S příznivci Slavie se rozloučil kontroverzním způsobem. Marek Suchý se po svém posledním zápase v Edenu vyznal z nenávisti vůči úhlavnímu rivalovi a použil k tomu vzkaz utkaný z vlny, nejtradičnější a nejpopulárnější médium fotbalových fanatiků – šálu.
Ponechme stranou soudy nad Suchého chováním, a pojďme se podívat, co vlastně fenomén fotbalové šály znamená.
Kdo někdy viděl tribunu liverpoolského stadionu Anfield Road, které se podle jednoho vrcholku z druhé búrské války přezdívá The Kop, musel cítit přinejmenším šimrání v břiše.
Právě tahle strana domácího stánku „reds“ hnala několik jejich generací za domácí i evropskou slávou. Z červených sedaček dýchá slavná historie i příslib velkých zítřků. Jenže to není nic proti tomu, když se The Kop zaplní...
Největší jednopatrová tribuna na světě se během zápasů mění v rozbouřené červenobílé moře s vlnami z vlny. Všichni fanoušci na ní zvednou nad hlavu ruce spojené klubovou šálou, a když unisono spustí hymnu You’ll Never Walk Alone, nejednomu soupeři se rozklepou kolena.
„Scéna plného Kopu, na kterém není vidět nic než hlavy a ruce vykukující z oceánu červenobílých šál, je jedním z nejimpozantnějších obrazů anglického fotbalu,“ tvrdí Shaun Parker, který studuje projevy různých subkultur.
Šála je úkaz. Projev sounáležitosti s klubem i provolání nenávisti odvěkému rivalovi. Módní trend i tradice. Součástí fotbalu je déle než pravidlo o ofsajdu, a jak to tak vypadá, taky jím ještě déle bude.
„Pro ortodoxního klubového fanouška je po vlajkách vyvěšených na plotě šála dalším významným viditelným symbolem, kterým se hlásí k milovanému klubu," popisuje její význam člen ultras Baníku Ostrava vystupující pod jménem Ludvík Kastrol.
„Ať je zima nebo léto, jakékoliv počasí, šálu máš prostě vždycky na sobě. Je malá, skladná, bez ní se žádný pravý fanoušek neobejde," přizvukuje mu jeden z příznivců Slavie, který trvá na anonymitě.
Komu fandili Beatles?
Už staří Římané nosili do arén šátky stejných barev, v jakých bojovali „jejich" gladiátoři. Za matku skutečných fotbalových šál se však považuje Anglie. Fanoušci je začali nosit na přelomu devatenáctého a dvacátého století, do té doby se s klubem identifikovali maximálně odznáčky zapíchnutými v klobouku.
Šála se však uchytila díky snadné výrobě a univerzálnímu použití a dodnes je nejen v Anglii nejvyužívanějším symbolem fanoušků. Měla a má takový význam, že už jen samotný výskyt červenobílé pokrývky krku ve filmu Help! slouží jako pádný argument v nekonečné diskuzi, zda Beatles drželi palce Liverpoolu, či Evertonu.
Na počátku sedmdesátých let se tenhle fanouškovský symbol dostal i do zbytku Evropy. V Itálii se začalo objevovat hnutí ultras, které se později rozšířilo na jih Francie, Pyrenejský poloostrov a na Balkán.
„Ve své původní podobě byli ultras vysoce organizovaní, soustředili se na podporu uvnitř stadionu, adrenalinový zážitek získávali formální solidaritou a emotivním melodramatem působivých vizuálních efektů a pyrotechniky," píše David Goldblatt ve své knize „The Ball Is Round: A Global History of Football".
V Itálii a na Balkáně také fanoušci dovedli význam šály k dokonalosti -nemluvě o Jižní Americe, která je pro tuhle fotbalovou proprietu doslova rájem. Co uvidíte na italských, srbských nebo tureckých stadionech, si vynásobte třemi. Pak dostanete přibližnou představu, jak vypadá show na tribunách v Argentině nebo v Brazílii.
V těchto kulturách se šála dostává ke slovu při každé oslavě gólu: fans si ji uvážou kolem zápěstí a divoce s ní točí nad hlavou. Rovněž tam má své kořeny rituál krádeže soupeřovy šály, kterou pak „kotel" demonstrativně pálí na stadionu nebo si ji ultras nechávají jako cennou trofej.
Ztráta šály je potupou
„Ztráta šály znamená mezi ortodoxními fanoušky určitou potupu. Přišel o symbol svého klubu, za který by se měl postavit. Mezi stejně smýšlejícími lidmi nejde o žádnou krádež. Nemá to nic společného s běžnými fanoušky na tribunách, až zde lze použít ono slovo ukrást. Každý větší fanouškovský tábor má svou hospodu, kde tyto trofeje vyvěšené vzhůru nohama zdobí stěny. K vidění je občas také pálení šál soupeře," líčí ostravský „kotelník" Kastrol.
„Zajímavé jsou například takzvané koberce, které jsou vytvořeny z desítek i stovek sešitých šál protivníka. Tento koberec často vzplane."
Důležitý význam však fotbalová šála získala bohužel i mimo stadiony. Neocenitelná je jako pomůcka pro zakrytí identity hooligans (nikoli pravých ultras), kteří se dopouštějí násilí, rvou se mezi sebou nebo s policií. Ve velkých městech sice téměř na každém kroku narazíte na bezpečnostní kamery, ty jsou však proti maskovaným výtržníkům naprosto bezmocné.
Líbání šály jako důkaz oddanosti. Tentokrát v podání sparťanského kouče Františka Straky • Foto Archiv SPORT
„Tuto roli může šála plnit stejně jako kapuce, šátek, kukla, ninja mikina, čepice, vlastně cokoliv... Nesetkal jsem se s tím, že by někdo nosil šálu vyloženě za tímto účelem," hájí fanouškovskou proprietu Kastrol.
Na českých stadionech se šály začaly objevovat v devadesátých letech. Do té doby existovaly jen ve stejné podobě jako jiné prvky přinesené ze západních kultur, tedy vyrobené doma „na koleně".
„Dřív se to nemohlo. Asi byl někdo, komu doma máma upletla šálu v klubových barvách, ale ty opravdové se prodávaly až po revoluci," vzpomíná archivář pražské Sparty Václav Boreček.
Z pohledu distribuce existují dva typy šál.
Jedny vyrábí a prodává klub, tyto oficiální suvenýry jsou usedlé, vždy mají na sobě logo a jméno týmu, jejich cílem je oslovovat nejširší fanouškovskou veřejnost. Existují i upomínkové šály vyráběné k jednotlivým zápasům, například utkání Poháru UEFA.
Taková šála má půlený design, jednotlivé části mají barvy obou soupeřů. Jsou na ní jména a znaky obou týmů, většinou i datum zápasu a soutěž, v níž bylo utkání odehráno.
Dovoz z Polska
Druhý typ šál mají na svědomí sami příznivci, většinou různě organizované skupiny ultras. Ty sice nejsou tolik úspěšné komerčně, zato se vyznačují mnohem větší invencí a pestrostí motivů.
„Populárnější jsou fanouškovské šály, ale klub má sílu v internetu a ve fanshopu. V tom bude před ostatními. Ale propracovanější šály mají ultras. Jsou tam různá hesla, je to víc od rány než ty ofi ciální. To lidi baví víc," je přesvědčený sparťan Daniel Krása, který šály letenských ultras prodává i prostřednictvím e-shopu.
Fanoušci vymýšlejí design, ten pak zadávají firmám po celé Evropě. Záleží na tom, jakou specialitu jim ten který výrobce může nabídnout. Šály tak na tribuny českých stadionů putují třeba z balkánských zemí, ze Španělska či Portugalska, ze všeho nejvíc však z Polska. „Já jsem vyráběl i na Balkáně, ale odtamtud je strašně těžký dovoz," říká Krása.
„Výrobci bývají firmy, které jsou schopné dělat trička, mikiny, výšivky. V Polsku je dokonce jedna továrna, ta sídlí v Lodži. Když zavolám, že chci ponožky, a pošlu jim návrh, do týdne je mám," pochvaluje si flexibilitu dodavatelů.
Suvenýry, které pocházejí od samotných fanoušků, jsou pestřejší než ofi ciální klubové i z toho důvodu, že je vymýšlí více lidí. V současných možnostech není problém nechat uplést originální design i pro dvacet lidí, takové šály pak jsou jedinečné a nejsou drahé.
„Financování je ze společných fanouškovských zdrojů nebo se různé edice financují jednotlivými skupinami a fankluby. Odhadnout, kolik kusů se má vyrobit, není složité," míní Kastrol.
Rovněž v typech designů fanouškovských šál se fantazii meze nekladou - a na rozdíl od klubů nejsou ultras omezeni ani tím, co je etické a co nikoli. Proto mohou vedle šál s motivy jednotlivých skupin ultras nebo družebních šál, které upozorňují na spojení mezi fanoušky dvou různých klubů, vznikat i vulgární, urážlivé, nebo naopak vtipné anti-šály.
Oběšený klokan
V Ostravě vedle populárního „Zkurvená Sparta" letí slogan „Vítek to chuje, Ostravě Baník kraluje" s roztříštěnými logy hokejových a fotbalových Vítkovic.
Sparťané si zase potrpí na design „101% Antislávisti", který patří mezi letenskými šálami k nejprodávanějším. Vtipně se příznivci z Letné pasují na „Vládce Prahy" - tohle heslo doplňují z obou stran výšivky oběšeného klokana a Barta Simpsona v červenobílém dresu.
Slávisté mají právě Suchým proslavený kousek „Smrt Spartě", povedená je rovněž ironická šála „Pražský kurvy".
Vedle dvou pražských S a ostravského Baníku se snaží i příznivci Bohemians 1905 - tyto čtyři kluby, respektive jejich ultras, patří v českém prostředí k nejaktivnějším.
V posledních dvou letech však mají, co se týče výroby fanouškovských suvenýrů, jednoznačně navrch slávisté. Jejich severní tribuna se hemží nápady, tamní „choreo" ve většině případů strčí ostatní kotle do kapsy.
„Hranice v designu nejsou, ale přemýšlíme u toho. Nebudeme dělat šály s pinďourem, to by bylo zbytečné. Smrt Spartě ale máme," vysvětluje anonymní slávista.
Anti-šály vyslovující zášť odvěkému sokovi patří mezi nejvtipnější, nedá se však říct, že jsou v kotlích stadionů nejčastějším úkazem. Ultras se řídí tím, že rivala spíše potěší, když si na něj soupeř vzpomene. Také proto například většina letenských fanoušků s odstupem času bere Suchého proklamaci „Smrt Spartě" s nadhledem.
„V momentě, kdy to udělal, jsme na něj byli spontánně naštvaní, ale fanouškům, kteří jsou do toho zapálení, se to líbí. Stejně víme, že nemá rád Spartu, tak proč by to měl tajit?" ptá se Krása.
„Nám se takový hráč vždycky bude líbit víc než ten, který dělá z fotbalu nudu a říká, že mu to je jedno. Pořád je to jenom fotbal. Sice se říká, že to je nenávist, ale není to tak, že by mi šel vykrást byt," mávne rukou nad projevy záště na šále zdvižené nad hlavou slávistického kapitána.
Fotbal prostě defi nitivně změnil význam tohohle kusu oblečení. Z pleteného pásu, jehož primárním úkolem bylo udržet v teple horní cesty dýchací, udělal symbol lásky ke klubu i nenávisti, způsob vyznání. Proto je šála nejdůležitějším kusem výbavy fotbalového fanouška.
V sobotní příloze OVERTIME dále čtěte:
- V Petrohradu měli šály s mým jménem, říká Petržela
- Jaroslav Modrý: Bojoval jsem s českou náturou
- Příběh Hanse-Jörga Butta - brankáře, který střílí góly
- Aktivní sport: Když se po letech postavíte na lyže, kroťte ego
