VIDEO - Jaromír Jágr se z olympiády vrátil domů. Po vyřazení ve čtvrtfinále byl skleslý, jeho obvyklé vtipkování se omezilo na pár hořkých úsměvů. Smutně mu bylo především když měl přemýšlet o tom, v jaké éře se ocitl český hokej. „Pokud se to teď začne dělat pořádně, krásných výsledků se můžeme dočkat tak za deset let,“ řekla 38letá legenda na pražském letišti.
Vážně až za deset let?
"Může se stát, že náhodou porazíme favorita. Dokonce že vyhrajeme turnaj. Ale aby se nám vedlo co před deseti lety, kdy se vyhrála olympiáda, ovládlo se hned hned několik mistrovství světa v řadě, to nás v blízké budoucnosti nečeká. Museli bychom mít obrovskou kliku. Hokej se ohromně vyrovnal. Úplná špička je někde jinde. Trochu nám odběhla, hrají úplně jiný hokej než my."
Jaromír Jágr po příletu z olympiády. • Foto Pavel Mazáč, Sport
Co konkrétně znamená dělat to pořádně?
"To je na hrozně dlouhé povídání. A ještě k tomu musíš hodně zvažovat, co říct, abys neplácnul něco, co by někomu mohlo vadit. I když – třeba právě tohle by nakonec bylo dobré…"
Čili?
"Důležité je mít peníze na mládež. Donutit mladé, aby se věnovali sportu, hokeji. To není jednoduché. Ceny výstroje a hokejek jsou pro rodiče vysoké, existují mnohem levnější sporty než hokej. Naše generace na tom byla jinak. Buďme upřímní – komunisté dávali sportu dost. Byly hokejové školy, výstroj a ledy zadarmo. Hráči, kteří byli v lize a v reprezentaci, se vraceli pomáhat mladším ročníkům. Mě trénoval pan Kaberle, mistr světa. Teď trenéři nejsou tak dobře placení, spousta z nich to dělá vlastně dobrovolně. Musí se to změnit. Kanaďané před deseti lety taky neměli v juniorech takové výsledky, nebyli dominantní. Mezitím nám ale ohromně utekli. Tam to přitom všechno začíná. Měli bychom se zkrátka učit od nejlepších."
Další důvody českého pádu?
"Podle mého by hodně pomohlo i to, kdybychom zmenšili ledové plochy. Aspoň trošičku. To je opravdu rozdíl. My vůbec nehrajeme fyzicky. Dřív jsme byli schopní soupeře přehrát přihrávkami, inteligencí. Ta doba je ale pryč. Tohle už umí každý. Teď je třeba, abychom do hry dostali důraz. Jak je to na velkém hřišti? Člověk na něm nemusí všechno dělat v extrémní rychlosti. Nemusí být u mantinelu tak silný, aby vyhrál osobní souboj. Ke kontaktům nedochází tak často, hráči nejsou tak silní a odolní."
Tuhle zkušenost jste udělal i vy sám?
"Když jsem hrával NHL, měl jsem pocit, že jsem byl u mantinelu jedním z nejlepších. Stačily dva roky v Evropě, abych tuhle jistotu ztratil. Hra u mantinelu a fyzický kontakt našemu hokeji chybí. A nejen našemu. Třeba právě tohle podle mého rozhodlo zápas Kanada – Rusko."
Jaromír Jágr po příletu z olympiády. • Foto Pavel Mazáč, Sport
Takže i vy jste po letech na evropském ledě cítil na hřišti s parametry NHL rezervy. Berete to jako důležitou informaci pro vaše letní rozhodování ohledně dalšího angažmá?
"Na mně nezáleží, mně je už osmatřicet let. Netuším, co bude v létě. Teď na to neumím odpovědět."
Přinejmenším ještě jednou ale do Ruska zamíříte. A to právě teď, po olympiádě. Bude se vám tam na reprezentační krach zapomínat líp než ve vlasti?
"To určitě ne. Není mi dvacet let, abych hledal důvody, proč jsme nepostoupili dál. Ale každopádně bude těžké zapomenout. Je to vlastně vůbec to nejtěžší. Na turnaj jako byla olympiáda jsi natěšený, pak přijde jedna porážka a na tebe padne hrozná prázdnota. Ona na tebe sice padne i když vyhraješ celý turnaj, takhle je to ale daleko složitější. Musíš tyhle dny zničehonic pustit z hlavy a soustředit se úplně na jinou věc. Na klub a na ligu."
Dokážete to?
"Musím. Realita je taková, že na to, abychom ve Vancouveru postoupili, by nám všechno muselo vycházet. Nejsme Kanada nebo Amerika, která může vyhrát, přestože hraje jen na 70 procent. My si to nemůžeme dovolit. U nás musí všechno klapnout na 100 procent. Jenže my měli ohromně příznivé rozlosování, šli jsme na porazitelné Finy. A stejně jsme to nedokázali. Bohužel."
|
"Pánové, nakopejte prosím hokejistům zadek..." Jak poznáte, nakolik národem otřáslo bídné představení českých hokejistů na vancouverské olympiádě? Třeba že přijedete na pražské letiště za Jaromírem Jágrem a ještě než vystoupíte z auta, už se řeší hokej. „Kam letíte, pánové?“ ptá se přes otevřené dveře letištní zřízenec. „Není to náhodou do Kanady? Jestli jo, tak tam těm našim hokejistům prosím vás ode mě nakopejte zadek. Ti to vyvedli…“ Muž v reflexní vestě nemá ani potuchy, že s kolegou za pár minut skutečně stojíme proti jednomu z hráčů. A hned proti Jágrovi. Že přání rozhořčeného fanouška neplníme, to je jasné. Stejně jako že hned jak se Jágr objeví v příletové hale, okamžitě se kolem něj vyrojí houf nadšených cizinců s fotoaparáty. Propadák nepropadák. Tenhle vlasatý chlapík je pořád Pan Někdo. A vždycky bude. (luk) |
