Učím se lámat hůlky, říká Záhrobská

Před čtyřmi lety odjížděla Šárka Záhrobská na olympiádu jako bronzová medailistka z mistrovství světa, nastupující hvězda. Před Hrami ve Vancouveru je už lyžařskou stálicí se třemi medailemi ze šampionátu, dvojnásobnou vítězkou závodu Světového poháru ve slalomu.

Už ji nevede otec, ale vedle trenérského týmu se lyžařka snaží měnit také techniku jízdy. Ovšem nejen na trati by se hodná dívka chtěla proměnit ve většího dravce.

Nejste člověk, který by na sobě dával znát, jak se cítí. Rozbila jste někdy vzteky hůlku?
„Ne. Když jsem vzteklá, tak spíš dovnitř a do breku. Než abych lámala hole, to mi spíš vyhrknou slzy. Ale trenér Tonda Strach by byl radši, abych lámala hůlky.“

Kdy vám je do breku?
„Když mám pocit, že něco chci a nedaří se to. Občas se nějaká slza objeví při tréninku. Slyšela jsem, že to tak má víc lidí.“

A co slzy štěstí? Taky vám někdy zalijí oči?
„Ty snad ještě nebyly. Ani při zlatu na mistrovství světa v Aare. Tam jsem byla dojatá, ale slzy nevyhrkly. Ovšem radost jsem měla tam i při vítězstvích ve Světovém poháru v Aspenu, a samozřejmě i v osobním životě.“

Dojímáte se třeba u filmů?
„Ty romantické mě dokážou dojmout. U Titaniku jsem brečela.“

Ovšem navenek emoce moc neprojevujete. Taková jste byla odmalička?
„Já bych to ráda změnila, ale je to běh na dlouhou trať. Byla jsem vychovávána tak, že se emoce moc neprojevovaly. A pokud je řadu let neukazujete, nejde to změnit ze dne na den. Snažím se z úspěchů radovat mnohem víc než dřív, ale i neúspěchy pak člověk výrazněji prožívá. Snažím se však těžit z úspěchů a neúspěchy neřešit.“

Takže kdybyste nezískala na olympiádě medaili, opláčete to?
„Žádné slzy, pokud nebude medaile, nebudou.“

Jste povahou spíš po mamince, která se oproti vašemu otci, jenž vás dlouho trénoval, zdá být klidnější?
„Něco z maminky mám, ale myslím, že jsem povahou hodně po tátovi.“
Počkejte, váš otec Petr bývá hodně slyšet, umí se rozčílit. To k vám nesedí.
„Ale jsem ženská. A ten ženský element tohle klidní. Jinak si myslím, že jsem ve většině věcí po tátovi. Kdyby byl po tátovi brácha, tak by to bylo jiné, protože je chlap.“

Řekla byste o sobě, že jste introvert?
„Ano.“

A je to výhoda pro lyžování? Nebo naopak?
„Je to spíš nevýhoda, žádnou výhodu v tom nevidím. Jsem introvert, ale do trati bych se mohla víc zakousnout. Pracujeme na tom. Před olympiádou jsem spadla k tomu, co jsem dělala dřív. Ke svojí staré typické jízdě, která neměla moc šmrnc, dravost. Mohla bych mít na kopci mnohem lepší projev.“

Kdo vás nejvíc provokuje, abyste byla šelmou?
„Určitě Tonda Strach. Souvisí to i s tím, že bych se měla víc radovat a projevovat emoce i mimo lyžování.“

A oslavíte nějakým gestem, když třeba někoho porazíte v tenisu?
„Já nejsem úplně – což je taky moje chyba – soutěživý typ. Nejsem na kolektivní sporty, ty mě neberou.“

A na sjezdovce máte trochu jinou povahu?
„Tam jsem soutěživá, ale ne, že bych to nějak řešila.“

Spousta sjezdařů aspoň navenek bere olympiádu docela v klidu, protože nad ni stavějí Světový pohár, v němž vítězí dlouhodobě nejlepší, zatímco na Hrách může vyhrát náhodný šampion. Co je víc pro vás?
„Je těžké určovat, jestli je víc celkové vítězství ve Světovém poháru nebo medaile na olympiádě. Každé je úplně jiné. Glób je o celosezónní výkonnosti, jestli umíte zajet na jakékoli trati. Olympiáda je zase jeden závod za čtyři roky, je to větší nápor na psychiku. Když se nepovede jeden závod ve Světovém poháru, nic se neděje. Na olympiádě ale máte šanci jednou za čtyři roky. A kdo ví jestli, protože to je dlouhá doba a nikdo netuší, co za čtyři roky bude. Veřejnost si bude pamatovat medailistu z olympiády spíš než toho, kdo má křišťálový globus.“

Líbilo by se vám tedy zařadit se mezi sportovní legendy s olympijskou medailí?
„Líbilo by se mi získat medaili na olympiádě ne z titulu, že bych se zařadila mezi legendy, ale chtěla bych tu medaili získat kvůli sobě. Ke sportovním cílům olympiáda patří.“

Říkáte však o ní, že je náročná na psychiku, protože máte jednu šanci za čtyři roky. Vy však máte na velké závody dost pevné nervy, že?
„Asi ano, když jsem získala tři medaile na mistrovství světa. Na olympiádě v Turíně to nevyšlo, celá sezona nebyla povedená. Ale asi musím mít dobrou psychiku, že velké závody tak nějak zvládám. Jenže se to pokaždé liší, třeba loni ve Val d'Isere mi nahrálo štěstí, že tři závodnice za mnou vypadly. V lyžování hodně záleží na psychice.“

Posilujete ji nějak?
„Ta se trénuje zkušenostmi.“

Vozívala jste s sebou na závody knížku Čtyři dohody. Provází vás stále?
„Ano, vozím ji s sebou. Ale už jsem se do ní dlouho nepodívala. Pamatuju si, co se v ní píše, vím, jak čtyři dohody znějí, je to hodně chytrá knížka. Ale je těžší se podle toho řídit.“

Slavný sjezdař Franz Klammer, olympijský vítěz z Innsbrucku 1976, však říkával, že přemýšlet na svahu škodí. Souhlasíte?
„Příliš přemýšlet škodí výkonu určitě. Všeho s mírou.“

|