Miroslav Horák
4. září 2009 • 18:07

Hašek: Snídani už si do brány neberu

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Od smutné fotky ke slovenskému snu: Česko je pragmatičtější, říká Smetana
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Koncem 80. let se v Pardubicích vytvořila skvělá hokejová dynastie. Dominik Hašek a Otakar Janecký byli jejími ozdobami. A zatímco Janecký se ve 44 letech z kádru Pardubic definitivně vytratil, slavný gólman se ve stejném věku vrací zpět.



Žádost Sport Magazínu oba kamarády a bývalé parťáky znovu spojila. Zpovídaným zůstal Hašek, roli novináře však obsadil Janecký.

Hašane, ty snad vážíš ještě míň než dřív, je to možný?
„Ba ne, mám asi o tři kila víc, než když jsem chytal za Pardubice dřív. To mi vážili 73 kilo, teď mám asi 76.“

Dobrá, dobrá. A teď mi řekni, od kolika máte ráno tréninky?
„Dneska byl od desíti.“

Kdysi jsme je spolu mívali od devíti. A já si pamatuju, že jsi míval na brance takovej pytlík. Občas jsi sundával helmu, sáhl do sáčku a přikusoval koblížek. Tak mě zajímá, jestli to děláš i dnes?
(Hašek se začíná smát) „Už vím! Můj oblíbený koblížek na brance. Většinou jsem ho měl koupený den dopředu, protože ráno před tréninkem bych to už nestihl.“

A dnes jsi tedy snídal co?
„Perníček. Doma jsem se napil vody a v autě jsem jedl perník. Ale na branku už si snídani neberu. To vážně ne.“

Usměvavý Dominik Hašek se ukázal na ledu i mimo nějFoto Sport

K tobě zkrátka ty pozdnější příchody vždycky patřily, viď?
„Je to tak.“

A pak tě vycepovala Amerika. Ale řekni mi, stalo se ti v NHL někdy, že by sis zapomněl vzít betony na zápas ven?
„Tam mi je připravovali jiní, takže se to naštěstí nemohlo stát. Zodpovědnost byla na jiných. Ať jsi hrál kdekoliv, v kabině jsi měl všechno rozvěšený.“

Ale pamatuješ si, jak jsme tenkrát jeli do Kladna a ty sis nechal betony doma?
„No jasně! (vypálí) Na Kladně mi půjčili starý vetchý betony a my vyhráli 4:3. Byla v tom zápletka. Pro Kladno ta porážka znamenala sestup. Kladnu šlo o všechno, my je ale šmikli. I s těmi půjčenými betony. Přitom takový starý šmejdy to byly. (směje se) Ale řeknu ti, Oťas, dáváš mi docela nepříjemný otázky. Neboj, já to beru v legraci… Stejně ale otvíráš věci, který beru tak, jako že se ani nestaly a ty mi je připomínáš. Já a koblih na brance? To přeci není pravda!“ (směje se dlouho)

Vidíš. A my tě přesně takovýho máme v paměti. Pověz mi, jaké to je vrátit se ve čtyřiačtyřiceti do Pardubic? Já v tomhle věku končil, ač jsem tedy nechtěl. Jsi svědomitější v přístupu?
„Jsem určitě svědomitější. Za těch dvacet let v NHL jsem se snažil odbourat pozdní příchody na nulu. U dvacetiletýho kluka je to omluvitelný, někdy docela roztomilý, zato u mě už by to nevypadalo moc dobře. Hlavní pro mě je, že hokej beru pořád stejně. Furt je to jenom hra. Musíš se u ní dobře bavit. A pokud to nejde, nemá cenu, abys v tom pokračoval.“

Musím říct, že se na extraligu těším. Protože nepochybuju, že budeš dobrej!
„Oťas, já tyhle slova nerad slyším. (usmívá se) Když to bude pravda, budu rád. Ukáže se až na ledě.“

Jako žijící hokejové legendě ti spoluhráči v kabině první den tykali, nebo vykali?
„Já myslím, že tykali. Anebo se tomu šikovně vyhýbali. Jako já kdysi po svým prvním příchodu do kabiny. Rychle jsem proplul na svoje místo do růžku a měl jsem klid. (směje se) Mimochodem, víš, jak to bylo u mě, když jsem tady v jednaosmdesátým začínal? Bezďovi (Bezdíčkovi), Koďovi (Koďouskovi) a Radvánkovi (Radvanovskému) jsem vykal dva měsíce. Do tý doby, než jsme se poprvý společně opili. Pak to bylo: Pane Bezdíček, vy vole! Vlastně, ty vole!“ (směje se)

Jo, tenkrát… Máš už na tréninku nějakého Valchu, jako byl kdysi v Pardubicích Jirka Jiroutek? Ten pořád vymýšlel sázky, kdo tě trefí do hlavy, kdo ti dá tři góly a tak. A byla kolem toho velká sranda.
„Zatím ne. To ale neznamená, že se někdo takovej během sezony nenajde. Hlavní je, že na tréninku začíná být i víc legrace, kluky už líp poznávám, po tréninku si dáváme blafáčky, pár střel navíc.… S Jirkou Jiroutkem jsem hrával od svých šesti let, radši pomlčím, co mi tenkrát vyváděl za kousky.“

Pamatuješ v devětaosmdesátým? To jsme měli dvě lajny. Já, Šejna (Šejba), Kovář (Kovařík) a druhá byla Kopejda, Láďa Lubina a Valcha (Jiroutek). A s nimi ty. Naoko jsme si hrozně konkurovali. Kluci nadávali, že naše lajna byla o čtyři vteřiny dýl na ledě, proto jsme dali o čtyři góly víc a tak…
„Jo, měli jsme zdravou konkurenci. Ale počkej, ono to bylo trošku jinak. Ta tvoje lajna dávala víc gólů, ale zase jich víc inkasovala. Pak tam byla nějaká menší kontroverze s Vláďou Martincem, ale stejně, k čemu to vedlo? K titulu! Tam šlo přeci o prémie. Bylo asi třináct tisíc na zápas pro tým. A oni je rozdělovali podle toho, jak kdo zápas zvládl. Když někomu chtěli dát víc, museli druhýmu ubrat. Tenkrát jsme byli hodně silní. My snad za celou sezonu prohráli čtyři zápasy, ne?“

Dominik HašekFoto Barbora Reichová SPORT

A co trenéři a jejich přístup?
„Taky je úplně jinej. Tady je to pořád víc o výchově, vztah mezi trenéry a hráči mi připadá jako mezi juniory. V NHL se k tobě chovají víc jako k profesionálovi. Dělej si, co chceš. Jez si, co chceš. Ale makej na tréninku, na zápase. Jestli ovšem nechceš, nemusíš. To je tvoje věc. Pak nebudeš hrát, nebo si kariéru sám ukončíš, nebudeš vydělávat hezký peníze. Tak je to v NHL nastavený. Kdežto my u nás hráčům říkáme, kam budou chodit na jídlo, co budou jíst, jak trénovat. To je základní rozdíl, který tady pociťuju.“

Podle mě bychom měli změnit přístup už k našim juniorům. Považovat je víc za profesionály. Samozřejmě záleží, zda to mladí kluci vezmou za správný konec. Co si o tom myslíš?
„Oto, já nevím, jak to teď chodí u juniorů a jak to mají zařízený za mořem. Co je jasný, že náš juniorskej hokej na mezinárodní úrovni je velmi špatnej. Největší chybou by však bylo házet to na kluky, na mládež. Chybu a nedostatky v sobě musí hledat funkcionáři a trenéři. Pokud se ji vynasnaží nalézt, kluci se budou zlepšovat. To by mohla být cesta k úspěchu.“

Ty jsi byl skoro dvacet let v NHL, já hrál deset let ve Finsku. V Evropě platilo a platí zřejmě dodnes, že domácí hráče musíš převyšovat. A co v NHL?
„V Kanadě mají stejný metr na všechny. Nezajímá je, odkud jsi. V Evropě jsou obyčejně cizinci líp placení než domácí, v NHL tě platí za tvoji úlohu. Pokud jsi za hvězdu, máš velký peníze i na bedrech velký tlak. Podobný jsi to měl  i ty v Helsinkách, kde od tebe pokaždý hodně očekávali. Ale v tvým případě i kvůli tomu, že jsi byl cizinec. Já byl v NHL po pár letech taky pod tlakem, ale nebylo to nikdy spojený s mým občanstvím.“

Co by sis vzal z prostředí NHL sem k nám domů a naopak?
„V létě bych určitě zkrátil přípravu na ledě a dodal bych jí větší intenzitu. To je první věc. Třeba suchá příprava není špatná věc. Každopádně bych ale přidal víc her. Na úkor běhání. Vždyť si to, Oto, budeš pamatovat. Dřív jsme každý den hráli fotbal, basket nebo tenis. Dneska to ti kluci nemají. To si myslím, že je chyba. Podle mě by hry měly vyplňovat aspoň třetinu tréninku.“

A co dál?
„Asi se vrátím k trenérům. Nemyslím to vůbec osobně, jde o obecnou věc. Mně se víc líbí přístup trenérů k hráčům, jaký je zvykem v NHL. U nás pořád slyšíš, co musíš a co nemůžeš. Jako ve škole. Hráč by měl od počátku dostat plnou důvěru trenéra. A buď ji svým přístupem podpoří, anebo ztratí. Je to jednoduchý. Když bude problém, tým si ho sám vyřadí.“

Hašane, možná je rozdíl v tom, co si tady a tam můžou dovolit. Jeden hráč se v NHL nepovede a  hned si vezmou náhradu. Mají kde brát. Tady to nebude tak žhavý…
„Já ti rozumím. Ale když máte v mužstvu kluka a vidíte, že na to kašle, trenér se může snažit, jak chce, ostatní kluci ho z kolektivu sami vyřadí. Já se tady ale kolikrát až směju, když slyším, jak se řeší, jestli měl někdo z hráčů husu,  kachnu, cheesburger, nebo špenát… V NHL je v zásadě jedno, co děláš, co jíš a podobně. Tedy alespoň to nikdo nekontroluje. Pokud druhý den přijdeš a na tréninku či v zápase jdeš příkladem, tak nikdo ani necekne. Snad až na jednu výjimku. Kdysi do Buffala přišel člověk, který nám začal říkat, co můžem, nemůžem jíst a dokonce to i v letadle zavedl! Nedovedeš si představit, jak to zhoršilo atmosféru v týmu i celém klubu.“

Najdeme tedy něco, co by si NHL mohla vzít od nás?
(přemýšlí) „Ještě mě napadla další věc, kterou tu moc nechápu. Pokuty. V NHL jsem za dvacet let nenarazil na případ, kdy hráč dostal pokutu. Tam tě za sprostý faul nebo za strčení do rozhodčího suspendují a po celou tu dobu nepobíráš plat. To mi přijde lepší. Když přijdeš pozdě na trénink, trenér řekne, ať si to s ním hráči vyřídí. A opozdilec třeba zaplatí všem večeři. Tady ale čteš v novinách, jak sportovci pořád dostávají za něco pokuty. Nebo od fotbalistů posloucháš, jak jim trenér kontroluje tašky, jestli si na soustředění nevzali navíc tatranku. (kroutí hlavou a směje se) Nebo byli kluci popotahovaný, že je někdo zahlídl v McDonaldu. Já to slovo musím říct. Mně to tady kolikrát přijde úchylný!“ (důrazně a se smíchem)

HašekFoto ČTk


To pak po zkušenostech z NHL kolikrát nechápeš, co se děje, viď?
„Přesně, jak říkáš. Jako v Jiříkově vidění si připadám. Kdyby mi někdo kontroloval moje věci, okamžitě by přede mnou ztratil respekt. To jsou věci, o které se trenéři a další lidi z klubu absolutně nemají starat a nic jim do toho není. Když tyhle příhody slyším, je mi z toho na nic. Jsme dospělí lidi a my si musíme rozhodnout, co je pro nás dobrý. A jestli jdeš do McDonaldu a hraješ houby, tak potom… (zarazí se) Ale ne, já tohle přeci nebudu řešit, to jsou hrozný kraviny.“

Tak naposledy, Hašane. Co českého doporučíš NHL? (s úsměvem)
„Tak třeba společné trénování. To je dobrá myšlenka, výborná věc. Kluci v NHL už na to dávno přišli, snaží se na konci léta sejít ve větším počtu a makat spolu. Několik takových skupinek udělali kluci třeba v Kalifornii. I my v Detroitu jsme se dva týdny před kempem sešli a šli si zatrénovat společně. Musí v tom však být i hry a nejenom pořád běhat jak blázni.“

A teď z trochu jiného soudku. Co si myslíš o projektu KHL? Rusové ji chtějí rozšířit do Evropy, založit obdobu NHL. Věříš té vizi?
„Podle mě to nemá šanci. Já stávající KHL vnímám jako výbornou ligu, dobrý nápad. Ale nechal bych ji v Rusku nebo bývalým Sovětským svazu. V Evropě bude každý fanda radši chodit na domácí týmy. Na derby a tak. Mně se líbila myšlenka Ligy mistrů. Nejlepší dva týmy z každý země si to mezi sebou rozdají. Pokud to bude dobře zorganizovaný a klubům se to finančně vyplatí, jenom dobře. Ale KHL ať z Ruska nechodí ven.“

A teď mi, Míšo, ještě řekni, co ty a olympiáda?
„Tak teď už ses, Oto, zeptal opravdu jako novinář!“ (propuká smíchem)

Počkej, Hašane, mě to vážně zajímá…
„Já ti ale musím odpovědět stejně, jako jsem to udělal už dvacetkrát. Když budu mít formu a budu si myslet, že do nároďáku patřím, budu moc rád, pokud si mě Růža vybere. Když to dobrý nebude, nikam se necpu. Ale to víš, že bych do Vancouveru rád jel…“

 

Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší  

Vstoupit do diskuse
0
Čtvrtfinále
Články odjinud


Články odjinud