Do richmondské haly se přijel podívat. Jak to rychlobruslení vůbec vypadá ve skutečnosti. Posedět se spoluhráči, pokecat, lehce si zafandit, zatleskat české závodnici. Na konci programu Patrik Eliáš byl naměkko jako už dlouho ne…
Zlatá olympijská bravura Martiny Sáblíkové hokejového kapitána úplně dostala. Tvrďák Eliáš si oběma rukama utíral slzy dojetí. Tolik ho ten skvostný nedělní závod dostal a ohromil!
„Úžasný zážitek! Parádní!“ říkal o chvíli později. To už tep v tu chvíli plně oddaného českého fanouška o trochu poklesl.
Radující se česká rychlobruslařka • Foto Barbora Reichová (Sport)
|
Martina Sáblíková je olympijskou vítězkou! » |
Martina Sáblíková po svém životním triumfu • Foto Barbora Reichová (Sport)
|
Štastná Sáblíková: Je to neuvěřitelný! » |
Nerozlučná dvojice. Sáblíková by bez svého trenéra na vítězství těžko dosáhla • Foto Barbora Reichová (Sport)
|
Trenér Novák: Olympiáda předčí i první zlato » |
Přesto byl Eliáš stále celý rozechvělý. Přišel si pro zážitek, který absolutně nečekal. A byl jako z jiné dimenze.
Pro znamenitý výkon Martiny Sáblíkové skoro nenacházel slov. „Je to úplně fantastický. A ty neskutečné nervy… Hlavně proto, že Martina nejela v poslední rozjížďce. Čekat se muselo až na samotný konec. Když bylo jasné, že je zlatá, zařval jsem si od plic.“
Eliáš teprve v neděli dopoledne zdejšího času přicestoval do Vancouveru a plánoval, jak si v olympijské vesnici odpočine, protože program posledních dní na pracovišti NHL byl extrémně náročný.
Nakonec však jako správný kapitán vyrazil s ostatními hokejisty do nedalekého Richmondu, kde se rychlobruslařské závody konají. Dobře udělal. Bude vzpomínat do konce života.
Společně s manželkou Petrou, která si zlatou jízdu Sáblíkové pečlivě zdokumentovala na kameru.
Eliáš, zvyklý na kombinaci rušného života s hokejkou a vyloženě domácí relaxace, si však už podobnou akci napříště nejspíš odpustí.
V dobrém slova smyslu jej úplně vykolejila. „Jsem rád, že tyhle věci moc často nezažívám v hledišti. Pro mě je to větší napětí než, když se soupeření účastním. Bylo to půlhodinové držení a mačkání palců v medailové nejistotě. Ale ten konec byl skvělý, famózní. Nádhera…“
Vsaďte se, že na příští závod Sáblíkové zase přijde.
