Návštěvu domku, který si letos poprvé zvolili Tomáš Berdych s Lucií Šafářovou za svůj wimbledonský domov, nebylo složité domluvit. „Ale musíte přinést chleba k snídani,“ zní podmínka. Už předem je splněná.
Cihlové domky typického anglického střihu lemují úzkou ulici, sousedé se znají tak dobře, že je hned každý cizinec nápadný. Je ticho, jen sem tam projede auto mířící ke stanici metra Wimbledon Park.
Stojíme s kolegy na londýnské adrese Ashen Grove 11. V horním okně třípatrové řadovky visí tenisová bunda, jsme na místě. Vezmeme za kovový zvonec a klidnou ulici prořízne ostré cinkání. „Ááá, Blazers jdou,“ kráčí otevřít trenér Tomáš Krupa. Basketbalový fanoušek mistrovských Lakers si utahuje z mého oblíbeného týmu z Portlandu. „Hele, zase tady máme mlíko,“ objevuje Krupa za dveřmi ranní dodávku.
Berdych, Šafářová a trenéři Krupa s Vydrou u stolu • Foto Jan Jaroch (Sport)
I my pokládáme na stůl v kuchyňce slíbený proviant a sedáme si na židle. Je deset hodin dopoledne a čtveřice obyvatel baráčku začíná nový den. Po dřevěné podlaze chodí bosí, na sobě trička a trenýrky. Berdych, Šafářová, Krupa a kondiční trenér tenistů David Vydra. Jen pátý do party Patrik Navara, trenér Lucie, už zamířil domů. I Šafářová dnes odlétá zpět do Česka.
S sebou si odveze výbornou zkušenost, kterou udělala s bydlením v domečku jen čtvrt hodiny chůze od All England Clubu. Krásu jedné z wimbledonských tradic objevili vlastně všichni. „Od letoška už tady budeme bydlet jenom takhle,“ pochvaluje si Berdych, jenž se Šafářovou dříve volil malý rodinný hotel kousek od stadionu fotbalové Chelsea. „Jenže v hotelu je člověk zavřený v jednom pokoji třeba čtrnáct dní. Tady si dá snídani v kuchyni, večer posedí u televize v obýváku, je to domácké,“ lebedí si Lucie.
Nakonec ani cena není tak dramatická, jak by se mohlo zdát. Za dva až tři hotelové pokoje byste prý utratili stejně jako za pronájem domku, který je oblíbeným zdrojem přivýdělku místních. Berdychovi a spol. zařídila dům agentura IMG, tenisté vybírali hlavně podle prostoru, aby se všichni vešli. „Přijeli jsme z letiště a už tady na nás čekala paní domácí s klíčema,“ pochvaluje si tenista.
Anglicky stísněný, ale zároveň útulný dům má tři patra. Není to pětihvězdičkový luxus, ale čisté a praktické sídlo. V horních dvou patrech jsou čtyři pokoje. Dole pak obývák, kuchyně se sporákem a jídelním stolem. Tady nejvíc úřaduje Šafářová. „Když Lucka vařila kari, tak hořel celý barák,“ popichuje Berdych. „Jednou jsem udělala i bramboráčky,“ vypráví jeho přítelkyně. „Otáčí je ve vzduchu, umí to,“ chválí Vydra.
Paradoxně je to on s koučem Tomášem Krupou, kdo vstává nejčasněji a vyrážejí si zaběhat. „To já se radši zahřívám v pelechu. Peří, to je nejlepší,“ culí se „Berďa“. „On pro housky ráno určitě nepůjde, vstává vždycky poslední,“ dobírá si ho Lucie.
Zatím se daří a v domě je dobrá nálada. Když je chuť, zahrají si jeho obyvatelé večer aktivity. Při nich se s pomocí kreslení, pantomimy nebo opisem jinými slovy snaží soutěžící uhodnout, jaké slovo si vytáhl spoluhráč na kartičce. „Nikdy předtím jsem to nehrál, ale vedeme 2:0,“ plácají si dlaněmi Krupa s Vydrou. „Zatím se nedaří,“ kaboní se Berdych. „Ale občas je to síla, když na vás vyjdou třeba něžnosti,“ směje se „Krupík“. „Nebo tohle, poznali byste, že to je veverka?“ ukazuje Lucie malůvku zvířete připomínajícího přinejlepším leguána. A všichni se smějí.
Česká buňka je na jihozápadní straně Londýna inkognito. Nikdo zatím tenisty neidentifikoval. „Přebíral jsem za místní poštu a pošťák si vůbec nevšiml, že to nejsou domácí, natož aby poznal, že jsem tenista. Říkám mu: Já nejsem ten, co tady bydlí. Odpověděl: To nevadí, tady to podepiš,“ směje se Berdych.
„Za turisty jsme i v restauraci,“ prozrazuje Vydra. „To je fakt, je tam slovenská servírka, která se nás pořád ptá, jak se nám líbí na Wimbledonu,“ popisuje Tomáš. „A my že je to dobré, že furt chodíme.“
„A co fronty? Tak jí odpovídáme: No jo, jsou strašně dlouhé,“ směje se Šafářová.
„Pořád si pochvalujeme, jak je dobré počasí, že nám to nezrušilo lístky,“ přisazuje si Berdych. „My jsme ti největší fanoušci. Byli jsme tu už týden před turnajem!“ vyprskne Vydra. „Akorát jsme trochu bohatší. Všichni stanují, zatímco my jsme tady v tomhle baráku.“
Nocování fanoušků, kteří čeakjí na lístky na Wimbledon • Foto Jan Jaroch (Sport)
Jen tři sta metrů od domku je brána do Wimbledon Parku, kde začíná slavná wimbledonská fronta. Tam tenisoví fandové nocují, aby se mohli jít podívat třeba i na Berdycha. Sám tenista přitom pochrupuje nedaleko nich ve svém útulném útočišti.
Na miniaturní zahrádce, do které se vchází z kuchyně, stojí uprostřed zavřený sušák na prádlo a na něm se houpou trenýrky. „Každý tábor má totem a vlajku,“ vtipkuje bývalý triatlonista Vydra. Doufejme, že tahle vlajka bude ve Wimbledonu viset ještě dlouho.
