Ve dvaadvaceti letech se zasloužil o nehynoucí slávu. Vítězná trefa ze 68. minuty jeho už tak velkou popularitu katapultovala do závratných výšin. „To je pro mě sen,“ reagoval Sidney Crosby, který Kanaďanům vystřílel ve finále s Amerikou zlato v nastavení.
Na turnaji hrál obstojně, ale všichni fanoušci říkali: Ještě od něj čekáme víc! A dočkali. Byl to právě „Sid The Kid“, kdo rozhodl. Nebýt zábradlí, zámořští novináři by ho po zápase asi umačkali. Takový o něj byl zájem.
Sidney Crosby se raduje z rozhodujícího gólu ve finále olympijských her • Foto ČTK/AP
|
Hokejová Kanada slaví. Crosby trefil zlato » |
Jak je vám?
„Vůbec mi to nepřichází jako realita. Spíš jako sen.“
Co vám blesklo hlavou po vítězném gólu?
„Že je v hale hrozný hukot. (usměje se) Ale nic jiného jsem nevnímal, jenom jsem si užíval, že jsme vyhráli. Bylo to nádherné pro všechny hráče i pro fanoušky. Prostě úžasné.“
Dovedete si představit, jakou euforii jste v zemi vyvolali?
„Pamatuju si, co se v ulicích strhnulo, když Kanada vyhrála olympiádu v roce 2002, taky jsem sám byl slavit venku. Takže určitě je to něco velkého i teď. Je to pro nás sen.“
Co byste řekl ke svému životnímu gólu?
„Ani nevím... Věděl jsem, že mám jenom trochu prostoru, aby to šlo do branky. Iginla odvedl skvělou práci, vyhrál osobní souboj a já už jsem se pak snažil jenom dát gól...“
Jak vám bylo, když soupeř chvíli před koncem základní části vyrovnal?
„Bylo to těžké, Američané se snažili, bojovali. Víte, že vedete 2:1, chcete moc vyhrát, je vám jasné, že na vás kouká celá země. Takže najednou trošku zpomalíte, děláte jiné věci. Nebyla to pro nás jednoduchá pozice, ale je skvělé, že jsme to takhle zvládli.“
Musíte být nadšený.
„Každé kanadské dítě odmala sní o tom, že dostane takovou příležitost. A mně se to podařilo. Je to neuvěřitelné.“
Kanadští fanoušci zuřivě slaví zlatou medaili z hokejového turnaje • Foto ČTK/AP
Narodil jste se přímo pro tento moment?
„To nevím... (usměje se) Ale určitě jsem o tom snil snad tisíckrát.“
Spoluhráči mluvili o tom, jak jsou pyšní, že jsou Kanaďané. Vy jistě rovněž.
„Určitě jsem. Ale to bych byl, i kdybych nehrál na olympiádě. Nebo i kdybych nehrál hokej vůbec. Už jenom vidět to, jak jsou lidé tady z hokeje nadšení, je nádherné. Jak fandí, jak to prožívají. To je něco neuvěřitelného. A nejenom hokej, ale všechno. Jsem na to pyšný.“
Jak to, že se celý tým tak dobře vyrovnal s tím velkým tlakem?
„Myslím si, že jsme si s tím poradili výborně, soustředili jsme se jenom na naše výkony, aby byly lepší a lepší. I když jsme prohráli s Amerikou, nepanikařili jsme. Akorát jsme se z toho poučili a od té doby jsme našli svou tvář.“
