Čajánek si přeje: Chtěl bych vidět Bauera

Zrovna čekal na letadlo z Petrohradu do Vídně. Unavený, domlácený z cestování a zápasů na dalekém východě Ruska. Těšil se na to, až večer rozrazí dveře svého domu ve Zlíně a uvidí své nejbližší. Jeden den pohody a zase do práce.

Zítra už se bude čtyřiatřicetiletý útočník SKA Petrohrad hlásit na reprezentačním srazu před odletem na olympijské hry. Ve Vancouveru připadne Petru Čajánkovi klíčová úloha, vést útok s Jaromírem Jágrem na křídle.

V jaké herní a psychické pohodě se vydáte do Vancouveru?
(úsměv) „O tom jsem neměl čas přemýšlet.“

Jak to?
„Hráli jsme v Chabarovsku, odkud jsme se po zápase s celým týmem přesunuli do Petrohradu. Z Pitěru jsem v pondělí letěl přes Rigu do Vídně, do Zlína jsem se dostal večer. Spal jsem akorát chvilku v letadle. Bylo to náročné, ale s tím člověk nic neudělá. Strávím jeden den doma a ve středu vyrazím do Prahy.“

Takže ještě nemyslíte na vrchol sezony?
„Teď už samozřejmě olympiádu v hlavě mám. Člověk se na ni podvědomě připravuje delší dobu. Ale nemyslím na ni čtyřiadvacet hodin denně. Teď se těším hlavně na to, jak strávím jeden den s rodinou.“

A na Vancouver ne?
„To víte, že taky. A hodně. Spoustu kluků jsem dlouho neviděl. A nemám na mysli jen lidi z hokeje. Věřím, že bude čas potkat se a povykládat si i s dalšími účastníky olympiády. Hokej bude samozřejmě na prvním místě, ale rád bych se zašel podívat i na nějaký jiný sport. Uvidíme, jak se přizpůsobíme změně času. To bude nejdůležitější. Když to půjde a bude v prvních dnech volno, stoprocentně chci něco vidět.“

Stejně jako v Salt Lake City 2002.
„Přesně tak, to byl velký zážitek. Když jste přímo u toho, je to něco jiného než když to sledujete v televizi. Byli jsme se podívat na závody Katky Neumannové a na skocích na lyžích. Ve Vancouveru bych třeba moc rád viděl Lukáše Bauera. Ale vcelku je mi to jedno. Co se bude dát zvládnout, na to bych se šel podívat. Vancouver je krásné město, jedno z mých oblíbených. Věřím, že to bude vydařená olympiáda. Akorát jsem slyšel, že jsou tam problémy se sněhem. Takže přeju organizátorům, ať jim rychle nasněží.“

Absolvovali jste s Petrohradem turné po východě. Jak zvládáte časové posuny?
„Celý trip, tedy čtyři zápasy, jsme byli na moskevském čase. Nepřizpůsobovali jsme se místním podmínkám. Trénovali jsme večer a probouzeli se ve stejnou dobu jako v Moskvě. Myslím, že to tak dělá většina týmů. Pár dnů se tímto způsobem dá zvládnout.“

Jakou si do Vancouveru odvezete formu?
„Uvidíme na místě. Cítím se dobře, zdravotně jsem v pořádku. Mužstvo v posledních utkáních moc úspěšné nebylo. Na cestách jsme se natrápili, trošku to na nás padlo. Všichni už čekali na přestávku. Bylo to těžší období, poslední zápas v Chabarovsku jsme už ale zvládli dobře.“

Za pár dní vás čeká extrémně tvrdá šichta. Nejste spíš zralý na dovolenou?
„Je přece teprve polovina sezony. Kdyby nebyla olympiáda, normálně by se dál hrála liga. Kluci, kteří do Vancouveru nejedou, měli v hlavě, že bude přestávka. Proto měli třeba pocit větší únavy. Já musím být připravený hrát dál.“

Do ruského výběru se nečekaně nevešli vaši slavní parťáci z klubu Jašin, Sušinskij a Zubov. Jak to nesou?
„U Jašina to bylo jasné dlouho dopředu, protože nebyl z nějakých důvodů zařazený na širší soupisku. Čekal jsem, že obránce Zubova trenér vezme. To, co Sergej předvádí v přesilovkách, je obdivuhodné. S Bykovem si pak taky vyměnili v novinách názory. Vždycky je to o tom, komu kouč věří a komu ne. Trošku překvapení pro mě taky bylo, že Max Sušinskij není ani první náhradník. Ale hlavně v útoku měl Bykov velký výběr. Na papíře mají Rusové výborný mančaft, ale ukáže se až na ledě, jak na tom jsou.“

V době olympijského triumfu Česka v Naganu vám bylo třiadvacet let a hrál jste ve Zlíně. Jak na „turnaj století“ vzpomínáte?
„Jsou to neopakovatelné vzpomínky. Od čtvrtfinále jsme s klukama z týmu sledovali zápasy našich v hospodě, všichni jsme fandili. Celý národ žil hokejem. Přesně tu sezonu si nevybavuju, ale vím, že to období jsme měli se Zlínem horší.“

Poslyšte, znáte vlastně všechny spoluhráče z týmu pro Vancouver?
„Některé asi ne. Třeba Davida Krejčího. Tomáše Fleischmanna jsem myslím někde potkal. Většinu kluků znám velmi dobře.“

Třeba vaše pravé křídlo Jaromíra Jágra.
„Nikdo mi oficiálně neřekl, že s ním budu hrát. Zatím to jsou spekulace novinářů. A jak znám Vláďu Růžičku, tak po druhé třetině prvního zápasu může být sestava úplně jiná. Jardu jsem v poslední době hrát neviděl. Akorát vím, že po Novém roce dělal spoustu bodů. Určitě měl výbornou fazonu.“

Víte už, kde budete působit v příští sezoně?
„Rozhodnutí padne až po sezoně. V tuto chvíli jsou dvě možnosti. Buď prodloužím v Petrohradu anebo se vrátím do Zlína.“

|