Upozornit na nebezpečí je nutnost, která může zabránit tragédiím. Zvlášť v Itálii, kde jsou cyklističtí pořadatelé často laxní. František Raboň o tom ví po třech startech na Giro d´Italia hodně.
Protestní akci při slavnostní etapě svých kolegů časovkář týmu Columbia-Highroad pozorně sledoval i přesto, že včera jel prolog závodu Kolem Katalánska, kde skončil na 163. místě.
Chápete protesty svých kolegů na Giru, kteří kvůli apelům na vyšší bezpečnost během závodů přerušili nedělní etapu?
„Je to správné. Nevím sice, jestli by se kvůli těmto věcem měla zastavovat etapa, ale kdyby se to zástupci cyklistů snažili vyřešit někde u stolu, tak to nebude mít takový účinek jako nyní. Mluvil jsem o tom po telefonu s Pinottim (časovkář z týmu Columbia - pozn. aut.) a ten říkal, že to byl totální blázinec. Organizátoři je pustili závodit do úzkých uliček Milána s mnoha zatáčkami a jedoucími auty ve vedlejším pruhu. To s pelotonem dvou set cyklistů není normální.“
Armstrong: Nenecháme se přizabít
Organizátoři řeší bezpečnost jen podle obecných nařízení, ale podrobný manuál chybí. Měl by se podle vás zavést?
„Vycházel bych vždy z aktuálních podmínek. Třeba před pár týdny na závodě Kolem Romandie jsme jeli zvláštní týmovou časovku. Šest kilometrů do kopce a pak sedm z kopce, kdy jsme jeli osmdesátkou. Kdyby fouklo a někdo spadnul, šli bychom všichni na zem a byla by to hrůza.“
Sám jste jel Giro d´Italia třikrát. Jsou na tomto závodě bezpečnostní opatření tak špatná, jak nyní cyklisté tvrdí?
„Je pravda, že oproti Švýcarsku nebo Německu je v Itálii a také ve Španělsku problémů dost.“
Jaké?
„Tak třeba když se dá hned za cílovou bránu ostrá zatáčka. To se teď stalo v prvních etapách. Vyhrál Petacchi a pak spadl, protože po padesáti metrech se silnice hodně točila a on nestihl v rychlosti po spurtu zareagovat. Kluci z týmu letos nadávají dost. Třeba na etapu s cílem v Rakousku, kde navíc pršelo. Na posledním kilometru byly tři kruhové objezdy, což rozhodně není správné, když se tam rozhoduje o vítězství a jede se v chumlu dost rychle.“
Protestovalo se i v souvislosti se sobotní kolizí Španěla Horilla, který ve sjezdu spadl do šedesátimetrové strže a byl v kómatu. Jak předejít tomuto?
„S tímhle pádem bych ten protest tolik nespojoval, nebezpečí se objeví všude a je nereálné, aby se podél trasy etapy natáhlo nějaké bezpečnostní pletivo. Tohle moc ovlivnit nejde, protože závodíme a riskujeme. S těmi protesty bych to spojoval jen kvůli těm hromadným dojezdům a týmovým časovkám. Tam se neštěstí zabránit dá.“
Proč se podle vás protestovalo zrovna v den stého výročí Gira?
„Chtěli co nejvíce upozornit, a navíc Italové jsou na tohle protestování specialisti a taky lehce vyčůraní. Možná si chtěli i pošetřit síly do dalších dní. Zase to vedl Danilo Di Luca (průběžný lídr pořadí - pozn. aut.), který se na těchto věcech podílel i loni.“
Co udělal?
„Patřil jsem do skupiny, která rozjížděla á rozjížra spurty pro našeho sprintera Marka Cavendishe a už třeba padesát kilometrů před cílem jsme nasadili ostré tempo. Ke konci to bylo v té rychlosti na užších silnicích ších silnikým drsné, což se nelíbilo italským hvězdám, hvězeli tak jel Di Luca za pořadateli a vyjednal, vyjedaby se na posledních pěti kilometrech udělal koridor, kde se ztráta nezapočítá do celkového času. To mi přišlo zvláštní, protože když to někdo podcenil, nabral tam klidně půl minuty ztrátu. Já ale taky přece nejsem tak silný v horách a po nikom nechci, aby se čas počítal jen pod kopec.“
