Byla to výzva jako hrom: Bývalá fotbalová superstar Pavel Nedvěd (37) na startu Pražského půlmaratonu. K vytrvalostnímu běhu mám rozhodně blíž než proslulý fotbalista, a tak jsem si před startem věřil. Přesto jsem dal »Méďovi« šanci – měsíc na olympiádě ve Vancouveru mě kvůli nedostatku pohybu a záplavě fast foodů proměnil v chodící Big Mac. A on jí skoro na jedenadvacet kilometrů dlouhé trati využil.
Zatímco Nedvěd před závodem hovořil o času kolem dvou hodin, můj cíl byl o půl hodiny lepší. To jsem se ale pěkně přepočítal! Na takhle dlouhých tratích je nesmírně důležité nepřepálit začátek. Věděl jsem to já, věděl to i Pavel Nedvěd, ale splnil to jen jeden z nás. A já jsem to nebyl.
Už na pátém kilometru na Albertově jsem věděl, že tenhle závod bude hodně bolet a že budu rád, když se doplazím do cíle. „Parádně jsme si to užili. Koukali jsme na Prahu,“ vykládal později Nedvěd v cíli. Zatímco on i jeho fotbaloví kamarádi, kteří ho doprovázeli, se stíhali kochat, já trpěl.
V půlce závodu jsem měl na bývalé eso Juventusu náskok kolem dvaceti minut, ale krátce poté jsem musel poprvé přejít do chůze.
Pavel Nedvěd před startem. • Foto ČTK
Druhá část Druhá část půlmaratonu vede běžce Holešovicemi do Libně, kde se otáčí zpět. Já jsem se už také otáčel – únava mě donutila přejít k indiánskému běhu (střídání běhu a chůze) a bál jsem se, že už je Nedvěd v závěsu.
Jen jsem čekal na moment, kdy se kolem mě mihne blonďatá hříva, dostanu »tělíčko« a se slovy „kdo leží, neběží“ mi ukáže záda. Síly si totiž rozvrhl daleko lépe něž já a mohutně stahoval.
Jenže mu to nestačilo. A to jsem poslední kilometry tlačil jen silou vůle. Náskok, který jsem si udělal na začátku, byl dostatečný. S časem 1:42:10 jsem Nedvěda porazil o více
než sedm minut.
Přesto je před jeho výsledkem 1:49:44 nutné smeknout – jako fotbalista nenína takové běžecké porce zvyklý. Z tohoto borce bude ještě velký maratonec
