Před čtyřmi lety jako čerstvý vítěz Turné čtyř můstků zažil na olympiádě zklamání. Zítra však lyžař Jakub Janda odletí na Hry do Vancouveru v dobré náladě. V sobotu skončil v závodě SP ve Willingenu sedmý kvůli přepočtu bodů podle větrného koeficientu. Podle pravidel platných na olympiádě by byl druhý.
Jakub Janda • Foto ČTK
Co říkáte na to, že jste bez přepočtu bodů za vítr mohl stát na stupních vítězů?
„Taky už jsme to propočítávali. Co k tomu dodat? Bohužel to tak je a jede se podle toho. Vím, že spousta lidí je nespokojených. Vliv má i pravidlo o změně nájezdového okna během jednoho kola a taky výška a váha skokana. Opravdu to nejde propočítat.“
Takže jste rád, že na olympiádě testované novinky nebudou?
„Na této nebudou, ale v Soči už třeba ano. Já mám radši ten starší systém. I když v Klingenthalu mě větrný koeficient zachránil. Fouklo mi tam hodně zezadu a přičítali mi dost bodů. K tomu novému systému jsem ale skeptický. Já vím, že to FIS dělá kvůli televizním přenosům. Ale tenhle sport byl vždycky o štěstí a tak by to mělo zůstat.“
Jak se vám líbí fakt, že ve Willingenu vás v součtu metrů porazili jen Rakušan Schlierenzauer a Němec Neumayer?
„Určitě je to dobrý. Škoda druhého skoku. Hrozně moc jsem ho prošlápl, chyběla přesnost. S Vasjou (osobním trenérem Bajcem – pozn. red.) jsme se ale bavili, že nemůžu chtít hned vyhrávat. Jdeme postupně.“
Vaše skoky už vypadají velmi pohledně, ve Willingenu jste dostával i vysoké devatenáctky za styl. Neptal jste se, proč vám český rozhodčí Jiří Parma dal v obou kolech o půl bodu méně?
(smích) „S Parmičem jsem se potkal hned po závodech. Říkal mi: Moc jsem ti nepomohl. Kdyby mi dal devatenáctku, byl bych o místo, možná o dvě, vepředu. V prvním kole jsem udělal dobrý telemark, ale nezvedl jsem moc ruce. U druhého nevím. Snažil jsem se telemark udržet až na koleno, ale nedržel jsem ho dlouho. Dojezd byl měkký, hrozilo, že zahraní lyže. Ale stylovaný jsem byl skoro nejlíp.“
Co vám řekl váš trenér Bajc?
„Prohodili jsme pár slov. Jsme spokojení. Před druhým kolem jsem byl po dlouhé době na věži, když tam byli jen čtyři poslední lidi a já. Je to stresující, dlouho jsem to nezažil. Koncentroval jsem se jako tenkrát, když jsem vyhrával. Tehdy mi to připadalo samozřejmější. Teď jsem byl po dlouhé době na věži skoro sám. Aspoň se mi to oživilo. Bylo by pěkné, kdyby se to oživovalo dál.“.
Nepřijde vám, že jste teď před olympiádou paradoxně v daleko větší pohodě než před čtyřmi lety, kdy jste měsíc před Hrami vyhrál Turné čtyř můstků?
„Tenkrát, když jsem jel na olympiádu, všichni očekávali placku. Říkali: Jedna, dvě tam budou. Pro mě to byla hodně těžká situace. Večer před olympiádou se to pokazilo (tehdejší reprezentační trenér Bajc kvůli vnitřním sporům hrozil, že neodjede na olympiádu – pozn. red.). Bylo těžké to překousnout. Je to pryč. Člověk se tím učí. Jsou špatné i dobré zkušenosti. Každá člověka posílí.“
Cítíte sebevědomí?
„V pátek jsem třeba skákal úplně tragicky. Bylo to pro všechny těžké, protože se všechno odkládalo a prodlužovalo. Večer jsem pak viděl na videu chyby a pohlídal jsem si je. Jsem rád, že mi závod takhle vyšel. První kolo bylo i pro mě překvapení. Věděl jsem, že se skáče daleko, protože lidi dole pořád křičeli. Vyletěl jsem a ještě jsem nevěděl, že to takhle poletí. Bylo to něco fantastického. A na olympiádu mám ještě něco připraveno.“
Povídejte…
„Od začátku sezony mám jednu a tu samou kombinézu. Mám ale novou, kterou vytáhnu až na olympijskou kvalifikaci na středním můstku. Může mi přidat až deset metrů.“
Zbývající čeští skokané už jsou ve Vancouveru od čtvrtka. Vám se ale rozhodnutí zůstat v Evropě na poslední závody vyplatilo, že?
„Přesně tak. Jsem rád. Touto dobou už bych byl ve Vancouveru a přemýšlel bych o závodě. A to je nejhorší. Takhle skončil závod a mám čistou hlavu. Pobalím věci, v pondělí mě čeká vyřizování. V úterý sednu do auta a letím.“
Kdo platí letenku? Spekulovalo se, že si ji budete muset hradit ze svého…
„Olympijský výbor řekl, že nemá nejmenší problém a proplatí to.“
Co teď od sebe čekáte na olympiádě?
„Kdyby se na olympiádě podařil fantastický výsledek, bylo by to něco suprovýho. Je to sen každého sportovce udělat placku na olympijských hrách. Já jsem měl dvě z mistrovství světa, ale mít jednu z olympiády by bylo víc, než co jsem kdy měl. Konkurence je moc velká, všichni skáčou moc dobře a jsou moc vyrovnaní. Je tu Schlierenzauer, Simmi Ammann, Robi Kranjec, Morgi. Všichni na placku čekají. Nikdo to nebude chtít dát zadarmo.“
