Už několik let je rychlobruslařka Martina Sáblíková na vrcholu světa, ale až olympiáda dala její kariéře ten největší lesk.
Přestože třikrát za sebou vyhrála Světový pohár a letos je na nejlepší cestě dokázat to počtvrté, média z celé zeměkoule by si jí nevšímala tolik nebýt největší favoritkou závodů na 3000 a 5000 metrů ve Vancouveru.
První zlato už získala, druhou šanci má příští středu.
Pro české rychlobruslení znamená tolik co Wayne Gretzky pro hokej. Stejně jako on zavedla svůj sport do končin, kde byl spíš okrajovou atrakcí pro zasvěcené. Sáblíková naučila Čechy sledovat bitvy na ledových oválech, prosadila rychlobruslení do přímých přenosů, přitáhla k němu nejširší veřejnost.
Je to ohromující příběh, na jehož konci stojí 22letá mladá žena v roli nejlepšího sportovce země. Příběh pohádkové Popelky, jak se Sáblíkové dřív říkalo. Na olympiádě graduje.
Respektované agentury popisují Sáblíkovou jako největší favoritku, stejně uvažují i největší sázkové kanceláře.
Radující se česká rychlobruslařka • Foto Barbora Reichová (Sport)
|
Martina Sáblíková má olympijské zlato! » |
| Štastná Sáblíková: Je to neuvěřitelný » | |
Buřiči Záhrobský a Novák • Foto Koláž Z.P.
|
Záhrobský a Novák: Prý jsme debilové a exoti » |
Kdo je tahle závodnice, která přikovala Čechy k obrazovkám? Milovnice luxusních aut, ale taky obyčejných baget. A velké dřiny. Často po závodech opakuje: „Poslední kola už jsem myslela hlavně na to, že buď dojedu nebo umřu.“ Po tréninku kolikrát nemůže sejít schody.
Přesto se do bolesti spouští znovu a znovu. Zdobilo ji to už v dětství, když hrála basketbal. Sportovní vlohy má po rodičích, otec hrála basket, matka lyžovala. Nedostala od nich ten největší talent, ale odkoukala píli. Hlavně se pořád o něco pokoušela.
Běžet rychleji než děda, dát bratrovi gól v hokeji, rychleji vylézt na strom. Tahle ctižádost ji přivedla do skupiny trenéra Petra Nováka. Tomu imponovalo, že se nikdy nevzdala.
„I když byl zápas dávno prohraný. Věděl jsem, že mám před očima budoucí vítězku,“ vzpomíná Novák.
Zároveň ji ale život mezi rychlobruslaři neuvěřitelně chytil. Na soustředěních si musela sama prát, sekat dříví do kamen, nabírat vodu ze studny. I to ji zocelilo.
V pubertě si na displej svého mobilu dala českou vlajku. Účastnila se tiskovek s novináři, jimž vysvětlovala, co jsou to brusle klapačky a jak se na nich jezdí. To už snila o tom, jak jednou na olympiádě uvidí onu vlajku ze stupňů vítězů.
Věděla, že by to mělo být ve Vancouveru, do výbavy ale dostala už turínskou zkušenost. Tam jako zelenáč navíc přijala roli vlajkonoše. Od bronzu ji dělila necelá vteřina.
Dál přespávala i při těch největších akcích v kempech a chatkách, ale to se mělo taky změnit. Rok 2007 přinesl velký zlom, Sáblíková vyhrála mistrovství Evropy i světa a navrch Světový pohár.
Stala se Sportovcem roku. Dostala se do péče velké agentury a přišel první kontakt s velkým světem. A první prozření: svět byznysu ji těžce zasáhl.
V létě vypadala ze všech komerčních unaveněji než na konci sezony. Pochopila, že se nemůže rozkrájet. Stalo se z ní velmi žádané zboží. Život se jí definitivně změnil.
Nahoru šla kvalita hotelů, v nichž bydlí, vybírá si pohodlnější lety. Letos v zimě už si odpustila i tradiční mistrovství republiky na rybníku, riskovat cokoliv nemělo cenu.
S velkým předstihem pak vyrazila na olympiádu, která měla její kariéru zlatě podtrhnout.
A to se jí povedlo.
