Býval králem světových skoků na lyžích. Jsou to tři roky, co Jakub Janda vyhrál Turné čtyř můstků i Světový pohár. Na mistrovství světa v Liberci mu ale šťastné vzpomínky nebudou nic platné.
Bývalý suverén má za sebou dvě špatné sezony. Nebýt obnovené spolupráce se slovinským koučem Vasjou Bajcem, možná by už vůbec nezávodil.
Jakub Janda při kvalifikaci v Liberci • Foto ČTK
Věříte, že se znovu můžete dostat do sfér, kde jste byl před třemi lety?
„Snažím se o to. Hodně pracuji na letové fázi. Vyměnil jsem lyže. Jsou trochu měkčí a mám na nich lepší pocit. Cítím, že jsou ve vzduchu živé. Mám rád, když lyže cítím, když mi nic nedají zadarmo a sem tam mě plácnou. Nemám rád lyže, které vyletí a stojí ve vzduchu. Líbí se mi, když se mnou bojují a já zase s nimi. Mám rád pocit, že s nimi musím pracovat.“
Po tragické minulé sezoně jste se znovu přiblížil elitě. Cítíte, že se pod vedením osobního kouče Vasji Bajce dostáváte k dřívější výkonnosti?
„Chci na ni navázat dobrými výsledky. Jsme s Vasjou půl roku a nikdo nemůže čekávat zázraky. Snažíme se spolu trávit co nejvíc času, ale zatím to není ideální. Je to náročné pro oba, Vasja má svoje povinnosti. Mně se věnuje ve svém volném čase. Uvidíme, jak to vyjde před olympiádou. Doufám, že od jara už to bude spolupráce super.“
Trénujete s Bajcem podobně jako před lety, kdy vás jako reprezentační trenér dovedl k největším úspěchům?
„Základ je, abych byl v nejlepší fyzické kondici i psychickém rozpoložení. Předtím byly dva roky mrtvé a moc mi to nešlo. Hlava a sebedůvěra nebyly nejlepší, a to se taky na můstku projeví. Tohle změnit za pouhý půl rok nejde.“
Bajc se nedávno podivil, proč jste tak dlouho trénoval podle reprezentačního kouče Richarda Schallerta, jehož program vám zjevně neseděl. Proč jste se ke změně neodhodlal už dřív?
„Jak to říct… Situace pro mě nebyla lehká. Já jsem se podřídil systému a nechtěl jsem vybočovat z řady. Problémů jsem měl do té doby docela dost a srážely mě. Někteří lidé mě tady považovali za největšího škůdce skoku. Řekl jsem si, že se podřídím.“
I když to nepřinášelo řešení?
„Když se podívám zpátky, samozřejmě jsem uvažoval o změně. Ale nejsem typ člověka, který by zvedl telefon a řekl: Vasjo, jdeme do toho spolu? Vasja trénoval Slovince, pak zmizel do Turecka. Až jednou přišel osudový mail a domluvili jsme se na spolupráci systémem, který je teď. V tom mi pomáhá moje současná agentura, která za mnou stojí. Dřív jsem nikoho silného za sebou neměl.“
Není vám líto, že se mistrovství světa blíží a vy se teprve hrabete z problémů?
„Kdyby k tomu kroku s Vasjou nedošlo, třeba bych se ani na mistrovství světa nenominoval. Tohle bylo za pět minut dvanáct. Jsem Vasjovi vděčný, že se na to nemohl dívat. Sám jsem mu nechtěl volat, nechtěl jsem do toho zasahovat. Možná, že jsme začali až pět minut po dvanácté. To uvidíme na mistrovství světa.“
Jak to dopadne?
„Těžko říct. Nejsem na tom nejlíp. Kolem jsou kluci, kteří skáčou špičkově. Zatím se hrabu zpátky. Snad se tam jednou dohrabu, nebo taky ne. Kolem je spousta příkladů. Třeba Pettersen, nebo Adam Malysz. Ten na tom byl letos špatně, odjel trénovat za Hannu Lepistöem do Finska a už je to zase skoro ten starý Adam. Na zlato mají šanci Schlierenzauer nebo Ammann. Jenže ani oni neřeknou přijedu na mistrovství světa a vyhraju. To si v tomhle sportu nedovolí říct vůbec nikdo.“
Neštve vás, že vaše nejlepší sezona nepřišla letos?
„Já jsem prožil dvě krásné sezony. Jestli se ještě podobná sezona povede, budu za to rád. Líto mi to trošku je. Ale tenhle sport je hrozně nevyzpytatelný, bohužel. Na Ještědu obzvlášť.“
Jak to myslíte?
„Hodně tam fouká. Ale závody jsou naplánované tak, že se budou moci během týdne posouvat. Když jsem na Ještědu skákal naposledy, počasí tam bylo fantastické. Kluci, kteří tam byli nedávno, říkali, že některé dny to nebylo dobré a pak zase naopak perfektní. Závod se určitě nepojede v nekorektních podmínkách. Jenže dokud nebudou můstky v halách, bude vyhrávat ten, kdo má formu a štěstí k tomu.“
Co když to bude váš případ?
„Může to tak být. V dnešní době je to tak vyrovnané… Je tam pětadvacet lidí, co se o medaile můžou prát. Stalo se, že třiadvacátý ztrácel na šestého čtyři body, což je téměř nic.“
Pomůžou vám v něčem domácí můstky?
„Určitě. Je to domácí závod. Můstky znám, i když v zimě jsem na nich skákal naposledy loni. Další věc je, že vím, co od nich můžu čekat. Bude to těžké, nic nedostaneme zadarmo.“ (smích)
Tomu se smějete?
„Proč ne? Můstek bohužel chybu neodpustí. Musím jít na něj s tím, že chyby si nemůžu dovolit. Musím jich udělat co nejmíň.“
Jak je možné, že jste si na Ještědu v letošní zimě zatím neskočil?
„Nevyšlo to. Když kluci skákali v Liberci, já byl s Vasjou, protože měl na mě zrovna čas. Ale doufám, že si můstek včas osahám a nasaju atmosféru.“
Bude vám v Liberci pomáhat váš kouč Bajc?
„Chtěl bych, aby tam byl. Musím pro něj zařídit ubytování. Doufám, že to vyjde.“
Jak se daří jeho tureckým svěřencům?
„V lednu měli přijet do Harrachova, ale nakonec nedorazili. Jeden z nich, Samet Karpa, si zlomil nohu. Druhý, který se jmenuje Juksel Faik, ale v Oberstdorfu skočil 117 metrů, což je turecký rekord. Mám to natočené na videu. Není to žádná exotika, kterou si člověk představuje pod pojmem Turek na lyžích. Juksel skáče jako normální kluk a základy techniky jsou vidět. Není to jako před rokem, kdy Vasja ty kluky vzal a oni ani nevěděli, co jsou lyže.“
