Poprvé v kariéře se prý tak trochu cítil jako legendární Mario Lemieux. Vítkovický útočník Petr Hubáček včera prokličkoval celé hřiště a rozhodl zápas se Spartou.
Kde se to ve vás, Petře, vzalo?
(Než stačí odpovědět, vstupuje do rozhovoru Hubáčkova malá dcera s otázkou, co dostal za cenu pro nejlepšího hráče) „Flašku, to ti nebude chutnat… No, já mám takové malé cíle. Táta dal za Kometu v jedné sezoně nejvíc sedmnáct gólů, to už se mi podařilo vyrovnat. Ale měl jsem na to víc zápasů, tak si nemůžu moc vyskakovat. Táta nikdy nedal hattrick, tak jdu do každého zápasu s tím, že bych jej chtěl někdy dát. A třetí cíl, dát někdy takový gól, abych si malinko připadal jako Mario Lemieux. Tuhle poslední položku bych si snad mohl teď odškrtnout.“
Dal jste někdy v kariéře hezčí gól?
„Takhle v rychlosti si to nevybavím, ale asi ne. Snad v žácích v páté třídě.“
Sparta pod Volkem poprvé padla, prohrála ve Vítkovicích >>>
Takže jste si jako slavný kanadský útočník Mario Lemieux připadal?
„Jo, takový malinkatý. Ale hlavně to nedávejte někam do nadpisu, to by se pak se mnou táhlo ještě dvacet let. Na druhou stranu musím říct, že jsem měl v tom zápase ještě další hromadu šancí a nebylo z toho nic.“
Jak jste stačil s dechem? Po nemoci jste nastoupil poprvé do zápasu. Bylo to znát na vašem výkonu?
„Nebyl jsem nějak nemocný, že bych měl teploty nebo musel ležet. Zanítily se mi dutiny, potřeboval jsem to dát do pořádku. I v návaznosti na dva turnaje Euro Hockey Tour, které jsem absolvoval, jsem byl furt v zápřahu. Ta pauza mi přišla vhod. Cítil jsem se dobře, byť jsem prakticky týden nestál na ledě. Bylo to dobrý.“
Sám jste zmínil, že šancí, a nejen vy, jste znovu měli hodně. Góly z toho nebyly. Nebál jste se o výsledek?
„Tak to zase ne. Člověk hraje přece jen dlouho, aby to ve mně nějak hrkalo, že můžeme dostat gól. Věřil jsem, že vyhrajeme.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
