AKTUALIZOVÁNO – Když do telefonu začne o týmovém i osobním soužení vyprávět, zvýší hlas a pořádně se rozpálí. „Vidíte, zase jsem plný adrenalinu,“ zabrzdí se. Útočník Václav Prospal prožívá od začátku sezony ponuré období, Tampa Bay se potácí u dna soutěže.
„Jsem z toho špatný,“ přiznává. O tom, jestli by si rád zahrál na šampionátu, zatím nechce mluvit.
Jako na houpačce. Jednu sezonu září, pak se trápí. Tenhle pocit čtyřiatřicetiletý útočník velmi dobře zná. „Ale odpověď, proč to tak je, neznám,“ říká smutně dvojnásobný mistr světa.
Máte pocit, že v této sezoně je všechno špatně?
„Dá se říct... (posmutněle) Pořád přemýšlím, proč to tak je. Nedaří se mně ani celýmu týmu. Když se podíváte, kolik se tady v mužstvu vystřídalo hráčů, je to zarážející. Vždyť ještě není konec sezony a už tady proběhlo asi devatenáct obránců.“
Vedení klubu od začátku ročníku marně hledá tvář týmu, který přitom měl být velmi úspěšný, aby odčinil minulou zoufalou sezonu. A ono je to stejné...
„Těžko se mi o tom mluví, nedokážu to takhle vyhodnotit. To musí říct jiní, já jsem tady řadový hráč, o nic jiného se nestarám. Pouze se snažím hrát, jak nejlíp umím. I když moc dobře vím, že ani moje produktivita není taková, jaká by měla být. A jaká by mě uspokojovala.“
| OČIMA TRENÉRA |
| "Že by Venca Prospal jel na šampionát a hrál v útoku s Jardou Jágrem? Je to jedna z variant, přemýšlíme o tom, ale teď bych k tomu nechtěl více říkat." VLADIMÍR RŮŽIČKA, reprezentační kouč |
„Jsme profesionálové, musíme to dohrát se ctí. Jinak to nejde! (odhodlaně) Kvůli hokeji, kvůli fanouškům, ale i kvůli nám hráčům. Nemůžeme se přece na to jen tak vyprdnout a odchodit posledních deset zápasů.“
Vyžaduje to ale velké přemáhání?
„To ne, sezona je daná, musíme ji prostě dohrát do konce. Když se daří, je to legrace. Když ne, pozná se charakter ostatních hráčů. Kdo se na to vybodne, kdo ne. Každý má na dresu své jméno, název týmu. Je za to placený, takže to nejde jen odklouzat.“
Jak vás znám, vy se na to rozhodně nevybodnete.
„To je pravda. Pro mě je důležité i to, abych už se připravoval na příští sezonu. I když je pravda, že v současné době nikdo neví, jak to tady bude vypadat. Každý si musí sáhnout do svědomí, co pro úspěch udělal a co pro něj dělá teď.“
Před koncem přestupního termínu se v zámoří hojně probíralo také vaše jméno. Bylo to i letos aktuální, stejně jako v minulé sezoně, kdy jste nakonec zamířil do Philadelphie?
„Nemohlo to tentokrát být na pořadu dne, aspoň z mé strany ne. Mám ve smlouvě klauzuli, že bez mého souhlasu mě nikam poslat nemohou. Což novináři asi nevěděli, takže pro ně to bylo aktuální, pro mě ale vůbec. Já jsem si ty spekulace přečetl, ale v duchu jsem se zasmál.“
Byl byste vůbec ochotný jít někam jinam?
(okamžitě zareaguje) „Ne, ne.“
Ani do nějakého úspěšnějšího týmu?
„Ne. Jsem tady už s Tampou spjatý a věřím, že budeme zase lepší, že budeme hrát lepší hokej. Nechci jít hrát někam jinam!“
Majitelé jistě nejsou z výsledků mužstva nadšení.
„Samozřejmě jsou rozčarovaní, kdo by nebyl! To snad ani nejde, aby někdo z klubu byl spokojený. Navíc se do toho promítá i ekonomická krize.“
Nemáte právě kvůli ní obavy o hokej v Tampě? Přeci jenom to není vyhlášené hokejové místo.
„Finanční krize je všude, to není jenom v Americe. Jde o to, že lidi chtějí vidět vítězství, nasazení a zápal. Proto na hokej chtějí chodit. Na druhé straně musím říct, že na to, jaké jsou výsledky, lákáme na zimák fanoušků ještě docela dost. Je to dané tím, že máme v týmu opravdu vynikající hráče.“
Jenže nějak jim to nejde, ani vy nezáříte jako v minulé sezoně. Nepřipadáte si jako na houpačce? Jedna sezona dobrá, pak špatná...
„Je to tak. (dlouho přemýšlí) Nevím, čím to je, sám bych to chtěl zjistit. Ale odpovědět vám na to nemůžu, protože já sám tu odpověď neznám.“ (rozmrzele)
Asi je zbytečné se ptát, jestli jste z toho přepadlý.
„Jsem z toho špatný hodně dlouho. Můžete se zeptat kohokoliv, kdo mě zná... Já jsem tady v Tampě podepsal smlouvu s tím, že budeme vyhrávat. Mě nebaví chodit domů po zápase naštvaný, mračit se. Aby se mě manželka musela pořád ptát, co je, co se stalo. Když se prohrává, nálada dobrá není. Z toho se člověk prostě nevymaní ani doma.“
Jak vás straší nelichotivá bilance v plus/minus bodech? Máte jich minus sedmnáct, v tom jste nejhorší v mužstvu.
„Když se ser..., tak se to prostě ser... (smutně) Kdybyste třeba viděl náš zápas s Torontem, který jsme prohráli 3:4 v prodloužení, tak jsem byl na ledě u všech gólů, který jsme dostali. Přitom to ani jednou nebyla moje chyba! Jenže na to se nikdo neptá... Když ty góly nedáváte, plusy se sbírají těžko. Co se dá dělat? Bohužel to tak je. Nejsem na to samozřejmě pyšný. Musíte si to kolikrát vypít až úplně do dna. V jednom zápase jsem udělal chybu, namazal jsem soupeři a bum. Na deset minut jsem seděl na bidle! Pak jsem byl rád, že jsem se vůbec vrátil do zápasu.“
To jste musel být pořádně vytočený.
„Co člověk zmůže? Akorát si uvědomí, že tu chybu nesmí udělat. Byl jsem zdravě naštvaný. Kdyby tu chybu udělal někdo jiný, tak ho trenér neposadí.“
Aspoň vidíte, že jste důležitý hráč...
„Prostě je to... (odmlčí se) Do mě už zase jde adrenalin, když o tom mluvím!“ (naštvaně)
Těšíte se o to víc na příští sezonu? Ta by zase měla být dobrá...
„Hlavně se těším, že pořádně potrénuju v létě a mentálně si odpočinu. Musím nabrat na další ročník hodně sil. I když každé léto trénuju stejně, přesto výsledky jsou jiné. Ale proč? Nevím. Nemám kouzelný prsten jako černokněžník Vigo, abych věděl, jak to je.“
Když mluvíte o plánech po sezoně, figuruje v nich i možná účast na světovém šampionátu? Zahrál byste si na něm?
„To vůbec neřeším, protože zatím jsem v Tampě a chci to tady dohrát s respektem a nasazením. O něčem takovém zatím nepřemýšlím.“
Kdyby se vám kouč Růžička ozval, že má zájem, kývl byste na to?
„O tom opravdu nepřemýšlím. Až zavolá, odpovím jemu, to není nic pro noviny. Nezlobte se.“
