Měřme se s Barcelonou, říká Hřebík

Má jiný pohled na hru než většina českých trenérů, fanoušků i expertů, hromadu zkušeností a pifku na všudypřítomný alibismus. „Ten je největší nepřítel českého fotbalu,“ předeslal Jaroslav Hřebík i před kvalitativním ohlédnutím za ligovým podzimem.

Chceme-li měřit kvalitu ligy, měli bychom mít jasně určená kritéria odpovídající možnostem českého fotbalu, tedy jakýsi reálný metr. Jak byste ho vymezil?
„Fotbalový vývoj v Evropě momentálně určují v podstatě dvě mužstva: Chelsea a Barcelona.“

Jako bych teď slyšel hlasy: Prosím vás, neporovnávejte neporovnatelné.
„My si ale přece nemůžeme říct: Této úrovně nelze dosáhnout! To by nám udělalo alibi a dovedlo by nás to k ještě většímu propadu. Barcelona i Chelsea mají jiné možnosti. Ale my si musíme vyhodnotit, proč jsou na špici fotbalového vývoje. K tomu si vyhodnotit sami sebe a říct si, v čem bychom se jim mohli vyrovnat, nebo aspoň přiblížit, anebo v něčem můžeme být i lepší.“

Pojďme do toho. Co dělá z těchto velkoklubů hybatele pokroku?
„Chelsea v současné době hraje tím samým způsobem jako za Mourinha, který dal obranné fázi maximální stupeň bezpečnosti a útočné fázi účelnou efektivitu. Ancelotti na tohle navázal. Tým okamžitě využívá toho, kdy se soupeř nestihne v bloku přemístit, nebo ho třeba dokáže přečíslit na straně. Navíc je na Chelsea krásně vidět, že všichni musejí pracovat pro tým. “

Co Barcelona?
„Barcelona má spoustu krátkých jedno a dvoudotykových přípravných přihrávek a řeší těžké herní situace. Iniesta, Xavi, Messi si poradí i proti presinkové přesile protihráčů. Tímto způsobem nalákají pozornost doprostřed hřiště, vytvoří si díry v bloku soupeřovy obrany a vždycky udeří do nějakého uvolněného prostoru, eventuálně za obranu. Ale i pro ni, stejně jako pro Chelsea, platí, že hraje velice odpovědně, na čemž má velkou zásluhu trenér Guardiola. Kdyby tomu tak nebylo, neměla by Barcelona držitele Zlatého míče France Footballu a neměla by Xaviho na třetím místě a Iniestu na čtvrtém. Tým by neměl takovou výkonnost a ani oni by nevynikli. To je také důvod, proč Messi září v Barceloně a v argentinské reprezentaci ne.“

Správná týmová práce je termín, který se používá často i v tuzemsku. Ovšem co konkrétního si pod tímto pojmem představit?
„Vezměme to z pohledu obranné a útočné fáze. Té první se zúčastňuje každý hráč. Ale i útočné fáze by se měli zúčastnit všichni hráči a do finální fáze by se mělo dostat minimálně pět, ale správně šest fotbalistů. Jenže my třeba u nás slyšíme o zápase, ve kterém se finální útočné fáze zúčastňují dva, tři čtyři hráči, že to bylo pěkné utkání a napíšeme to. A když se obranné fáze zúčastní jen pět hráčů, tak napíšeme totéž. Ano, pro diváka to mohlo být krásné, protože padlo hodně gólů. Ale tenhle zápas nevyprodukuje kvalitu pro evropský fotbal. Pochvalujeme si, že liga je vyrovnaná a tím pádem i zajímavější, protože na jaře bude na co koukat. Jenže hráči z téhle ligy pak přijdou do nároďáku a jak jsme se už mohli v Dubaji přesvědčit, tak to nestačí. A to je potíž, protože jich bude z naší ligy chodit do nároďáku stále víc.“

Jak jste viděl na tomhle pozadí úroveň podzimní ligy?
„Byla strašně vyrovnaná, na spodní hranici průměru. Není v ní mužstvo, které by jasně dominovalo a přehrávalo soupeře. Ano, i Barcelona třeba nevyhraje, ale jasně soupeře přehraje. I v naší lize by podle mě měla být mužstva, která musí jednoznačně přehrávat protivníky. “

Které mužstvo předvádělo nejkvalitnější fotbal?
„Každé mužstvo má něco dobrého. Ale aby mohlo být konkurenceschopné Evropě, tak tomu vždycky něco schází.“

Co chybí Spartě?
„Sparta, která, a říkám to od začátku ročníku, bude mistrem, má dobrou obrannou fázi, ale ne útočnou. Tak na ní musí zapracovat. Ale to musí zapracovat každé mužstvo v naší lize. Ani o Teplicích nemůžeme říct, že by měly výbornou obrannou a útočnou fázi. Takže se potom proti kvalitní, například sparťanské, obraně neprosadí. A platí to i naopak. Jenže když přijedou na Letnou nebo na Stínadla přední evropská mužstva, tak zpravidla mají velmi dobré obě fáze. A je problém.“

Jaké hodnocení máte pro hru Slavie?
„Slavia hrála výborně rok a půl před tímto ročníkem. A měla být udělána analýza, proč hraje výborně. I teď dokáže sehrát dobrý zápas. Ale kdy? Když ji soupeř k tomu přinutí. Tím, že nenechá hrát slávisty pomalu. Tak tomu bylo v utkání s Valencií a teď ve čtvrtek s Janovem. Oba celky zahrály proti Slavii kvalitně a ona na to dokázala správně odpovědět. To znamená, že hrála rychleji. I v situaci, kdy její hráči nebyli pod tlakem. Takže: Slavia má z českých týmů největší předpoklady pro to, aby zvládla konfrontaci s evropským fotbalem.“

Čím začít, aby se laťka kvality začala zvedat nahoru?
„Odpovím na příkladu Ribéryho. Čím je výjimečný, že ho chce Chelsea teď za více než miliardu korun? Zase jen pracovitostí. Tím, že běží sprintem dopředu, sprintem dozadu a že řeší situace na sto procent a správným způsobem. Ale my přece také můžeme říci hráčům, jak by měl správný způsob vypadat a můžeme je to naučit. Co naučit! Oni to správné řešení musí dostat v uvozovkách do krve. Ale to získají jedině tak, že to budou v tréninku opakovat. Se stoprocentním úsilím a ve správném provedení. Jenže je těžké naše hráče přesvědčit, aby v tréninku pracovali maximálně možným způsobem.“



Proč?
„Je to v celém přístupu k fotbalu, v prostředí. Talentovanějším hráčům pak stačí, že jsou okolím nebo i médii hodnoceni dobře. To hodnocení je však mnohdy zavádějící. A vrací se nám zpět v podobě propadu na klubové i reprezentační scéně.“

Za nejtalentovanějšího hráče ligy je považovaný Václav Kadlec ze Sparty. Udělal podle vás na podzim dostatečný výkonnostní posun?
„Představoval bych si, že udělá větší pokrok, protože už je vlastně rok v áčku Sparty. Právě hlavně na tyhle talenty s největším potenciálem bychom měli být nejnáročnější. Oni to musí přijmout, ale musí mít zároveň vytvořené podmínky k rozvoji. Tedy, aby i ostatní hráči pracovali na tréninku s maximální intenzitou a správně. Pokud bude donucen i přístupem tréninkových spoluhráčů takový talent pracovat v klubu jen na sedmdesát osmdesát procent, tak logicky tolik neporoste.“

Jste trenérem reprezentační osmnáctky a devatenáctky. Jak to vypadá na této úrovni s konkurenceschopností?
„S devatenáctkou jsme hráli například zápasy s Itálií. Byly krásně vyrovnané. Ale my spoustu individuálních nedostatků eliminujeme týmovým výkonem. Systémem hry. A co se stane. Odehrajeme výborné utkání a hráče všichni chválí. Jenže my potřebujeme opravdovou zpětnou vazbu. Tedy odbornou analýzu.“

Která říkala?
„Udělali jsme hodně nevynucených chyb, ztráceli jsme hodně míčů pod presinkem, soupeř byl v těchto hodnotících faktorech jasně lepší. Co z toho vyplývá? Musíme si v tréninkovém procesu zvyknout na práci s míčem pod tlakem. Nebo jsem klukům říkal, podívejte se, jak jsme vedli ten útok? Proč jsme to vpředu nedoplnili v šesti? Vždyť jsme to mohli z levé strany doplnit. Ale hráč to neudělá. Protože to nemá v návyku, což je v konfrontaci s nejvyšší mezinárodní úrovní nedostatek. Jenže do téhle konfrontace se dostane jen pár hráčů z celého našeho dorosteneckého fotbalu.“

Vezme si aspoň tahle hrstka výsledky konfrontace k srdci?
„Málokdo z ní si uvědomí, že by měl na sobě ještě více pracovat. I když jsme třeba v tom zápase Itálii porazili. Kolikrát si proto říkám: Pomalu by bylo lepší, abychom prohráli a dostali pět gólů.“

Jak z toho všeho ven, když si to na závěr shrneme?
„Musíme udělat jednotnou metodiku, jakým způsobem odstranit naše nedostatky. Musíme se víc zaměřit na rychlou práci s míčem pod tlakem, zlepšit fyzickou kondici hlavně ve složce speciální vytrvalosti. Zautomatizovat řešení určitých herních situací, tedy přistoupit na „drilování“, osvojit si efektivní herní principy. Nové svazové vedení si toto uvědomuje. Ale záleží na nás všech. Němci toto před pár lety taky zjistili a vydali se jinou cestou. Proto se musíme všichni vzdělávat. Trenéři, hráči, média, aby mohla reálně a kriticky zhodnotit zápas, a také diváci nebo fanoušci. Aby třeba věděli, kdy a proč by měli na svoje mužstvo pískat.“