Dvanáct let čekal Baník na domácí vítězství nad Slavií. Když se ho v pondělí dočkal, média si toho téměř nevšímala. Pozornost všech se otočila směrem k trenérovi poražených Karlu Jarolímovi. Ostravský kouč Miroslav Koubek zůstal stranou. Přestože to byl právě on, kdo Baník po tak dlouhé době k vytouženému triumfu dovedl.
„Už se pomalu chystám odejít, jsem tu zbytečný,“ štípnul si ostravský kouč na po utkání do novinářů, kteří jej takřka ignorovali. Všechny dotazy směřovaly k jeho protějšku Karlu Jarolímovi.
Skutečnost, zda po prohraném utkání kouč Slavie skončí, či ne, byla náhle podstatně zajímavější, než domácí triumf Baníku.
Prolomil jste se svým týmem dlouholeté čekání na domácí výhru se Slavií a žádnou pozornost jste tím nevzbudil... Vadilo vám to?
„Mediální zájem se upřel jednoznačně na jeden bod. Ultimáta směrem k mému kolegovi, panu Jarolímovi. Naše vítězství tím pádem zcela pochopitelně zůstalo ve stínu. Rozumím tomu. Nicméně my, baníkovci, já už se takto nazývám, jsme si to vítězství užít uměli. Byť není mediálně tak glorifikováno, máme z něho radost. A tu jsme si prožili. Hráči v kabině, já se svým asistentem, dohráli jsme si to. Hráči pocítili, že něco opravdového dokázali.“
Před novináři jste ale ucedil jednu poznámku, z níž vyplynulo, že vás jejich nezájem o váš úspěch trochu mrzí...
„Ano, všechny ty okolnosti, o kterých teď mluvím, se projevily i na té tiskovce. Já byl úplně ve stínu pana Jarolíma! (směje se). Byť vítěz! (směje se ještě víc) Nezlobím se. (zvážní) To, co jsem tam řekl, že už jsem tam zbytečný, bylo myšleno v nadsázce. Jestli to někdo pochopil jinak, tak se omlouvám. Ale všichni jsme trošku ješitní, to víte že jo.“
Teď se to snažíte zlehčit, ale přece jen jste dosáhl možná největšího vítězství ve své trenérské kariéře. Nechce se mi věřit, že vás nemrzí, že jste si o tom skoro nic nepřečetl...
„Ale jo, já se to v těch novinách dočetl, že jsme vyhráli. (znovu se mu úsměvem zužují oči). Tu informaci jsem tam našel, pod čarou. (směje se) Faktografii bylo učiněno zadost. Ale vážněji. Viděl jsem naše fanoušky, viděl jsem mexické vlny na Bazalech, byli jsme součástí velkého dne ostravského sportu, protože vedle nás vyhrály i hokejové Vítkovice nad Spartou, tohle mi úplně stačilo. A to říkám upřímně. A dodávám, že úplně rozumím tomu, že kauza kolem pana Jarolíma byla v tu chvíli podstatnější.“
Sledujete ji?
„Ano, sleduji. Panu Jarolímovi jsem po utkání projevil svou účast a vyslovil jsem mu své uznání. Protože on si ho za to, co dokázal, skutečně zaslouží.“
Co si o celé té věci, která se dotýká vašeho trenérského kolegy, myslíte?
„Dávat někde na tiskové konferenci trenérovi ultimátum, mi přijde prostě nedůstojné. To se dá udělat někde v kanceláři. Když jsem se na to díval, připadalo mi, že Karel Jarolím je někde na pranýři. A první, co mě napadlo, bylo, jestli by na takovou tiskovou konferenci neměli někdy přijít i hráči, a taky tam dostat nějaká ultimáta. Tohle bylo prostě netaktní. Možná chtěla Slavia tímto způsobem hráče vyburcovat, nevím. To vědí jen oni. Mně přišlo nedůstojné nechat takovou scénu vůbec dopustit.“
Přemýšlel jste o tom, jak byste se zachoval, být na místě Karla Jarolíma?
„Přemýšlel, ale to nechám bez komentáře.“
Vraťme se k utkání se Slavií. Souhlasíte s názorem, že Baník vyhrál hlavně díky chybám Slavie v obraně?
„Položme si otázku, proč soupeř chyby dělá. Nikdo, kdo má čas a soupeře, který hraje málo aktivně, chyby nedělá. A já od první chvíle pozoroval velice důrazný pohyb našich hrotových hráčů, kteří soupeře dostávali pod tlak. Ano, soupeř dělal velké chyby, ale k těm jsme ho donutili my. Baník Ostrava. A zejména trojice našich útočníků Varadi, Vydra, Mičola, která hrála znovu skvěle.“
Myslíte si, že Baník proti Slavii podal nejlepší výkon v sezoně?
„Byl to jeden z nejlepších kolektivních výkonů. Ze všeho nejvíce mě potěšilo, že jsme kombinačně silnou Slavii do ničeho nepustili. I když nastoupila v aktuálně nejsilnější možné sestavě. A co je důležité, kvalitní výkon jsme podali podruhé v řadě. Spokojen jsem byl už po zápase na Bohemians. Už tam jsem cítil, že se mužstvo dostává opravdu do dobrého herního tempa.“
Slávisté si po utkání stěžovali na posouzení dvou situací, které podle nich měly skončit penaltou. Jaký na to máte názor vy?
„V ani jednom případě se nejednalo o nějakou vyloženou šanci Slavie. Když si vzpomenu na zákrok Řepky na Pekharta v zápase Sparty v Jablonci, kdy na něj Řepka skočil a chytil ho do takové té kravaty, tak to, co se dělo u nás, to byly proti tomu taneční. Nejdřív drcnul Neuwirth do hráče soupeře, který byl zády k brance. A pak Janda, který běží sice v šestnáctce, ale někam k rohovému praporku, si naběhne před Mičolu, vynutí si kontakt a upadne. Tohle pro mě není žádná penalta, nezlobte se na mě. Rozhodčí má podle mého názoru písknout penaltu jen tehdy, jedná-li se o vyloženou šanci útočícího hráče.“
