Poprvé v historii se představí na mistrovství světa reprezentační tým skokanek na lyžích. Trenér Jaroslav Sakala který družstvo převzal teprve před půl rokem od Pavla Mikesky, se však před šampionátem v Liberci brání velkým prohlášením.
„Opravdu závodit začneme až tak za dva roky, pořád nás čeká hromada práce.“
Bývalý mistr světa v letech na lyžích připravuje na šampionát trojici mladých závodnic - Vlaďku Pustkovou (16 let), Michaelku Doležalovou DOLEŽELOVOU (14) a Lucii Míkovou (14). „V národním týmu je i Natálie Dejmková, ale té je teprve dvanáct let. Ještě uvidíme, jestli půjde do závodu taky.“
Na Kontinentálním poháru v Zakopaném skončila Michaela Doleželová o víkendu na pátém místě, což pro ni je životní výsledek. Je to velké povzbuzení před šampionátem v Liberci?
SAKALA: „Určitě je to povzbuzení pro všechny v týmu. Hlavně se potvrdilo, co Míše pořád říkám. Že když trefí hranu, má na to skákat kolem desítky, patnáctky. Přesvědčila se, že to tak opravdu je.“
DOLEŽELOVÁ: „Je to tak. Když udělám všechno jako na tréninku, tak mám dobrý skok a můžu mít dobrý výsledek.“
PUSTKOVÁ: „I my ostatní jsme poznaly, že když budeme dělat, co nám říká trenér, tak nám to půjde všem. Možná že ne hned, ale za nějakou dobu určitě.“ Jaroslave, jste u ženského týmu půl roku.
Nakolik je pro vás tahle změna psychicky náročná?
„Pro holky je to myslím daleko náročnější. (směje se) Já jsem spokojený s tím, jak makají, ale někdy je musím seřvat. Aby byly větší tým. Mají to se mnou těžší než já s nimi.“
Má nový trenér jiný přístup než jeho předchůdce pan Mikeska?
DOLEŽELOVÁ: „Je to poznat. Pan Mikeska byl jinačí a taky jsme trénovaly jinak.“
PUSTKOVÁ: „Saky se k nám chová kamarádsky, snaží se nám všechno vysvětlit v klidu. A když nám něco nejde, je s námi trpělivý. To pan Mikeska moc neuměl.“ Říkal jste ovšem, Jaroslave, že někdy musíte holky seřvat.
Nepřehnal jste to někdy?
„Já to vždycky přeženu, vím to. Pak mě to mrzí. Ale holky mě znají a dobře vědí, že to nikdy nebylo bez důvodu. Stává se to opravdu výjimečně. Když jsem šel k týmu, radil jsem se s Olegem Mazurovem (sportovní psycholog, který dřív se Sakalou úzce spolupracoval - pozn. aut.), jak na holky. A jeho rad se držím.“
Co vám radil?
„Říkal mi: Saky, ty jsi takový magor. Dávej si bacha na to, co říkáš. A pamatuj, že těm holkám je čtrnáct.“
Neměly jste, holky, chuť se skákáním praštit, když vás trenér na tréninku seřve?
DOLEŽELOVÁ: „Já ne, skoky mě baví.“
PUSTKOVÁ: „Dřív jsem si něco takového občas říkala. Jestli to mám zapotřebí... Ale poslední dobou ne.“ Při nástupu k ženské reprezentaci jste, Jaroslave, říkal, že prvním úkolem je zlepšit komunikaci v týmu.
Povedlo se to?
„Pomalu, ale jde to. Všímám si toho u holek strašně, beru to jako základ. Skoky jsou sice individuální sport, ale bez kolektivu, ve kterém fungují vztahy, to nejde. Říkám jim, ať sledují okolí. Ať si všímají, jak se k sobě chovají v jiných týmech. A zlepšilo se to. Až spolu budeme déle a přijdou ještě těžší tréninky, tak holky pochopí, v čem je kolektiv silný. Je to i tím, že chlapi řeší problémy jinak, rychleji. To holkám, když se na sebe naštvou, trvá mnohem déle, než se zase dají dohromady.“ Za pár dní vás čeká premiérové mistrovství světa, navíc doma v Liberci.
Už na vás sedla atmosféra?
SAKALA: „Na mě ne. Já ani takhle velké závody moc neprožívám. Když jsem byl s holkama na prvních závodech na podzim v Liberci, tak to jsem prožíval víc. Byl jsem nervózní, byla to premiéra. Ale teď se spíš na závody těším. Nervy nemám.“
DOLEŽELOVÁ: „Budou tam ty samé holky, které známe ze Světových pohárů, takže to beru jako normální závody.“ Jenže kolem nich bude daleko větší humbuk. Jste na to připravené?
PUSTKOVÁ: „Těžko říct, protože jsme to ještě nezažily. To se teprve uvidí, jak to zvládneme.“
SAKALA: „Řekli jsme si, že opravdu závodit začneme až tak za dva roky, až nám to opravdu půjde. Pořád nás čeká hromada práce. Holkám vtloukám do hlavy, že teď je nejdůležitější brát i tyhle velké závody jako trénink a zkušenost. Nesnažit se za každou cenu udělat výsledek. To vás většinou srazí. Až budeme pravidelně skákat kolem desátého místa, můžeme si říct, jdeme opravdu na to!“
Jak se vám zamlouvá můstek v Liberci?
DOLEŽELOVÁ: „Neskáče se mi na něm špatně. Je tam velký buben a když se skok pokazí, tak skočíte hodně málo.“
PUSTKOVÁ: „Líbí se mi na něm, že je skvěle upravený. Je tam super ledová stopa, jakou jsme neměly na žádném závodě. V tom je ten můstek nejlepší. Navíc je pěkný a nový, takže se těšíme.“
Jak vaše závody prožívají maminky? Musí o vás mít ohromný strach, ne?
PUSTKOVÁ: „Moje mamka se na mě snad první tři roky, co jsem začala skákat, ani nešla podívat. A když už, musela se pořád něčeho držet, aby to s ní neseklo. Ale postupně to překonala a teď už to bere v pohodě. Skáču už dlouho.“
DOLEŽELOVÁ: „Mamka se nebála. Věří tomu, že nespadnu.“
SAKALA: „Míša (Doleželová) je sjezdařka, ta je na adrenalin zvyklá...“ Sjezdařka?
Jak se tedy zrodil přechod na skoky?
DOLEŽELOVÁ: „Skoky jsem si jednou vyzkoušela a bavilo mě to.“ Jak vyzkoušela?
DOLEŽELOVÁ: „Rodiče šli přihlásit mladšího bráchu na skoky, tak jsem si to s ním vyzkoušela ve Frenštátě taky. A zůstali jsme u toho oba.“
Samy strach nemáte? Jak na vás třeba zapůsobilo, když na víkendových závodech v Zakopaném, kterého jste se účastnily, spadla jedna ze slovinských skokanek?
PUSTKOVÁ: „Když někdo spadne, tak je to většinou jeho chyba. Není to v můstku, to se prostě stane.“
DOLEŽELOVÁ: (přikyvuje) „Já strach na můstku nemám. Leda na novém.“
SAKALA: „Strach nebo respekt má každý, i chlapi. Když třeba hodně fouká, mají taky strach, v tom není rozdíl. Záleží jen na tom, jak se tomu kdo poddá. Holky se nebojí ničeho. Ale kdyby v Liberci foukalo moc, tak tam holky nepustím. I když je to první mistrovství světa v historii. Žádné závody nestojí za to, aby zbytečně riskovaly zdraví.“
KDO JE V TÝMU
Vlaďka Pustková (16 let) Nejzkušenější z českých skokanek, na lyžích skáče od svých devíti let. Začínala ve Frenštátě pod Radhoštěm. Její maminka žije s Jaroslavem Sakalou, současným trenérem národního týmu. Na letošním juniorském mistrovství světa skončila na 28. místě.
Michaela Doleželová (14 let) Drobná dívčina z Ostravy má momentálně z českého týmu zřejmě nejlepší formu. Minulý týden skončila na závodech Kontinentálního poháru v Zakopaném pátá, což je její nejlepší výsledek kariéry. Na juniorském MS obsadila 16. místo.
Lucie Míková (14 let) Skokanka z Liberce bude na mistrovství světa doma. V nohách má ohromnou dynamiku, podle trenéra Sakaly má do budoucna slušné předpoklady patřit mezi ženskou elitu ve skocích na lyžích. Z juniorského MS si přivezla 27. místo.
Natálie Dejmková (12 let) Další z talentovaných skokanek z Liberce. Její největší předností je podle Sakaly to, že se na můstcích ničeho nebojí. Je v národním týmu, ovšem jestli se zúčastní i závodu na středním můstku, to se teprve rozhodne.
KDY ZÁVODÍ NA MS PÁTEK 20. ÚNORA závod jednotlivkyň na středním můstku (10.30)
