Pavel Složil má svůj život za Atlantikem. Trénuje tenis v Naples na Floridě, kde se také oženil. Ale už i člen vítězného daviscupového týmu, bývalý světový hráč číslo 12 a kouč Steffi Grafové či Anny Kurnikovové se hněvá na poměry v českém tenise.
Způsob, jakým byl pozván na finále Davis Cupu do Barcelony, byl podle něj urážlivý.
Čtěte více:
KAUZA: Kaderka rozlítil legendy. Nechtějí na Davis Cup »
Popište svoje očekávání, když jste si v novinách přečetl, že vás - vítěze z roku 1980 - tenisový svaz pozve na finále se Španělskem?
„Hned jsme si s klukama volali a těšili se. Až na Jana Kodeše, který už od začátku nechtěl za žádnou cenu jet, protože má opravdu špatné vztahy. Já ale už osm let žiju a pracuju v Naples na Floridě, i moje manželka Američanka byla strašně potěšená, když se to dozvěděla. Představovali jsme si to ale trochu jinak."
| Text dopisu |
|
V Praze, dne 19. října 2009 Vážený pane, |
Co vám na zvacím dopisu vadí?
„Především to vypadá tak, že to pro ně měla být jen reklama, aby si udělali dobré jméno a nás pak mohli očernit, že jsme se ani neozvali, nepřijeli povzbudit naše kluky a nemáme žádný vztah k českému tenisu. Tomu chci zamezit, to absolutně není pravda."
Co konkrétně vám ale vadí?
„Například to, že se pan Kaderka neumí ani pod ten dopis podepsat. Navíc dopis je spíš adresovaný někomu, kdo jede autobusem na zájezd do Barcelony. Jestli máte zájem o zájezd do Barcelony, dejte nám vědět do tří dnů. To je prostě potupa. Já se do toho nechci motat, protože žiju daleko. Ale co je moc, to je moc. Vždyť mě by ten výlet stál bez přehánění sedm tisíc dolarů (asi 120 000 korun). Musel bych si platit drahou letenku na poslední chvíli, hotel, tady v klubu bych přišel o šest, sedm dní práce. Každý den si vydělám zhruba pět set dolarů, protože zrovna začala sezona. Tak si to spočítejte. A pro co? Abych tam seděl vedle pana Kaderky, nebo spíš někde ve čtyřicátý řadě? Na to nepotřebuju tam jet. To radši budu držet palce klukům u televize. Když postoupili do finále, našel jsem telefon a volal Štěpánkovi. Mám s nimi dobré vztahy a budu jim přát, aby vyhráli. My nechceme, aby byla atmosféra před daviscupovým finále špatná. Ale zavinili si to sami."
Předpokládám, že není běžné, aby si čestní hosté akce museli platit letenku a ubytování.
„Když nás pozvou někde po světě, platí nám všude letenku, hotel, jídlo. Já nepotřebuju první třídu, jako když jsem létal se Steffi (Grafovou) nebo s Kurnikovovou. Poletím normální třídou. Ale abych si platil letenku? Proč? Čekal jsem, že se zeptají: Kluci, odkud chcete letět, chcete dvě osoby, nebo jen jednu? Nepotřebujeme, aby nás někdo plácal po zádech. My víme, co jsme dokázali. Ale respekt mi tam chybí. Strašně. Víte, já jsem tady byl v Americe strašně pyšný na to, že jsou Češi ve finále. Každýmu to tady říkám. A že tam pojedu. Je to fantastický, že tě pozvou, říkali všichni. A teď? Je to totální nesmysl, abych tam jel za své peníze, sedl si do čtyřicáté řady a pak zase odletěl, nepotkal ani kluky, nikoho. Byla to poslední urážka, kterou mohli udělat."
Ivo Kaderka • Foto Sport
Čím si takový přístup a zacházení s tenisovými legendami vysvětlujete?
„Vždyť to víte lépe než já. Kaderka o nás tvrdil, že jsme pro tenis nic neudělali, že Tomáš Šmíd zklamal jako kapitán Davis Cupu a nikdy nikoho v Itálii nevychoval a že Kodeš ukradl peníze svazu. O mně se toho moc nenapsalo. Ale teď jsem zvědavý, co z pana Kaderky vypadne."
Jaký spolu máte vlastně vztah?
„Já vám ještě řeknu, jak začalo to moje naštvání. Byl jsem teď asi po dvou letech v Praze a hrál jsem tenis s Klausem, panem Plachým a Šavrdou v hale na Štvanici. Kaderka se tam byl podívat a ani neřekl ahoj. Druhý den jsem ho potkal na obědě a říkám mu: Dobrý den, gratuluju k úspěchu. A on: Dobrý den, pane Složil, my vás budeme zvát na to finále. A já říkám: Máte na mě adresu? A on: To víte, že máme, a kdyžtak si ji zjistíme. Odjel jsem do Opavy a do Rakouska, vrátím se za deset dní. Nastala už zima, já mám na sobě jen letní bundičku a přijíždím na Štvanici. On si sedí ve vyhřátém mercedesu, zamával jsem na něj a najednou slyším: Pavle, Pavle, my tu adresu na vás opravdu nemáme, nemohl byste mi ji dát? A já říkám: Myslel jsem, že ji máte? Nemáme, tak mi ji dejte, prosím vás. Já vidím, že on tam sedí v teploučku, já mrznu venku na dešti a budu mu diktovat adresu na jeho telefon. Řekl jsem mu, že nemám čas, a odešel jsem."
Jak to pokračovalo?
„Pak jsem potkal Pavla Kordu (bývalého trenéra Davis Cupu) a tomu jsem druhý den dal svoji americkou adresu. Oni na mě dvacet let neměli adresu ani email. To jen dokazuje, že absolutně nemají žádný zájem s námi udržovat kontakt, abychom jim třeba pomohli. Oni si hřejí svoje místečko a to jim stačí. Bohužel jsem zjistil, že je tam klaka a nikdo asi nemá možnost tenhle stav změnit. Snad bude v budoucnu někdy lepší předseda svazu, který lépe ohodnotí hráče, jako jsou Štěpánek nebo Berdych a další."
Zatímco vám, Janu Kodešovi a Tomáši Šmídovi poslali ze svazu dopis, s Ivanem Lendlem komunikují zástupci marketingové agentury Česká sportovní. Jeho matka Olga mi v pátek tvrdila, že pokud nepojedete vy tři, je Lendl rozhodnutý také nejet. Změnilo se něco?
„Nevím, Ivan mi poslední dva tři dny nevolal. Vím, že se Ivan snaží otvírat tenisovou a snad i golfovou akademii u Orlanda a že je trošku domluvenej s Černoškem (šéf České sportovní), že by ho finančně podpořili nebo by mu posílali děti z Česka. Ivan má zájem i z obchodního hlediska do Barcelony zajet, aby tam byl viděn. Chtěl za každou cenu, abych s ním tady odtud z Floridy jel. Říkal jsem mu: Ivane, samozřejmě tam s tebou pojedu, ale to pozvání musí mít nějakou formu. Přijde mi, že tenhle dopis je na stejné úrovni, jako když mi ve dvanácti letech oznamovali, že mám jet na soustředění do Šumperka. To je jako za komunistickýho režimu."
Takže vaše poslední slovo je, že budete finále sledovat doma na Floridě v televizi?
„Určitě. Už jsem se rozhodl. A Lendl holt bude muset pochopit, že Kodeš, já i Šmíd držíme partu."
Českoslovenští tenisté po zisku salátové mísy. • Foto ČTK
