Měl dva házenkářské sny. Vyhrát Ligu mistrů a postoupit s reprezentací na olympijské hry. Jeden cíl si Filip Jícha může odškrtnout. Jako první Čech v historii se s německým Kielem dočkal triumfu v Lize mistrů. I když dočkal... Jícha svému týmu titul doslova vystřílel! V Lize mistrů nasázel celkem 119 branek, nebylo údernějšího kanonýra.
Klíčovou roli sehrál osmadvacetiletý Filip Jícha i ve Final Four v Kölnu. V semifi nále proti Ciudadu Real (29:27) i ve finále proti Barceloně (36:34) byl nejlepším střelcem Kielu. Realu nasázel šest gólů, Barceloně dokonce jedenáct.
„Ke konci už jsem byl strašně unavený, ale byl jsem připravený na palubovce umřít!“ líčí své odhodlání Filip Jícha. „Jsem strašně šťastný. Je to mé největší vítězství v kariéře.“
Když jste před rokem s Kielem vyhráli německou ligu, zpíval jste před rozjásanými fanoušky v kostýmu Supermana. Jak oslavíte triumf v Lize mistrů?
„Tak to jsem sám zvědavý. Jsem sice zástupce kapitána, měl bych o tom spolurozhodovat, ale oslavy každého titulu v Kielu vymýšlí kapitán spolu s manažerem. Pro celý tým je to vždycky překvapení. Sám jsem zvědavý, do čeho se navlékneme tentokrát. Hned jsem se na to našeho kapitána ptal, ale jen mi říkal, že se nemám strachovat. Že se mi to určitě bude líbit.“
Filip Jícha • Foto ČTK/AP
V každém případě už ladíte pěvecký repertoár?
(usmívá se) „Zpívat se musí, nikdo tomu bohužel neunikne. Já jsem velice špatný zpěvák, takže si to jen tak užívám a fanouškům se vždycky omlouvám, že to holt musí přetrpět... Ale když pod tebou řve dvacet tisíc lidí, tak ti to dodá odvahu a energii. I zpěv k oslavám prostě patří.“
Ve finále s Barcelonou jste ještě osmnáct minut před koncem prohrávali o šest gólů, přesto jste zápas otočili. Bylo vidět, že u vás vypukla obrovská euforie. Jak jste si oslavy užíval?
„Je to obrovský sportovní úspěch, největší vítězství v kariéře. To znamená, že si to také adekvátně užívám. Pořádná oslava k vítězství v Lize mistrů rozhodně patří. Z Kolína jsme letěli do Kielu až v pondělí v deset ráno a většina mančaftu šla z oslav přímo na letiště. Ale ještě před sebou máme nějaké úkoly, hlavní oslava teprve přijde.“
K Lize mistrů můžete přidat německý titul. Takže jste nemohli na týden zmizet ze světa, je to tak?
„Stoprocentně ne. Nikdo z týmu by to tak ani nechtěl. Ještě máme ruku na jednom titulu a chceme jej znovu chytit pevně. I tak byla oslava překrásná. Zašli jsme do restaurace na večeři a nemuseli jsme do sebe házet fl ašky vodky... Navíc po takovém víkendu vám stačí dvě piva na dobrou náladu, protože jsme byli všichni opravdu vyždímaní. Večer jsme se ještě přesunuli na ofi ciální hráčskou párty všech týmů Final Four, tam jsme v poklidu slavili dál.“
V poklidu? Bezprostředně po zápase se mezi vaším brankářem Omeyerem a hráči Barcelony málem strhla rvačka. Na párty už bylo všechno v pořádku?
„Absolutně. Už v útrobách haly jsem viděl Tierryho (brankář Omeyer), jak si to s Rutenkou (spojka Barcelony) vyříkávají a všechno se srovnalo. I Tierry se omluvil, že v něm byl velký adrenalin a nebral v tu chvíli ohled na to, jak těžce porážku nesou hráči Barcelony. Takže slavení možná přehnal a omluvil se. Bylo to rychle zapomenuto.“
Co se vám vlastně honilo hlavou při přebírání trofeje?
„Já si to jen užíval. Pořád nemůžu vstřebat, že jsme opravdu vyhráli Ligu mistrů. Byl jsem v tu chvíli strašně šťastný. V kabině jsem pak vyřídil jediný telefonát, zavolal jsem rodičům. A pak už jsem telefon odhodil pryč a jen si to užíval.“
Co rodiče? Táta prý dopředu zakázal kupovat šampaňské, aby se oslavy nezakřikly.
„Je to tak, prožívali to hodně. Vždyť jsou mí největší fanoušci. Nevynechají jediný zápas, také pro ně je to obrovská událost. A patří jim velký dík. Já jsem šťastný i za ně, protože to určitě prožívali hůř než já. Já bych se s tím srovnal, kdyby se mi zase nepovedlo Ligu mistrů vyhrát. Ale rodiče by to určitě mrzelo víc, přáli mi to hrozně. Když jsem je slyšel, byli dojatí a měli velkou radost.“
Váš otec přiznal, že když jste ve 42. minutě prohrávali o šest gólů, nevěřil, že vyhrajete. Co vy?
„Já byl v té chvíli absolutně KO! V první půli jsem se moc snažil, aby nám Barcelona neodskočila, stálo mě to hrozně moc sil. Ve druhé půli naštěstí přišli na hřiště noví kluci, kteří toho v sezoně zase tolik neodehráli. A ti hráli strašně odvážně, nebojácně a dokázali to nakopnout. Ale bylo to tak strašně rychlé, že se na to ještě musím podívat, abych pochopil, jak se to vlastně stalo.“
Filip Jícha je ústřední postavou českého týmu • Foto ČTK/AP
Ve 49. minutě jste za stavu 27:29 nedal sedmičku. Jak vám v tu chvíli bylo?
„Byl jsem unavený, ale na sedmičku jsem si věřil. A co si tak vzpomínám, špatná nebyla. Jen jsem ji hodil dvacet centimetrů vedle... Věděl jsem, že ještě není nic ztraceno. I trenér mi říkal, že mě nechá odpočinout, že mě potřebuje na posledních šest minut. Masér se o mě staral, abych mohl jít na konci na hřiště umřít! To pro mě bylo v tu chvíli nejdůležitější. Věděl jsem, že na konci pro svůj tým udělám všechno a to se taky povedlo.“
Vyhrál jste Ligu mistrů, jaká je vaše další meta?
„V téhle sezoně ještě německý titul a potom postup na mistrovství světa. Měl jsem dva sny - vyhrát Ligu mistrů a postoupit s nároďákem na olympiádu. Takže mi pořád ještě něco chybí.“ (usmívá se)
Čím se za triumf odměníte?
„S kamarády pojedeme po sezoně na týden hrát golf po českých luzích a hájích - Karlovy Vary, Plzeň, Beroun, Karlštejn... To bude úžasná regenerace, těším se na to celý rok jako malý kluk! To pro mě bude největší odměna. Nebude to klasická chlapská jízda po restauracích, spíš taková sportovně-gentlemanská událost. Přesně tak se mi to líbí.“
