V reprezentaci panuje před sobotním kvalifikačním utkáním s Polskem klid. Žádný stres, napětí. Nic takového. „Vždyť je teprve středa,“ říká Jiří Štajner a nepřipouští si, že by národní tým v boji o postup na mistrovství světa selhal.
Trenér Ivan Hašek ve středu zrušil dopolední trénink a pro své svěřence přichystal taktickou přípravu, která měla fotbalisty seznámit s nejbližším soupeřem.
Podle Jiřího Štajnera je každý postřeh o Polsku cenný, protože nikdo neví, jak bude hrát. „Mají nové hráče i trenéra, který je označován za polského Magatha. Nevíme, co od nich můžeme čekat,“ přiznává. „Ale nakonec stejně bude záležet na tom, jak budeme hrát my. Silní jsme dost.“
Na co jste se konkrétně dívali?
„Bylo to něco o Polácích. Ani ne moc dlouhý, klasické sestřihy.“
Co jste dělal, když se trénink zrušil?
„Šel jsem na snídani, četl si noviny. Podíval na internet, co se píše. Pak jsme se byli projít. Trénovat budeme odpoledne.“
Na golfu jste byl?
„Nevím, jestli šli kluci, ale já to nehraji.“
Jak vnímáte nadcházející dva zápasy, zvláště když postup není ve vašich rukách?
„Hlavně budeme hrát na vítězství, abychom Poláky porazili. Věřím, že vítězně utkání zvládnou i Slováci. Pokud dvakrát vyhrajeme, budeme v baráži.“
Takže si nepřipouštíte, že i přes dvě výhry to bude marný boj?
„Vůbec ne. Dobře to dopadne.“
Cítíte už před utkáním s Polskem napětí, že by spoluhráči méně vtipkovali apod.?
„Zatím ne, vždyť je teprve středa. Všechno zůstává stejné.“
Češi v minulosti předvedli v rozhodujících zápasech mentální sílu a vyhrávali. Opravdu je tento tým tolik odolný?
„Většinu těch utkáních jsme hráli doma, takže nám pomáhali diváci, kteří vytvořili skvělou atmosféru. Myslím, že nás fanoušci poženou i v nadcházejících dvou zápasech. A že to zvládneme.“
Na oba duely ale ještě není vyprodáno…
„Bude hezké počasí, lidi přijdou.“
Uvědomujete si, že patříte k nejstarším členům reprezentace?
„Vím to, ale nijak se s tím nezabývám. Ani si nejstarší nepřijdu, protože nemám hlavní slovo. O to se starají Čech a Jankulovski. Ti jsou nejzkušenější, prakticky jsou v reprezentaci pořád. Na kolik si připadám? Když jsem mezi mladými kluky, tak se na věk nedíváte.“
Připouštíte si, že tenhle sraz může být váš poslední?
„Já si užívám každý sraz. Když se postoupí, bude to super. Zahrát si na mistrovství světa by bylo perfektní, protože to může být můj poslední velký turnaj. Za dva roky, kdy bude probíhat evropská šampionát, mi bude už 36 let. A to ani nevím, jestli budu hrát fotbal.“
V Hannoveru hrajete častěji útočníka, v reprezentaci pravého záložníka. Vadí vám tyhle změny?
„Vůbec ne. V posledním ligovém zápase jsme hrál oboje. V první půli útočníka, pak záložníka, protože jsme chtěli víc bránit. Osobně mám radši útok, můžu pobíhat doleva i doprava. U té lajny jsem uzavřený.“
Národní tým sídlí ve Štiříně, který je blízko Popovic. Můžete si po večerech dát pivo?
„Ani nevím, jestli ho tady čepují, ale kozlíky si nedáváme.“ (usmívá se)
