Usmívala se jako sluníčko, dívala se na bronzovou medaili pověšenou na krku, zkoumala ji prsty. Rychlobruslařka Martina Sáblíková získala ve svém druhém závodě na olympiádě ve Vancouveru druhou placku, tentokrát za třetí místo z patnáctistovky.
Už tedy má zlato a bronz a je jednou z hvězd Her. „Nemůžu srovnávat bronz se zlatem, ale je nádherný a na téhle distanci pro mě má strašně velkou cenu,“ říkala spokojeně.
Sáblíková vydolovala z patnáctistovky fantastický bronz • Foto Barbora Reichová (Sport)
|
Senzace! Sáblíková má bronz z patnáctistovky » |
Martino, jste královnou dlouhých tratí, ale čím to je, že jste se i na patnáctistovce posunula na medailové pozice?
„Tady rozhodl trénink, který jsem absolvovala ráno před závodem, a taktika. Závod jsem rozběhla opravdu hodně špatně. Ale možná proto, že led je tady hodně těžký, kdo to rozjede, nevydrží, vykápne. V posledním kole je to potom hodně znát.“
A vy jste ho zajela ze všech nejrychleji.
„Měla jsem z něj úžasnou radost, protože na tréninku jsem se vůbec necítila, jezdilo se mi úplně strašně. A když jsem dojela, byla jsem druhá. Sice o vteřinu, ale věděla jsem, že už budu nejhůř šestá, což pro mě byl úspěch. Jelo se mi skvěle. Nepřipadla jsem si vůbec unavená, přitom vždycky v posledním kole umírám. Najednou jsem měla strašně moc síly. Petr (trenér Novák) mi pak říkal: Konečně jsi si to bruslila. Vyšlo mi to snad do puntíku.“
Patnáctistovku jste chtěla jet s tím, že si užijete rachot diváků. Ve dvojici jste závodila s Kanaďankou Schusslerovou, hala tedy před vaším duelem bouřila. Jak se vám šlo na start?
„To bylo skvělé! Když jsem viděla, že mám kanadskou závodnici v páru, byla jsem moc ráda. Říkala jsem si: jdu si vychutnat atmosféru.“
Den před prvním startem na 3000 metrů jste byla hodně nervózní a nemohla zabrat. Tentokrát jste usnula v klidu?
„Spala jsem výborně. Usnula jsem v deset a probudila jsem se asi o půl dvanácté, když jsem slyšela šustit noviny, protože Novák četl. Tak jsem ho šla sprdnout a potom jsem spala až do rána do osmi. Fakt jsem neměla nervy, protože mi tady o nic nešlo.“
Na závod jste tedy byla natěšená?
„Spíš jsem měla strach, protože Kája (Karolína Erbanová, v závode na 25. místě) není zdravotně v pořádku. Když jsem viděla, jak se jí to moc nepovedlo, bylo mi z toho trochu smutno. Jela jsem trochu i za ni.“
Na rozdíl od závodu na 3000 metrů, kdy jste musela na vyhlášení jinam, jste tentokrát dostala medaili hned v hale. Byla to příjemná změna?
„Jsem ráda. Když jsem šla ze schodů z plochy, viděla jsem, že už ji mají přichystanou a řekla si: Výborně. Ohromně jsem si to užívala, protože nevím, kdy se mi zase povede, abych na patnáctistovce byla na stupních vítězů.“
Martina Sáblíková si na patnáctistovce vybruslala nečekaný bronz • Foto Barbora Reichová (Sport)
Co se vám na nich honilo hlavou?
„Myslela jsme na lidi, co byli tady v hale. Je krásné, když jde člověk na start a vidí ty, kteří mu fandí. Má z toho vždycky dobrý pocit. Navíc vím, že mě už u televize sledovali kluci z týmu. Vrátili se z Itálie, kde končil led, a všichni tři seděli u obrazovek. Je super, když vidí, že práce, kterou dělají pro mě a pro nás, se zúročí.“
A to nemuselo být naposled, ještě vás čeká závod na 5000 metrů, vaše doména.
„Pětka bude hodně těžká. Uvidíme, jak se s tím dokážu poprat. Vím, že kromě jednoho závodu jsem na ní čtyři roky neprohrála, ale fakt se začíná od nuly. Navíc jsem po patnáctistovce, kterou Clara Hughesová ani Stephanie Beckertová nejely. Bude záležet na tom, jestli pojedu v předposledním nebo posledním páru, a s kým.“
