Největší přehmaty českého fotbalu a hokeje

Největší přehmaty českého fotbalu

1. Szilárd Németh (Sparta)
Na Letnou v roce 1997 přicházel ze Slovanu Bratislava s nálepkou největšího slovenského talentu - a s nepatřičnou cenovkou. Byla na ní suma 35 milionů korun... Mužstvo ho nevzalo, na Letné se vůbec neprosadil, a tak se Szilárd po několika měsících pakoval zpátky na Slovensko, do 1. FC Košice. Později si ale zahrál i anglickou ligu v Middlesbroughu.

2. Dragiša Binič (Slavia)
Píše se rok 1991 a mecenáš Korbel kupuje Slavii za 30 milionů korun posilu z týmu, který právě vyhrál PMEZ! Útočník CZ Bělehrad však na sebe v Praze nejvíc upozornil bouřlivými výlety na diskotéky - údajně s sebou stále nosil svazek stodolarovek a pistoli...

3. Petr Švancara (Slavia)
Slavia za něj Brnu zaplatila v roce 2000 celkem 30 milionů. Co za to odvedl? Vstřelil 9 branek. Co gól, to 3,3 milionu... Nutno přiznat, že Petr Švancara dostával šance spíše sporadicky - a tak vznikla jeho zlidovělá hláška o mercedesu, který Slavia nenechala vyjet z garáže.

4. Igor Gluščevič (Sparta)
Částka za přestup mohutného forvarda z Utrechtu do Sparty sice byla v roce 2003 nulová, na Letné však Igor Gluščevič dostal velmi lukrativní smlouvu, jejíž předčasné ukončení stálo Spartu 8 milionů korun. Černohorcova ligová bilance? 18 zápasů, 3 góly.

5. Radim Nečas (Slavia)
Psal se rok 1992. Z Ostravy přestupoval Radim Nečas do metropole jako potenciální superstar, taky byl s transferní částkou 25 milionů korun nejdražší posilou v rámci české ligy. V Edenu sice během dvou let nepropadl, s tlakem své ceny se však nevyrovnal a titul, kvůli kterému přišel, nezískal.

6. Daniel Šmejkal (Slavia)
Když v roce 1994 přicházel za 16,5 milionu korun z Plzně do Slavie, byl stabilním členem sestavy reprezentačního týmu. Jenže na konci své první sezony se technický záložník postupně přesunul na lavičku náhradníků. Tato role mu zůstala až do konce jeho slávistického angažmá, během něhož přišel o účast na EURO 1996.

7. Martin Abraham (Sparta, Slavia)
Ve Spartě, do níž v roce 2007 přišel z Boleslavi za 15 milionů korun, dovedl Martin Abraham svou problematickou pověst k dokonalosti. I kvůli disciplinárnímu trestu odehrál během půl roku pouze pět zápasů. O to nepochopitelnější je, že po něm sáhla Slavia, zaplatila deset milionů, ale také se spálila.

8. Marek Heinz (Brno)
Brno se loni dmulo pýchou - získalo posilu ze zahraničí, bývalého reprezentanta. Heinz přišel z Nantes za 5 milionů korun. O to by nešlo, ale náladový ofenzivní univerzál dostal jednu z nejlepších smluv v týmu, k níž prý navíc marně žádal i proplacené cestovní doklady nebo služební vůz. Za necelou sezonu dal dva góly a zmizel v Kapfenbergu...

9. Martin Zbončák (Sparta)
Když chtěla Sparta koupit nejlepšího hráče mistra ligy, tehdy Liberce, musela za něj zaplatit opravdu pořádnou sumu: 23 milionů korun. Jenže Martin Zbončák se na Letné neprosadil a po roce putoval do Dynama Moskva. Rusové platbou necelých 15 milionů sparťanskou finanční ztrátu alespoň zmírnili.

10. Martin Frýdek (Teplice)
Teplice v roce 1999 nezaplatily za subtilního záložníka z bundesligového Leverkusenu nijak horentní částku (5,5 milionu korun), o to vyšší mu však daly coby předpokládanému šéfovi týmu smlouvu - Martin Frýdek si údajně Na Stínadlech vydělal za dva roky deset milionů hrubého. Na převážně střídajícího hráče slušný výdělek, že?

Sbal prachy a vypadni! Nejnepovedenější kontrakty ze světa sportu »

Největší přehmaty českého hokeje

1. Martin Richter (Pardubice)
Vicemistr světa z Rigy 2006 přišel o rok později do Pardubic jako velká posila. Hráč se zkušenostmi z nižší zámořské AHL, Ruska a Finska měl za 3 miliony korun ročně vyztužit jejich obranu. Místo toho se 17 zápasy protrápil s jedinou asistencí a hrozivými minus 12 body v hodnocení pobytu na ledě. V tichosti se pak vytratil do švédského Södertälje...

2. Jaroslav Modrý (Liberec)
Po dlouhé a úspěšné kariéře v NHL se před rokem vrátil do extraligy. V Liberci si od něho hodně slibovali, ale 6 miliony korun oceněné očekávání, že Bílým Tygrům pomůže k vytouženému titulu, nenaplnil. Místo toho, aby předával zkušenosti mladším, měl problémy sám se sebou. Za sezonu si připsal jen velice průměrných 17 bodů a v létě přestoupil do Plzně.

3. Richard Král (Plzeň)
Někdejší dvojnásobný vítěz extraligové produktivity měl před třemi lety po příchodu ze Zlína táhnout Západočechy. Místo toho se však postupně propadal sestavou, nedařilo se mu ani při přesilovkách. V 21 zápasech si připsal zanedbatelných 5 bodů (2 góly a 3 asistence), dohodl se na zrušení třímilionové smlouvy a ještě před Vánoci odešel do tehdy prvoligové Mladé Boleslavi.

4. Roman Čechmánek (Karlovy Vary)
Olympijský vítěz a trojnásobný mistr světa měl v sezoně 2005/6 zabetonovat karlovarské brankoviště a zaučovat Mensatora. Tehdy 21letý mladíček však svého profesora s platem 6 milionů korun brzy předčil, do branky ho pustil jen ve 12 zápasech. Čechmánek tak sbalil propriety a sezonu dokončil v německém Hamburku.

5. Aleš Píša (Pardubice)
Po svém návratu z NHL a Ruska do mateřského klubu před třemi lety se s platem 7,5 milionu korun stal nejlépe placeným hráčem extraligy. Jak se klubu odměnil? Bitkou se zlínským Kubišem proměnil dávnou podmínku na osmizápasové stop, navíc si při incidentu zlomil prst. V základní části tak stihl jen 30 zápasů s 11 body. Vůči Pardubicím sám cítil dluh.

6. Dušan Salfický (Sparta)
Dvojnásobný mistr světa se zkušenostmi ze zámoří a hlavně Ruska měl v roce 2006 zacelit mezeru po Petru Břízovi. S platem 4 miliony korun za sezonu se však do branky dostal jen v 29 zápasech s průměrem přes tři inkasované góly na utkání. Větší váha včetně téměř kompletního play off, po kterém Sparta slavila titul, ležela na náhradníku Dubovi.

7. Martin Špaňhel (Sparta)
Mistr světa z roku 2000 přišel o dva roky později do pražského klubu obohacený o zkušenosti z NHL v dresu Columbusu. V extralize je však ani za třímilionovou smlouvu prodat nedokázal, 11 bodů (6+5) z 48 zápasů zůstalo hodně za jeho pověstí produktivního útočníka. Po sezoně zamířil do finského IFK Helsinky. Ani jeho druhý příchod do Sparty v sezoně 2005/6 neskončil slavně.

8. Lubomír Vaic (Sparta)
Další nevydařený nákup holešovického klubu. Někdejší liberecký tahoun před dvěma lety selhal, 19 bodů (10 gólů a 9 asistencí) bylo na hráče jeho pověsti a plat 4,5 milionu korun za sezonu opravdu málo. Slovenský štírek po sezoně zamířil do bratislavského Slovanu.

9. Radek Duda (České Budějovice)
Do kontroverzního útočníka vracejícího se ze Švýcarska vkládali v minulé sezoně na jihu Čech velké naděje. Investovali do něho zhruba 3,5 milionu korun, ale očekávaných výsledků se nedočkali. Duda střídal dobré zápasy s těmi jen odklouzanými a se 23 body (7+16) nenadchl ani fanoušky. Jeho odchod z klubu se stále řeší a není vyloučeno, že kauza skončí u soudu.

10. Miroslav Šimonovič (Plzeň)
Před osmi lety měl nahradit na západě Čech tamního miláčka Salfi ckého. Záměr však vůbec nevyšel, slovenský gólman, který měl za rok dostat 1,5 milionu, ve čtyřech zápasech totálně vyhořel. Průměr inkasovaných gólů pět na utkání a úspěšnost zásahů podprůměrných 86,4 % hovoří za vše. Není divu, že se rychle pakoval zpátky do Popradu.