FOTOGALERIE - V rubrice profese má napsáno „hokejový obránce“. Angel Krstev by si tam však mohl klidně přidat i „příležitostný boxer“. Pěstmi se často ohání nejen na ledě, ale i v tělocvičně. Naposledy jako sparingpartner slavného Rudolfa Kraje.
„Myslím, že je to skvělá příprava,“ říká hokejista mířící do ruského Nižného Novgorodu.
Kdy jste poprvé zaregistroval jméno Rudolf Kraj?
„Teď, když jsem s ním šel boxovat. (směje se) Loni když boxoval o titul mistra světa v Miláně, jsme byli na reprezentační akci a zjišťovali jsme, jak dopadl. Slyšeli jsme, že byl celý zápas lepší, ale rozhodčí ho poškodili. Byli jsme z toho zklamaní.“
Berete box jako adrenalinový zážitek?
„Spíš jako trénink. Když vás ale někdo nastartuje tak, že ho chce zbít, začnete se klepat, to je adrenalin.“
Prožíváte takové chvilky na ledě často?
„Hlavně mimo led.“ (směje se)
Musíte se v takových situacích hodně krotit?
(usmívá se) „Nejsem žádný pouliční rváč. Nevyhledávám to, ale někdy taková situace nastane. Většinou si jen zanadávám a raději odejdu.“
Jsou vám boxeři hodně blízcí?
„Mám rád tyhle sporty, profibox, zápasy K1 a podobné věci. Vždycky jsem obdivoval Mikea Tysona. Nebyl nijak vysokej, ale zato to byl buldok, boxer podle mého gusta. Naopak se mi vůbec nelíbí Kličko. Má pořád nataženou ruku, soupeře si drží od těla a potom ho dvakrát třikrát trefí. To podle mě není žádnej box.“
Je znát, že boxerské propriety vám nejsou cizí.
„Občas zajdu za kamarády do tělocvičny. Aby se člověk zpotil a trošku odreagoval.“
A přiučíte se něco pro bitky na ledě, že?
„Nepovažuju se za bitkaře, občas mi jen sepne elektronka. Není to tak, že bych se chtěl za každou cenu prát.“ (usmívá se)
Při podobných soubojích jste ale vidět poměrně často...
„Na ledě ale boxovat ani moc nejde. Je to hodně o stabilitě. Důležité také je vystihnout správný okamžik, kdy soupeře zasáhnout. Když mácháte rukama levá pravá, tak ho obvykle vůbec netrefíte.“
Takže zkušenosti z tělocvičny se vám přece jen hodí.
„Myslím, že pro hokejistu je to ta nejlepší průprava. Je tam všechno, síla, dynamika, rychlost, vytrvalost. Podle mě nejvhodnější způsob, jak se fyzicky připravit.“
Vyhlášenému bitkaři se proti Krajovi dařilo • Foto Michal Beránek SPORT
Využívají se podobné metody v českých klubech?
„Ještě jsem se s tím u nás nesetkal, ale určitě bych to uvítal. Kdysi v Americe jsme v klubu měli možnost jít si zatrénovat s jedním kickboxerem."
V Rusku vás třeba čeká podobná příležitost. Sbíral jste informace, na co se připravit?
„Vůbec netuším. Přijdu tam a uvidím." (usmívá se)
Byl v extralize někdo, s kým byste do bitky raději nešel?
„Nejradši bych se nepral s nikým. (směje se) Určitě tady jsou hodně nepříjemný kluci, s kterými by se mi rvát nechtělo. Třeba Leoš Čermák. Moc se nepere, ale dokáže to velice dobře. Je velkej, má dlouhý ruce, to je velká výhoda. Podle mě ale hokejista nesmí couvnout, i když ví, že může prohrát. To asi platí i v boxu. Kdyby se někdo soupeře bál, může hned odevzdat rukavice."
Troufl byste si i na Davida Kočího, českého bitkaře v NHL?
„Hráli jsme proti sobě do osmé třídy. Hrával za Hvězdu, já za tehdejší Konstruktivu. Už tehdy byl velikej, ale ještě se nepral." (usmívá se)
Pamatujete si, kdy jste inkasoval pořádný výprask?
„Naposled to bylo před pár lety ve Švýcarsku od nějakého Kanaďana. Hráli jsme ve třech, skočil tam na konci přesilovky, šermovali jsme se před brankou, najednou shodil rukavice, trefil mě levačkou na nos, na obočí a byl konec. V lize se mi to ještě nestalo."
Máte rád box, milujete rychlost. Nahání vám vůbec něco strach?
„Nemusím výšky, nějaké skoky, to pro mě zkrátka není, asi se mám moc rád. Teď, co spadly ty dva airbusy, nemám nejlepší pocit ani z létání. Někde v podvědomí se bojím."
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
