Nejrychlejší muž planety se jmenuje Usain Bolt. Pokud běží o medaili, dívají se mu všichni soupeři na záda z uctivé vzdálenosti. V jeho případě nad jiné dokonale platí rčení "Nomen omen". Příjmení jej totiž zcela přesně charakterizuje. V překladu znamená Blesk.
Anglické slůvko "bolt" označuje také šipku, jakýsi vrchol blesku. Snad tohle je to gesto, které jamajský sprinter tak rád předvádí. Při jeho bězích divákům mrazí v zádech a soupeři možná slyší úder hromu, když se kolem nich přežene.
I tento význam má jeho příjmení. Pokud bychom jej použili ve větě jako sloveso, řeč by byla o vyběhnutí nebo přímo upláchnutí. Skutečně příznačné.
Usain své příjmení zdědil po rodičích Jennifer a Wellesleym Boltových. Na svět přišel 21. srpna 1986 v malém městečku Sherwood Content, jež se nachází v Trelawny, oblasti Jamajky o rozloze 874 km2, tedy přibližně čtyřech měst o velikosti Ostravy.
Boltovi v Sherwood Content provozovali vesnický koloniál, v němž zcela jistě byla ke koupi také karibská pochutina yam. Právě jejím požíváním od dětství se dnes někteří odborníci snaží vysvětlit úspěchy sprinterů z oblasti Karibiku a latinské Ameriky.
Ve dvanácti letech byl Usain nejrychlejším běžcem na krátkých tratích z celé školy. Víc než běhání jej ale bavil fotbal a především kriket, jemuž se chtěl v budoucnu vážně věnovat.
Mistrovství světa v atletice 2009 Berlín:
Kompletní zpravodajství čtěte zde »
Nevyšlo to především proto, že samotný trenér kriketu v něm rozpoznal tak výrazné vlohy pro sprint, že jej sám poslal do konkurenčního atletického oddílu. Jako problém se jevila snad jen jeho výška. Do 15 let se stihl vytáhnout až na dnešních 196 cm.
Na sprintera je moc dlouhý, říkali tehdy škarohlídi. Než se mu po startu z bloků podaří narovnat tělo a rozpumpovat končetiny, budou soupeři dávno pryč a na dlouhé kroky už bude pozdě.
Proto se vždycky spíš než na stovku soustředil na dvojnásobnou trať, kde cítil větší šanci dohnat startovní handicap. Dnes už to platí méně, ke zlatým medailím a úžasným časům si dokáže pomoci i kvalitními starty.
Na dvoustovce ve věkových kategoriích od 15 do 19 let vždy vylepšil světové rekordy, v 18 letech jako první junior zaběhl 200 metrů pod 20 sekund. I nadále pomýšlel vysoko, dokonce až na světový rekord Michaela Johnsona z roku 1996. Bylo to odvážné, k hodnotě 19,32 se nikdo nedokázal téměř deset let přiblížit blíž než na čtyři desetiny.
Loni v červenci se v Aténách Bolt dostal k Johnsonovu výkonu na 35 setin, přesto se jeho překonání nezdálo být blízko. Jenže pouhých pět týdnů nato Jamajčan v olympijském finále v Pekingu zcela deklasoval konkurenci a rekord Johnsonovi přímo před jeho zraky vyfoukl. "Moc jsem ten rekord chtěl," prohlásil. Nezvykle tehdy běžel naplno až do konce.
Vypouštění závěrečných metrů závodů je totiž pro Jamajčana typické. O čtyři dny dříve se v Pekingu prohnal stovkou v čase 9,69, jímž o tři setiny pokořil vlastní sotva několik měsíců starý světový rekord.
V závěru viditelně zvolnil a dvacet metrů před cílem už se místo finišování a snahy o co nejlepší čas v oslavné euforii tloukl pravou rukou do hrudi. Pranic mu nevadila ani rozvázaná tkanička, se kterou závod absolvoval.
Právě bouchání do prsou, grimasy do kamer, gesta k divákům do hlediště, to jsou vedle vstřícného a sympaticky nehvězdného chování další artikly Boltova cirkusu. Ve chvílích, kdy se závodníci vrcholně koncentrují na svůj výkon, dělá Bolt opičky.
Letos už svým šaškováním nakazil i některé své soupeře. Sám ale takový byl vždycky. V začátcích proto často čelil výtkám, že musí přestat blbnout a začít brát atletiku vážně, jinak nic nedokáže. Jak se ukazuje, nemusí.