Chtěl to zkusit. Ještě chtěl zabojovat. Chtěl dostát svému slibu o tom, že se vrátí lepší než dřív. Ale nejde to. Milan Hnilička poznal, že už by se možná dočkal jenom dalšího zklamání. Osamělá rutina ho udusila. „Přišel konec, o víkendu to definitivně rozseknu,“ pronesl na páteční litoměřické exhibici sedmatřicetiletý brankář v rozhovoru pro Sport.
Po první třetině, v níž dostal šest gólů, seděl sám v šatně. Už se mu nechtělo zpátky na led. A vypadá to, že stejný pocit ukončí i jeho kariéru. Přitom v lednu po intermezzu ve Slavii tvrdil, že se chce ještě poprat o návrat.
„To se teď asi bude měnit,“ pronesl. A usmál se. Upřímně, ne hořce. To už není ten bručoun z Liberce. Milan Hnilička, člen zlatého týmu z Nagana a trojnásobný mistr světa, je smířený s definitivním odložením výstroje…
To vás nenahlodalo těch šest branek?
(hlasitě se rozesměje) „Kdepak. To není poprvé, co jsem v exhibici dostal tolik gólů. (zvážní) Prostě už jsem unavenej. Začínám to na sobě pozorovat. Trénoval jsem dlouho bez týmu, navíc jenom na suchu a je to unavující… Uvidíme. Během víkendu se definitivně rozhodnu. Ale je toho na mě hodně.“
Nebyla šance se připojit k nějakému mužstvu?
„Nedostal jsem šanci s nějakým týmem trénovat. Od toho jsem měl agenta, jenže ten mi nesehnal takové angažmá, které by pro moji kariéru mělo nějaký smysl. Proto jsem byl doma v Kladně s rodinou, trénoval jsem sám. A situace se vyvíjí tak, že opravdu vážně zvažuju, že je tohle poslední etapa.“
| Kdo už letos skončil |
|
Robert Reichel Jiří Šlégr Josef Beránek Roman Turek |
To ve vás uzrálo během léta?
„Jo. Nerad dělám unáhlená rozhodnutí, dnes jsem prostě přesvědčenej, že tohle už je konec.“
Pomohl tomu rozhodnutí i nevydařený pokus o návrat ve Slavii? Nelitujete ho zpětně?
„Po bitvě je každý generál. Možná jsem mohl ještě počkat, pro mě ale ta příležitost byla přesně tím, co jsem chtěl. To, jak to celé proběhlo, už je věc druhá. Tohle zkrátka k hokejovému životu patří. Fakt si nemůžu stěžovat vůbec na nic, co mě v kariéře potkalo. Zažil jsem vynikající věci. Je plno lepších hráčů, než jsem já, kteří ale neměli možnost být součástí týmu, které něco vyhrály. O tom totiž hokej je. A já měl štěstí, že jsem v takových týmech byl.“
Právě proto, neříkáte si, že byste si zasloužil důstojnější zakončení kariéry?
(usměje se) „To mi hlavou opravdu nevrtá. Nikdy jsem nebyl na takováhle gesta. Takhle mi to vyhovuje, jsem spokojenej. Měl jsem kariéru, jakou jsem si ani nepředstavoval. (přemýšlí) Ne, já jsem opravdu spokojenej.“
Nenajde se nic, co by vaše přesvědčení zviklalo?
„Myslím, že už ne. Už jsem se s tím sám smířil a připravuju se na novou éru. Budu chtít dál být co nejvíc s rodinou, která mi byla největší oporou při nemoci. A rád bych dál dělal něco v hokeji, protože to je celý můj život. Aktivně už to nebude, ale doufám, že svoje zkušenosti budu moct předávat dál mladší generaci.“
Jako trenér? V Liberci jste přece míval hokejovou školu pro děti.
„Ne ne, trénovat nechci. Vždyť já ani nemám trenérskou třídu. Spíš mě zajímá systémová a organizační práce.“
Takže vás brzy můžeme čekat v managementu nějakého klubu?
„To by se mi líbilo.“
Zmínil jste svoje onemocnění. Ještě se potýkáte s následky únavového syndromu?
„To už se mi podařilo odbourat, po zdravotní stránce se cítím dobře. Posledních pár týdnů mě sice dost bolela záda, ale to je úplně normální, jen jsem trochu přibrzdil. Ale jinak jsem zdravej. Naštěstí.“
Co jste dělal od lednového konce ve Slavii?
„Chvíli jsem si dal úplný oraz, pak jsem ale zase začal s tréninkem. Na led jsem ale nechodil, jen jsem si udělal letní přípravu, na jakou jsem býval zvyklý.“
Prý jste taky přes léto vyrazil do Ameriky, co tam?
„Pořád tam máme bydlení, byli jsme se tam zase podívat. Přece jen jsem tam působil docela dlouho a pro moje děti to je částečný domov. Máme se tam dobře.“
A chystáte se tam usadit?
„To ne. Nevím, jak časem děti, ale já ne.“ (usměje se)
Na litoměřické exhibici jste přátelsky klábosil s brankářem Ondřejem Pavelcem. Zjišťoval jste, co je nového v Atlantě, ve vašem bývalém působišti?
„Ani ne, spíš jsem se ptal, jak se Ondra má. Je to bezvadnej kluk, moc mu fandím. A nejen proto, že je z Kladna a hraje v mým bývalým týmu. Ale o Atlantě se taky čas od času pobavíme, přece jen pořád tuším, jak to tam chodí.“
