V „novém“ Edenu ještě nechytal. Zato dobře pamatuje ten „starý“, s dřevěnou tribunou. Jako odchovanec Slavie na něm strávil nějaký čas, jenže k červenobílým barvám brankář Martin Slavík už dlouho nepatří. Dnes se jako brankář Teplic postaví proti svému bývalému klubu v bitvě, která patrně dost napoví v boji o titul.
Celý loňský rok strávil Martin Slavík v zákrytu za mladším kolegou. Teplice našly svou jedničku v Tomáši Grigarovi, který se však před časem zranil. A jarní jízdu tak zahájili Severočeši se Slavíkem v základní sestavě. Tomu se zatím náramně daří, naposledy ve středu svým výtečným výkonem pomohl v dohrávce s Plzní k vítězství.
Souboj Slavie s Teplicemi sledujeme od 18:20 ONLINE >>>
Teď vás čeká šlágr kola ve Vršovicích, což je pro vás první šance na to, abyste si zachytal na novém stadionu, o kterém snily generace slávistů. Jak se na to těšíte?
„Moc. Ale ne kvůli tomu, že bych se považoval za slávistu, to už je pryč. Těším se proto, že by to mohl být dobrý zápas. A také jsem zvědavý na ten stadion, já pamatuji starý Eden. Odchytal jsem tam nějaké přípravné zápasy a pár utkání za béčko.“
Skutečně už ve vás nezbylo ani trochu nostalgie pro bývalý klub, v němž jste vyrůstal?
„Chodil jsem do sportovní třídy Slavie, hrával za ni. Strávil jsem tam několik let, takže je ten zápas trochu specifický. Ale spíš také kvůli tomu, že si ze mě dělají kluci v teplické kabině legraci.“
V jakém smyslu?
„Že prej jsem sešívka.“ (směje se)
První bitva gigantů je tady: Slavia vs. Teplice >>>
No jo, máte to tam asi těžké, když vedle vás sedí hráči jako Verbíř, Lukáš, Grigar, Klein nebo Došek, kteří působili ve Spartě. Kdo z nich si z vás utahuje nejvíc?
„Ani jeden z těch, které jste jmenoval. Nejvíc si mě totiž dobírá masér Eda Poustka, ten strávil ve Spartě hodně let.“
Jak velkou roli může hrát v boji o titul právě zápas na Slavii?
„To se uvidí. Slavia je ve formě, zvládla ty první dvě kola, udělala šest bodů. Ale ať to dopadne v sobotu jakkoliv, pořád je do konce soutěže hodně daleko.“
V brance Teplic dostáváte příležitost, protože chybí zraněný Tomáš Grigar, který odchytal prakticky celý kalendářní rok 2009. Neobával jste se trochu před jarní premiérou v Českých Budějovicích, že by se na vás mohla projevit ta dlouhá absence?
„Ani ne. Pravidelně jsem chodíval za béčko chytat třetí ligu, kvalitně jsem trénoval a čekal na šanci. Pokud by však Tomáš Grigar nevypadl kvůli zranění, asi by nepřišla.“
Proč myslíte?
„Protože trenéři neměli důvod něco měnit, dařilo se celému týmu i Tomášovi. Tak proč by do toho sahali?“
Neuvažoval jste během podzimu právě kvůli tomu, co jste teď říkal, že Teplice opustíte?
„Ne, takovou myšlenku jsem v hlavě neměl. To mě nenapadlo.“
Ale jedničkou se stal Tomáš Grigar a vzhledem k tomu, že je o čtyři roky mladší než vy, nemuselo se na tom dlouho nic měnit...
„Jenže já mám Teplice rád. Působím tu delší dobu, znám dobře prostředí i klub a moc pro mě znamená, že tady můžu hrát vedle takových hráčů. To je pro mě čest.“
Koho si vážíte nejvíc?
„Samozřejmě těch, co jsou mi věkově bližší. To znamená Pavel Verbíř, Petr Lukáš, Michal Doležal a Štěpán Vachoušek. Navíc všichni čtyři toho ve fotbale hodně dokázali, proto je pro mě čest být s nimi v mužstvu.“
V úvodu sezony 2008/2009 začal trenér Jiří Plíšek měnit mužstvo a dávat šanci mladším hráčům. Neobával jste se toho, že byste se mohl stát „obětí“ toho procesu a Teplice by vás pustily?
„Ne, nic takového jsem nikdy ani nepocítil.“
A co třeba v létě 2008, když se jedničkou stal Tomáš Belic a klub pak ještě navíc získal Michala Daňka. Tehdy jste si musel připadat jako nepotřebný.
„Tenkrát se trenéři rozhodovali, jestli budu jedničkou já, nebo Belic. Nakonec jsem ten souboj prohrál také částečně kvůli tomu, že jsem se v závěru přípravy zranil.“
A tak jste raději odešel na hostování do Příbrami. Ani v tu chvíli vás nenapadlo, že by to mohl být váš konec v Teplicích?
„U gólmanů je to houpačka. Chytáte, nebo čekáte na tu šanci, nic mezi tím. Když jsem byl v Příbrami, trenér Plíšek mi volal a říkal, že až se vrátím z hostování, že se mnou počítá do brankářské dvojice. To pro mě byl jasný signál. Sice pak začal jako jednička Tomáš Grigar, ale to beru, trenér se tak rozhodl a já jsem od toho, abych byl připravený zaskočit.“
Právě ta chvíle teď přišla. A když chybí zraněný Tomáš Grigar, záda vám na lavičce kryje téměř čtyřicetiletý trenér brankářů Libor Macháček. To je u vedoucího týmu ligy trochu rarita, nemyslíte?
„Takhle to vyplynulo ze situace. V zimní přípravě jsme byli v trojici já, Libor a devatenáctiletý Plechatý. Trenéři se pak rozhodli pro mě s Liborem. Takže nám vzniknul hodně zkušený pár.“ (směje se)
Dovedete si představit, že vy byste dostal červenou kartu nebo jste musel kvůli zranění střídat a zápas by dochytal Libor Macháček? Domníváte se, že by to zvládl, i když už několik let v lize nepůsobí a věnuje se trenéřině?
„O něj vůbec nemám obavy. Díky těm zkušenostem dokáže spoustu situací vyřešit dobrým předvídáním. Navíc se mnou absolvuje všechny tréninky, takže je i po fyzické stránce na zápas připravený.“
