Trénuje po večerech za příspěvek na oběd. Přesto se Martin Bohman, brzdař druhého českého čtyřbobu, dostal do olympijské nominace.
Syn evropského šampiona ve sprinterské štafetě z roku 1971 Luďka Bohmana se svými souputníky jsou živými důkazy, že amatéři na olympiádách stále nevymřeli.
„Ve čtyřce, v které jsme se dostali na olympiádu, jsou všichni kluci naprostý amatéři,“ líčí Bohman. „Měl bych zmínit, že jsem zařazen do centra sportu ministerstva vnitra. To je příspěvek na stravu. Dostávám devadesát korun na den. Boby nejsou tak populární, je velmi těžké sehnat sponzora.“
Devětadvacetiletý olympionik pracuje v kanceláři Viktora Čecha, náměstka policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování. Vystudovaný právník musí s dalším brzdařem druhého čtyřbobu Milošem Veselým, který také pracuje u policie, každé ráno do práce a teprve potom může myslet na přípravu.
„Jdeme na půl osmou do práce, ve čtyři skončíme a jdeme trénovat. Zase čistě ve volným čase,“ říká Bohman. „Policie nás ze zákona musí uvolňovat na státní reprezentaci. Ale v tréninku žádný úlevy nemáme.“
Stav českých bobů dokumentuje problémy uvnitř českého sportu, který je dlouhodobě podfinancovaný. Situaci zhoršuje, že sázková společnost Sazka musí značnou část svých výtěžků odvádět na splátkách pražské O2 Areny nebo na DPH a sportovní svazy tak jen těžko přežívají. V bobech, kde o výsledku do značné míry rozhoduje kvalita materiálu, jsou reprezentanti daleko pod úrovní špičkových týmů.
„Potřebujeme nalakovat bob a vypadá to, že si to budeme hradit ze svého,“ líčí Bohman. „Nejenom, že jsou prostředky v přípravě omezené, ale nejsou peníze ani na takové základní věci. Jsme nadšenci, fandové, kteří do toho dávají entuziasmus, energii i vlastní prostředky. Bude nás to stát patnáct, dvacet tisíc.“
Z reprezentace bobů jsou v resortních centrech zaměstnáni jen Ivo Danilevič s Janem Stokláskou, kteří tvoří elitní dvojbob, a nejzkušenější závodník Jan Kobián.
„Jen tihle tři jsou profíci. Ostatní se musí živit, jak to jde,“ upozorňuje předseda svazu Milan Sejkora. „Tohle nikdy nebude sport, který se bude moct rovnat milionářům z NHL. Je to sport pro pár vybraných lidí. Asi to v budoucnu moc lepší nebude.“
Přes tyto podmínky se do olympijského týmu dostalo hned devět bobistů.
V nominaci se tak jedná o třetí nejpočetnější disciplínu po hokeji a biatlonu.
Výběr druhého čtyřbobu, který se ve Světovém poháru pohybuje na rozhraní druhé a třetí desítky, byl pro mnohé jeden ze sporných bodů.
„Mrzí mě, když člověk slyší narážky, že nejsme v desítce a podobné negativistické komentáře,“ reaguje Bohman.
„Máme podmínky absolutně nesrovnatelné se špičkou. Nejezdí s námi ani doktor, ani fyzioterapeut. Masírujeme se sami. Je to čistý amatérismus. Tohle je historický úspěch českých bobistů.“
