Prožil měsíce pod tlakem. To je samozřejmě u trenéra fotbalové reprezentace přirozené. Jenže Petr Rada, nejneúspěšnější kouč v samostatné české historii, ničil svoje myšlenky sám.
Jeho paranoia a hledání neviditelného nepřítele ho zničily: Proto ve funkci zkrachoval a v dubnu 2009 byl vyhozen. Celá jeho éra byla na hlavu postavená. Čím vším?
Začalo to volbou
Byl outsiderem, přesto vyhrál. Šlo o spiknutí ve výkonném výboru svazu, jehož členové se postavili proti fotbalovému satanovi Vlastimilu Košťálovi. To bylo správné – správné však nebylo to, co z jejich spolčení vzešlo.
Zvolen byl Rada. Ani jeho rival Jozef Chovanec by zřejmě nebyl ideálním řešením, ale v dané chvíli dozajista tím lepším.
Na Radu totiž funkce vlastně zbyla. Odmítl ji Ivan Hašek i Karel Jarolím, Chovance pak vyšachovaly vzpomínané politické půtky.
Seriál deniksport.cz hrdinové a zkrachovalci:
Běžec Smola: Zachránil život, přišel o zlato »
Rada odstartoval nebojácně. „Jsem voják, budu vyžadovat disciplínu,“ pohrozil podřízeným.
Pak se však choval jinak: povolil oslavu narozenin Tomáše Ujfalušiho i zapíjení syna Radka Kováče. Když tým porazil doma Slovince, děkoval hráčům, že mu zachránili krk, až sebeponižujícím způsobem. Zkrátka jim lezl kamsi.
Jeho autorita se pak ukázala letos na jaře. Baroš, Ujfaluši a spol. po prohře se Slovenskem na Letné klidně pařili až do rána a objevily se informace, že v hospodě byl i dva dny před utkáním.
Hledání nepřítele
Celou dobu, co byl ve funkci, ničil trenér sám sebe. Novináře i fanoušky bral jako nepřátele. „Všem ukážu, že na tu práci mám,“ vzkazoval neustále.
Tenhle paranoidní postoj ho stál tolik sil, že už mu nemohly zbývat žádné na vlastní práci. „Já byl od začátku permanentně pod kritikou. Nestrannost médií v mém případě nefungovala,“ stěžoval si.
Ano, Rada byl tvrdě kritizován. Ale až po jasných chybách a neúspěších. Po prvním duelu ve funkci, remíze v Anglii, byl naopak chválen, i když domácí odehráli duel v plážovém tempu a zaujetí.
Podivný konec
V téhle éře se nepovedlo vlastně nic. Nakonec ani ten konec.
„Pozor, já jsem nebyl vyhozen, odešel jsem sám,“ nechal se slyšet Rada několik měsíců po dubnových událostech. Přitom jindy si zase postěžoval: „Nejsme vyspělá společnost. Přece se trenér národního mužstva neodvolává mailem. Mohli si mě aspoň zavolat a říct: Pane Rada, už nechceme, abyste pokračoval.“
Jeho éra byla opravdu plná paradoxů. A proto dopadla tak špatně…
Zítra čtěte – 2. hrdina: Cyklista Kreuziger
