ale o cestování. Já sám v klubu toho mám strašně moc, nebylo by to dobré. Už jsou tam noví kluci, kteří musí dostat šanci. Oni to musí chytit za pačesy a chtít něco dokázat. Základ je tam dobrý. Obrana je pevná, na tom se dá stavět.“
Jak vlastně vypadá váš život bez reprezentace? Třeba když je sraz?
„Že si volám s Edou Poustkou (masér týmu), abych věděl, co se tam děje (směje se). Takže vím všechno. Jak už jsem říkal, přiznám, že reprezentace mi chybí moc. Myslím, že všem, kteří skončili.“
Sledujete všechny zápasy národního týmu?
„Určitě. Teď mě dokonce trenér Rada pozval do San Marina. Možná se tam poletím na zápas podívat, není to tak daleko. Tím pádem pomůžu i Zdeňkovi (Grygerovi), vezmu ho hned zpátky, aby nemusel autem. Bude to tedy i prospěšné. Rád všechny uvidím, doufám, že jim to vyjde.“
Co vám z „reprezentačního“ života chybí nejvíc?
„Parta, kterou jsme tam měli. Vždycky jsme se na sebe strašně těšili. A myslím, že i zápasy v nároďáku byla pro nás radost. Měl jsem kolem sebe velice kvalitní spoluhráče, hráli jsme, hlavně pod Brücknerem, fotbal, který jsem chtěl vždycky hrát. Vzpomínám si na jeden zážitek s panem Brücknerem. To ještě netrénoval áčko, ale jednadvacítku. Koukali jsme s klukama na jejich zápas. Presovali, předváděli útočné akce, nedali soupeři žádnou šanci, měli snad patnáct gólovek. Tenkrát jsem si říkal: Takhle bych chtěl někdy v nároďáku hrát. Myslím, že jsme to pod Brücknerem dokázali. Líbil se mu útočný fotbal. Když se prohrávalo, nebál se poslat na hřiště třetího, čtvrtého útočníka. Prostě, moc rád jsem pod ním hrál.“
Nemyslíte, že v poslední době Brückner od útočného fotbalu ustupoval?
„Ono k tomu musíte mít také hráče. Útočné krajní záložníky, útočného středního halva, který to má v sobě. My takové typy měli. Možná potom, když je neměl, se to snažil nějak korigovat. Ale jak říkám, je to pan trenér.“
Sledujete nyní, jak si vede u rakouské reprezentace?
„Sleduju, vždyť tady máme Manningera (brankář Juventusu a rakouské reprezentace), furt si povídáme. Chudák to má u rakouského nároďáku těžké, řežou ho. Sám Manninger ale říká, že Brückner je výborný, kluci ho berou, strašně chtějí, aby se to otočilo. Že není problém on, ale oni. Jednou zahrají dobře, podruhé hrozně, což je mu také líto.“
Jste s Brücknerem v kontaktu? Když se třeba delší dobu neslyšíte, zvedne jeden z vás sluchátko?
„Naposledy jsme se slyšeli dost zpátky… Byli jsme ale vždycky v kontaktu, vycházeli jsme spolu dobře. Samozřejmě, kolikrát jsme také měli mezi sebou... (nedokončí větu) Ale myslím, že právě tyto věci mezi lidmi, kteří chtějí něco vyhrát, něco dokázat, jsou absolutně normální. Prostě si vyříkat spoustu věcí je super a s ním to vždycky šlo.“
Kontaktoval vás před EURO 2008? Šly informace, že ano.
„Já bych to nechal být, tohle to (usměje se). Nerad bych se k tomu vracel, je to prostě pryč, nedá se k tomu vracet.“
Překvapilo vás, že Brückner vzal rakouský tým? Po EURO říkal, že si chce odpočinout a zkusit nesnesitelnou lehkost bytí.
„Bylo to pro mě velké překvapení, nic jsem netušil, jako asi každý. Myslím, že je to pro něj šance. Jak vzal český nároďák, tak vzal sousedy. Má jim určitě co dát. Záleží, jaký tam bude mít materiál, se kterým bude pracovat. To už je otázka druhá.“
V exkluzivním rozhovoru odpovídal Nedvěd na spoustu témat:
- Jak v šestatřiceti zvládá italskou ligu a Ligu mistrů?
- Co říká současné Spartě a českému fotbalu vůbec?
- Jaký vzruch přinesl do Itálie prostořeký José Mourinho?
Celou zpověď najdete v sobotním vydání deníku Sport!
