Když se nestihla uzdravit týmová jednička Lehtonen a v Atlantě nechali Ondřeje Pavelce chytat od začátku sezony, možná to brali jen jako test. Jestli obstojí.
Po výtečných výkonech ale šéfové klubu dvaadvacetiletému brankáři konečně oznámili, že si může ve městě najít bydlení. Zůstává…
Aby taky ne. Pavelec se s nabídnutou šancí vypořádal ve velkém stylu. Chytá báječně, v brankářských statistikách ho hledejte mezi elitou NHL. A Thrashers to ocenili svou důvěrou.
„Až se teď vrátíme z tripu, budu se stěhovat do bytu, který jsem si zařídil,“ těší českou gólmanskou naději. „A to bude taky zajímavé…“ přidá hned. Během svého dosavadního působení u prvního týmu přežíval jen na hotelu.
Tahle změna značí, že s vámi Thrashers napevno počítají, je to tak?
„Uvidíme. Pořád se může stát cokoliv, tady nemáte nikdy nic jistého. Ale snad tu už vydržím. Hlavní samozřejmě bude, jak budu dál chytat. Můžu tady mít klidně čtyři baráky, ale když budu chytat špatně, nic mi to nebude platné a pošlou mě pryč.“
Ale přece jen, když vám tu novinu manažer zavolal, muselo vám to udělat radost, co říkáte?
„Jistě, o tom není třeba pochybovat. Po tom měsíci na hotelu je to příjemné. Budu si moct zařídit něco podle sebe. (odmlčí se) I když na to se teda vyloženě těším. V uvozovkách. Nemám to totiž vůbec rád, někde běhat a vybírat nábytek… Uvidíme, za jak dlouho to všechno zvládnu.“
Těsně před střelou otawského útočníka ztratil Pavelec masku, přesto se do střeli vrhl • Foto ČTK
Vám vyhovoval jeden nevybalený kufr na hotelovém pokoji, že?
„Jasně. Aspoň jsem věděl, kde co mám. Nemusel jsem nic hledat. (směje se) Ne, vážně, jsem moc rád, že už tu budu mít svoje bydlení. Místo, kam si budu moct sám zalézt a budu vědět, že to je moje. Akorát jsem zvědavý, kdo mi bude uklízet. (další úsměv) Tuhle otázku jsem ještě nevyřešil.“
Tak už si pořiďte nějakou přítelkyni, ne?
„Nóóó, když to není tak lehký…“ (usmívá se)
Copak si z toho zástupu fanynek v Atlantě nevyberete?
„Nevím… Já mám hlavně Američanku zakázanou. To by mi doma hned zatrhli, žádná by neprošla.“ (další úsměv)
Známá osobnost už se z vás pomalu stává i v Česku, neříkejte, že máte o ctitelky nouzi.
„Víte, jak to je, vždyť skoro celý rok jsem tady (v Americe). Já to tak nějak nevnímám… Ale uvidíme, kdo se ozve.“ (opět se usmívá)
Třeba po únorových olympijských hrách byste už mohl být za celebritu. Zaznamenal jste prohlášení reprezentačního kouče Růžičky, který minulý týden při nominaci na Karjala Cup ocenil vaši formu?
„Vím o tom. Sleduju internet, abych věděl, co se doma děje, takže jsem si toho všiml. Potěší, když víte, že trenér vaše výkony sleduje. Měl jsem radost už z toho, že jsem v širší nominaci. Ale do olympiády je ještě dlouhá doba, záleží na tom, jak se předvedou jiní gólmani a taky jak na tom budu já za nějaké ty tři měsíce, které ještě zbývají. Pak se můžeme bavit o nějakých mých šancích na to, jestli bych si na turnaji mohl zahrát. Teď je těžké to říct.“
Vstup do sezony se vám v Atlantě rozhodně vydařil. Jen při pohledu na výsledky počítám, že co nejméně byste asi rád hrál proti Washingtonu. Tipuji správně?
„Dá se říct, že jo. Tak to ale nemám jen já, to by vám asi řekli všichni brankáři. (usměje se) Capitals mají skvělý tým v čele s Ovečkinem, hrozně těžce se brání. A i když je třeba ubráníte, stejně si vytvoří pár šancí, které dokáží využít. Mají na to hráče. Jsou nebezpeční úplně v každé situaci. To samé třeba Pittsburgh.“
Povězte, jaké to je, chytat Ovečkinovy rány?
„To se těžko vysvětluje. Kdo proti té střele nestál… On to vypálí a buď vás trefí, nebo to je gól. Většinou si jen stihnete přát, aby vás to trefilo. Mě to třeba v posledním vzájemném zápase bohužel mockrát netrefilo. (usmívá se) Pustil mi to tam z přesilovky, dal dva góly.“
Tak to zase není nic tak výjimečného, ne?
„Ono se s tím fakt těžko něco dělá. Ovečkin je připravený na modré a když to trefí, je malá šance, že se to povede chytit. Ale zase, dva roky zpátky mi dal góly tři, takže se pomalu lepším.“ (směje se)
V předchozím utkání s Washingtonem jste zase dostal gól přes celé hřiště od obránce Schultze. Už se vám povedlo na něj zapomenout?
„Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem z toho nebyl rozhozený. Ale byla to nešťastná situace. Pořád tvrdím, že to nešlo chytit. Ten puk skočil přímo přede mnou, a nejen nahoru, ale i do strany. Minul mě, šlo mi to přímo nad rameno. Kdyby to přesně takhle šlo desetkrát, dostal bych deset gólů. Tam už nešlo zareagovat.“
Tímhle vysvětlením jste se i sám uklidňoval?
„Je pravda, že jsem potom sám byl zvědavý, co se mnou takový gól udělá. Tehdy jsme prohráli, já střídal, takže jsem si říkal, jak to bude dál, a byl jsem ty další zápasy docela nervózní. Je ale důležité jak po špatném, tak i po dobrém zápase na to zapomenout a soustředit se na další duel. Teď naštěstí jdou utkání rychle za sebou, nehrozí, že by člověk třeba pět dní mohl bádat, co udělal špatně. Bylo dobré, že jsme brzy zase hráli a já se hned dostal do hry.“
I to je výhoda oproti vašim minulým sezonám v Atlantě, že?
„Přesně tak. Když chytáte, není čas přemýšlet o tom, co bylo.
|
Kdo se nejvíc zapotil Tomáš Vokoun 2. října 2009 FLORIDA vs. Chicago 4:3sn 55 střel / 52 zásahů Milan Hnilička 18. prosince 2001 ATLANTA vs. Boston 3:2p 53 střel / 51 zásahů Ondřej Pavelec 30. října 2009 ATLANTA vs. Ottawa 3:1 51 střel / 50 zásahů |
