Bauer jak ho neznáte: Česil i fotbalový nekopa

To vědí všichni. Ale víte taky, že moc nemá rád vodu a při fotbalových zápasech je jen za kompars? A že když začal po nejistých začátcích vyhrávat, jeho konkurenti považovali za ostudu s ním prohrát?

1. VODNICKÁ PŘEZDÍVKA

Známí a kamarádi mu neřeknou jinak než Česil, což je zjevný odkaz na slavnou pohádkovou postavu vodníka Česílka, kterou vymyslel spisovatel Václav Čtvrtek a která se v šedesátých letech dostala i na televizní obrazovky v podobě animovaného seriálu.

Vodníka namluvil Karel Höger. Lukáš Bauer si přezdívku vysloužil během plaveckých tréninků ve Slovanu Karlovy Vary. „Každé pondělí jsme byli hodinu nebo dvě v bazénu na Růžovém vrchu, tam to vzniklo,“ vzpomíná Ondřej Čáslavský, bývalý Bauerův týmový kolega ze Slovanu. „Lukáš patřil mezi takové ty typy, které vodu moc nemusí. Dělali jsme si srandu, že je antivodník. Na tom základě to vzniklo. A taky měl větší uši.“


2. MUDRC

K úspěchu jde Lukáš Bauer cílevědomě a s pomocí vědeckých metod. Vytvořil si kolem sebe tým pomocníků, do kterého patří trenér Miroslav Petrásek, osobní servisman Vít Fousek a lékař Martin Koldovský. Do Vancouveru tak pojede s podobným zajištěním, jaké mají špičkové týmy soupeřů.

Cesta k ideálu byla dlouhá, Bauer začal přemýšlet o možných zlepšeních hned ve chvíli, kdy na konci devadesátých let vtrhl do reprezentace. „Byl takový mudrc,“ říká bývalý reprezentant Petr Michl.

„Byl vždycky svědomitý, všechno dělal poctivě. O tréninku hodně přemýšlel. Bavilo ho to. Zatímco my jsme si vedli papírové tréninkové deníky, on vyplňoval ještě sporttestrový navíc.“


3. FOTBALOVÝ ČERNÝ PETR

Při fotbalových zápasech v mládí Lukáš Bauer nikdy nepatřil mezi vyhledávané hráče. Když si dva kapitáni z kolektivu střídavě vybírali do svých týmů, dnešnímu slavnému sportovci se často stávalo, že zůstal jako poslední na řadě. „Když se rozhazovalo do družstev, většinou mu zůstával na konci černý petr,“ líčí Ondřej Čáslavský, Bauerův souputník z dorosteneckých let. „Lukáš tvrdí dodneška, že s balonem se nikdy nepotkával, míčový talent nikdy nebyl. Fotbálky ale prožíval statečně. Dneska ale v létě na Božáku občas hrajeme volejbal, a ten mu docela jde. Ale když mě vezme trénovat třeba na kolo, je to jiné.“

4. OBRÁCENÝ CHODEC

Vladimír Palivec z lyžařského klubu Škoda Ostrov pomáhal Lukáši Bauerovi s jeho lyžařskými začátky v sedmi letech a neměl to snadné. „Já jsem ho učil chodit na lyžích, měli jsme ho v oddíle od sedmi do třinácti,“ líčí Palivec. „Měl problém s levou a pravou, s tím, že ruce jdou obráceně než nohy. Ale pak se to celkem rychle naučil.

Byl vedený z domova, že když něco začne, tak to má dělat pořádně. Dětem se občas nechce na trénink a přesvědčí rodiče, že tam nemusí. Ale Lukáš patřil mezi ty snaživější. Chodil pravidelně. Je paráda, jak tu klasickou techniku dokázal vybrousit. To je ale zásluha Honzy Nováka, u kterého v dorostu trénoval v Karlových Varech, a Míry Petráska.“

5. ARCHITEKT

Božímu Daru dělá Bauer báječnou reklamu a s manželkou a dvěma dětmi si tam také spokojeně žije. V nejvýše položené obci v Česku, na dohled německých hranic, si postavil pohodlný rodinný domek a na jeho stavbu dohlížel se svou pověstnou pečlivostí.

Když o stavbě domu začal uvažovat, inspiraci hledal u sousedky Jitky Salajkové, bývalé lyžařky, která v Božím Daru pořádá závody. „Udělal si plánky, přišel k ní a metrem si na jejím baráku všechno zkoušel, aby věděl, kde co je a jak jsou místnosti veliké,“ líčí Karel Tejkal, bývalý Bauerův manažer. „Je perfekcionista, všechno si chce zkusit na vlastní kůži.“

6. SVÍTIVÝ DÉMON

Bauerova hvězda stoupala v prvních letech jen pomalu a po přechodu z Ostrova do Karlových Varů mu chvíli trvalo, než se adaptoval. O to větší ranou byly pro poražené jeho první triumfy v závodech staršího dorostu. „Lukášovi to předtím moc nešlo. Když mě jednou porazil, říkal jsem si, že je to fakt konec, když mě porazí takovýhle chodec,“ vzpomíná Ondřej Čáslavský, který s Bauerem závodil v jednom oddílu.

Čestmír Skrbek, současný sportovní ředitel běžeckého úseku na lyžařském svazu, dostal záchvat zuřivosti, když Bauer podrtil jeho svěřence z jabloneckého gymnázia na mistrovství republiky ve Žďáru nad Sázavou. „Když jsem zjistil, že nás porazil nějakej Bauer z Varů, který jel v takový šílený zeleno-červený ruský kombinéze, asi dvě hodiny jsem při mazání lyží stačil nadávat, že se nemůže opakovat, aby nás takoví outsideři poráželi.“

7. KRÁL SEVERU

Na severských soustředěních, která tradičně předcházejí začátku sezony Světového poháru, Bauer už jako mladík nabíral neuvěřitelné tréninkové dávky. „Na prvním sněhu v Kiruně si dával ráno rozcvičku, dopoledne pět hodin a odpoledne tři hodiny lyžování,“ vzpomíná bývalý reprezentant Petr Michl.

„Osm hodin tréninku, to jsou opravdu dardy. To jsem ani já nevydržel. Člověk musí být opravdu odolnej.“ Bauer ale nepřestával ani v létě. „Jednou vyhrál pětidenní závody v orientačním běhu. Všichni toho měli v cíli akorát tak plné zuby, on vstal a šel se na hodinu a půl rozběhat v lese,“ líčí Bauerův bývalý manažer Karel Tejkal.

8. SPOLUJEZDEC

Jeden den Lukáš Bauer vyhraje, druhý den se o jeho triumfech píše ve všech novinách. Ale co se děje mezi tím? Lyžařský šampion v tomto mezičase pílí po evropských dálnicích, svůj osud v rukách šoférů, jimiž většinou bývají osobní servisman Vít Fousek nebo reprezentační kolega Milan Šperl.

Při nedávné Tour de Ski takhle zvládli sedmisetkilometrovou vzdálenost mezi Prahou a Toblachem za pět hodin. „V sedm jsme vyjížděli a o půlnoci jsme byli na místě,“ vyprávěl Fousek. „Kdyby mi někdo sledoval celou trať, do smrti bych vydělával na pokuty. Ale nebylo to nijak dramatický. Jel jsem svižně, ale v mezích.“

9. TATÍNEK IDEÁL

Na soupeře je přísný, ale doma je Lukáš Bauer vlídný a starostlivý tatínek. „Děti má hodně rád. Z Tour de Ski přijel ve čtyři ráno, v půl sedmé ho děti vzbudily a on byl s nimi celý den na lyžích. S dětmi si vyhraje a večer jim čte pohádky. Někdy si říkám, jak to všechno může stihnout,“ vypráví Helena Šikolová-Balatková, olympijská medailistka ze Sappora 1972 a Bauerova tchyně.

„Je hračička. Hodinu si s Matyášem staví autíčka a vypadá to, že ho to docela baví,“ říká Bauerova manželka Kateřina. „A je šikovnej. Pro děti udělal na zahradě domeček - prolézačku. Úplně sám, jenom se podíval na internet, jak na to.“

10. NEJISTÝ SUVERÉN

V bílé stopě je Bauer doma, mimo ni ale není typem sportovce, který je posedlý svým úspěchem. Na Božím Daru chodí fandit na dětské závody a když jeho slavnou tvář poznají lidé na ulici, nechová se tak sebevědomě jako na trati.

„Suveréna z něj dělá sport, osobně takový není,“ ujišťuje jeho manželka Kateřina, sama bývalá lyžařská reprezentantka. „Občas, když jdeme nakoupit a lidé ho poznávají, je vidět, že neví, jestli se má usmát. Není mu to nepříjemné, není to stydlivost. Spíš ostych.“

|