VIDEO - Hollywood by nevytvořil poutavější scénář. V úterý to byl přesně rok. Rok od chvíle, kdy floridský Richard Zedník málem přišel o život. Brusle tehdejšího spoluhráče Olliho Jokinena mu při zápase s Buffalem prořízla tepnu na krku. Minuty rozhodovaly o tom, zda nevykrvácí.
365 dní poté, 10. února 2009, třiatřicetiletý útočník vystřelil týmu dvěma góly výhru nad Torontem 5:4 v prodloužení.
Zámoří zbožňuje dojemné příběhy. Ukázky nezdolnosti, víry a statečnosti. Zedník tyhle vlastnosti potvrdil už jen svým letním návratem. A v úterý vše podtrhl. Tlustou, jedinečnou čarou.
Vždyť ještě na začátku 49. minuty Panthers prohrávali 1:4. Málokdo viděl naději. Ale přišla trefa na 2:4, na 3:4. V čase 54:31 potom vyražený pokus Kamila Krepse do branky doklepnul právě Zedník. Vyrovnáno!
Chvíli po začátku prodloužení poslal veterán Stillman puk od mantinelu na kruh. Kdo tam stál? Richrad Zedník. Bez přípravy přihrávku napálil. A hala explodovala v nadšení. Největší obrat v historii klubu! A řídil jej ten největší hrdina….
Poprvé v sezoně zažil dvougólový večer. Zrovna teď. V ten magický den. „Je to neskutečné, že?“ usmíval se Zedník po utkání, když mluvil s novináři.
„Po druhé třetině mi hlavou proběhlo, že musím dát dvě branky. Nechápu proč. Po tom druhém jsem si pak jen řekl ,wow, to je úžasný.‘“ Ještě pořád nevěříte na pohádky?
„Je to úchvatný příběh. Z čeho on se dostal,“ pochválil svého klíčového útočníka kouč Peter DeBoer.
„Jen si říkáte, že být v jeho situaci, po tom, co se mu stalo, bylo by tak jednoduché se na všechno prostě vykašlat. Ukončit kariéru a nikdy se už neukázat na ledě. Ale Richard projevil pořádnou porci charakteru.“
Nejen to. On se navíc v poslední době rozehrál do velké pohody. Jak třeba minulý čtvrtek rozhodl zápas s Islanders? Ten gól jste už museli vidět. Možná to byla nejkrásnější akce sezony. A zase si uvědomte, že tenhle hráč stál teprve před rokem krůček od smrti.
„Všechno si teď trochu víc užívám. Víc si vážím chvil s rodinou, srandy s klukama v kabině. Toho, že vůbec můžu hrát... Ne, už se k tomu nechci vracet a přemýšlet co by bylo,“ odmlčel se Zedník, když hovořil o osudném zásahu.
„Naštěstí stále hraju hokej a našemu týmu to šlape.“
Šlape mu to i díky jednomu neobyčejnému hráči.
