Svým zarputilým výrazem a divokými gesty budí na hřišti hrůzu. Zvlášť když se k protihráči přiblíží čelo na čelo a zasype ho ostrými slovy. Přesto stoper fotbalové Sparty Tomáš Řepka dokáže na chvíli odhodit tvrdou slupku a ukázat, že není tvrďák za každou cenu.
„Jsem úplně normální kluk jako všichni ostatní,“ říká šestatřicetiletý obránce.
Možná za to mohly jeho narozeniny, které slaví hned 2. ledna. Jako by ho to vybídlo k úvahám o fotbalové budoucnosti. K tomu, že blížící se konec kariéry v polovině nazval polosmrtí.
Řepka pohrdá Šenkeříkem: Většinou je posr... »
„To ne, určitě ne. Nepřemýšlím zas tolik, co se stane,“ namítá. „Ale nebyla to žádná nadsázka. Opravdu to tak myslím,“ dodá vzápětí.
Poslouchat od vás takové úvahy bylo hodně nezvyklé. Ukázalo se, že Tomáš Řepka se také něčeho bojí…
„Jsem úplně normální kluk jako všichni ostatní. I já mám svá slabá místa. Jak působím na hřišti, na okolí, to je taková moje ulita nebo zbraň, kterou mám. Skončit s fotbalem by pro mě bylo hrozně těžké.“
Uvažoval jste o tom, zda není lepší nechat si takovou zpověď pro sebe?
„Já se za to nestydím. Vím, že konec je těžký pro všechny fotbalisty, i když každý to kouše jinak. Pro mě to bude katastrofa. S fotbalem jsem strávil půlku života, bez něj si to nedokážu představit.“
Neříkejte, že jste nepřemýšlel o tom, co pak budete dělat…
„Vůbec. Opravdu jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Už tři roky chodím s klukem na fotbal a věnuju se mu, jak se dá. Těší mě to, jsem na něho hrdej. Byl bych rád, kdyby šel jednou v mých stopách. Samozřejmě mu dávám rady, těším se na jeho zápasy a prožívám je, ale schází mi taková ta soutěživost a osobní spontánnost. Chybí mi ten adrenalin. Tedy zatím. Až bude syn větší, možná mě to vtáhne a budu všechno prožívat víc.“
Měl byste odvahu pracovat mimo fotbal? Potkáváte hodně lidí z jiné branže, mohli by vás inspirovat.
„To je pravda. Nabídek do něčeho se pustit jsem měl hodně, ale vidím za tím, když to tak řeknu, lumpárnu. Nejsem si jistý, jestli to lidi, které mám kolem sebe, se mnou myslí opravdu dobře. Je těžký to rozlišit. A právě z těchhle důvodů do toho moc chuti nemám.“
Na co ty nabídky zněly?
„Na různý restaurace, hotel a tak dále. Ale už jsem poučenej. Měl jsem nějakou dobu svůj podnik ve Stodolní v Ostravě. Tenhle obor už bych asi dál nezkoušel…“
Proč? Co se stalo?
„Šlapalo to, šlapalo – a pak to šlapat přestalo. Lidi zjistili, že je to moje, a už tam nechodili. Ale to je logický. Typická známka český povahy.“
Nicméně představa restauračního řetězce se jménem Řepka ve štítě zní docela zajímavě.
„To ne, nemyslím si, že by to fungovalo. Moje jméno není zas až tak fenomenální jako u jiných fotbalistů, jako jsou Nedvěd nebo Čech. A hlavně si myslím, že by každý měl dělat práci, který rozumí. A já tomu absolutně nerozumím. Pak kolem sebe musíte mít lidi, kterým opravdu důvěřujete a musíte se na ně spolehnout. Ani to podle mě není na to, aby vás to živilo, spíš na pobavení. Já si umím představit život bez stresů, který bych mohl využít trošku jinak.“
Vzhledem ke své zálibě v luxusních bourácích byste alespoň mohl otevřít autosalon, co říkáte?
„Taky mě to napadlo, i v tomhle případě jsem měl nějaké nabídky. Ale showroomů je dneska v Praze hrozně moc. Právě proto, že vím, že není do čeho píchnout, pro mě bude konec kariéry strašně těžký. A když budu mít nějakou příležitost, vždycky to bude něco za něco. Nevím, jestli mám do toho chuť a náladu. Chtěl bych pokračovat ve fotbale, to je jasný. Ale nevím, jak to i s ním bude v téhle zemi pokračovat. Je to hrozně těžký. Možná bych se mohl věnovat mládeži.“
Tomáš Řepka |
|
NAROZEN: 2. ledna 1974, Slavičín |
Ještě byste mohl psát do novin jako komentátor, po vzoru Ladislava Vízka…
„Že bych vyprávěl, jak se za mojí éry hrál fotbal jinak? Tak to vůbec ne. Kritizovat kolegy a vykládat, jak jsem fotbal hrál já, to je pod moji úroveň.“
Neštvalo vás někdy, když vás zkritizoval bývalý hráč?
„Neštvalo. Je to asi logický, že v tom internacionálové pokračují. Akorát mě jen trošičku zarazilo, že pro ně není nic dobrý, všechno je špatně a všichni jsou, v uvozovkách, pitomci, zatímco oni byli páni fotbalisti… Uf! To mi přijde opravdu pod úroveň. Asi v sobě mají nějaký komplex, asi ve své době nemohli vydělat tak velké peníze. Přečtu si to, ale tyhle lidi prakticky vůbec neřeším. Udělám si svůj obrázek a tím to pro mě končí. Ještě se do toho začnou míchat různí pseudoherci a psychologové… To už je pro mě opravdu známka toho, že do fotbalu můžou mluvit úplně všichni. A já že bych se mezi ně měl zařadit? To absolutně nepřichází v úvahu!“
V poslední době skončilo několik hráčů, se kterými jste tak či onak spjatý, ať už Pavel Nedvěd, Vladimír Šmicer nebo Patrik Berger. Cítíte, že mizí fotbalový svět, do kterého jste patřil?
„Jo, jo, je to pravda. Nejsem poslední mohykán, ještě hraje Dino Koller nebo Jarda Blažek. Anebo Pavel Horváth. Je to logický, před námi zase byly generace kolem Pepy Chovance a Horsta Siegla, Honzy Bergra, Andreje Kvašňáka… Jen na sebe vždycky navazovaly, teď se bojím, že nastal velký propad. Nevidíte kluky, kteří by měli nastoupit po nás. Když jsem viděl reprezentaci na turnaji v Emirátech, říkal jsem si: Tak to je hodně špatně.“
Každý z hráčů, o kterých byla řeč, se loučil jinak. Představoval byste si váš odchod jako ten, který zvolil Pavel Nedvěd?
„Rozhodně se netěším na to, že až se nachýlí konec, bude hrát hymna a všude budou transparenty Děkujeme! To určitě ne. Konec fotbalisty by měl být důstojný, měl by se o to postarat klub nebo svaz, aby to mělo bonton, úroveň. Vždyť ten kluk dělá fotbal třicet let… Ale když vám jenom dají ušmudlanej dres a nějaký karafiáty do ruky a zatleská vám pět tisíc lidí, aby jako zatleskali, přijde mi to nedůstojný.“
O to byste tedy moc nestál, že?
„V klidu… Každý člověk je jiný, každý vnímá loučení po svém. Mně to ale přijde jako funus. Přijdu, zamávám, řeknu: Tak vám děkuju za všechno, lidi poděkujou mně a pak mě pochovají. Tedy svým způsobem. V cizině udělají benefiční zápas, stadion je vyprodaný, přijde šedesát tisíc diváků… Uděláte show, pozvete si hvězdy. Ale u nás to takhle nefunguje. Než tohle, tak radši nic. Vím, jak se loučili s Jirkou Novotným, s Lumírem Mistrem a dalšími hráči, to je stupidní a pod úroveň. Ti kluci by si zasloužili něco jinýho. Ale to je o společnosti.“
Co jste říkal tomu, jak hekticky proběhl odchod Vladimíra Šmicra ze Slavie?
„Já jsem ho nepochopil. Jenom jsem si říkal, že je to asi opravdu jenom zdravotním stavem, a dál jsem to neřešil. Je to taky škoda, je to smutný, i když je Šmíca slávista. Známe se, nikdy mezi námi nebyl problém. Samozřejmě mi bylo líto, že skončil, stejně jako Patrik Berger. Bylo to takový podivný, hrozně rychlý, nikdo to nevysvětlil. Přišlo mi to taky nedůstojný. Ti kluci k tomu asi měli důvody, věděli, proč to udělali. Nejsou hloupí.“
Patrik Berger přišel na řadu poslední. Rozloučil se s vámi na Spartě vůbec?
„Přišel za námi, chvilku jsem s ním mluvil. Byl na mojí narozeninové party, tak jsme se o tom pobavili. Když jsem se dozvěděl, že končí, tak jsem mu hned nevolal, protože mi nepřišlo správný vyptávat se ho. Do hlavy mu samozřejmě nevidím, ale asi to taky těžko kouše. Jak ho znám, chtěl ještě hrát, fotbal miloval. Kdyby neměl takové zranění, hrál by doteď. Nedávno jsme spolu zase byli na kafi. Když mi o tom sám nebude chtít říct, ptát se ho nebudu, protože je to taková smutná životní etapa. Nechávám to na něm.“
Řepka a Hubník zachraňují situaci • Foto Michal Beránek (Sport)
Jaký je fotbalový svět, který už si bude užívat generace hráčů, jako je na Spartě třeba útočník Václav Kadlec? Líbí se vám v něm něco?
„Já nevím. Snad ty reklamy a obrazovky na stadionech, to dřív nebývalo… Ale to je spíš nadsázka. Možná je větší propagace fotbalu. Možná je fotbal rychlejší a dynamičtější, jinak mi přijde pořád stejný. Asi ho hraje čím dál víc mladých kluků, to je normální.“
| Jak vznikal rozhovor |
| Novináře rozhodně nemá v lásce. A nenechává si to pro sebe. Tomáš Řepka až moc podléhá dojmu, že po něm jdou na každém kroku, všichni bez výjimky. Někdy působí dojmem, že si nepřipustí, že si za svou pověst kontroverzního chlapíka může taky sám. Těžko ho v tomto ohledu přesvědčíte. Když však usedne ve VIP lóži stadionu na Letné do křesla k rozhovoru, málokdo by možná čekal, že se soustředí na každou otázku. Pozorně si vyslechne i tu, která pro něj není zrovna příjemná. „V klidu,“ prohodí jen a pak se pustí do odpovědi. Krabičku cigaret při tom nechá čouhat z kapsy, ale nezapálí si. Řepka je zvláštní patron. Nad některými jeho názory můžete jen nevěřícně kroutit hlavou. Jiné však míří přímo do černého. Jen se nehodí, že je vysloví zrovna on. Jednu věc mu v každém případě nikdo nemůže upřít – charisma. Ať už na hřišti nebo mimo ně. Někdo si to asi nepřizná, ale kdyby v české lize nehrál, rázem by ztratila velkou atrakci. Ve špatném i v dobrém slova smyslu… |
V show, která se dělá kolem fotbalu, se však zrovna vy moc nevyžíváte.
„Na sportovní rovině to beru a respektuju, ovšem když je to v bulváru, to mě nezajímá. Pokud se to týká mé osoby, tak je mi to ukradený. Jenže jakmile se to dotýká mých nejbližších, tak mě to mrzí a musím všechno vysvětlovat. Je to nepříjemný.“
Sparta vám nabídla prodloužení smlouvy. Proč jste toho vlastně ještě nevyužil?
„Zatím jednáme. Nebyl čas, měli jsme dovolenou, pak jsme hned jeli na hory. Myslím si, že na tyhle věci musí být času víc. Až se vrátíme ze soustředění ve Španělsku, tak se to vyřeší.“
Licitujete ještě po těch letech ve fotbale o výši smlouvy?
„Dokud se fotbalista cítí dobře, hraje a může prodloužit smlouvu, byl by samozřejmě sám proti sobě, kdyby nechtěl lepší smlouvu. Ale jsem v postavení, kdy už do toho nejdu za každou cenu, nevyháním to do extrému. Nehádám se o každou korunu. Ovšem proč nemít stejnou, nebo lepší smlouvu i v tomhle věku?“
V nynější sezoně bojujete o titul s Teplicemi nebo Jabloncem. Právě jeho šéf Miroslav Pelta však říká, že by měla existovat jasná hierarchie v čele s pražskými „S“. Máte stejný názor?
„Tak už to dávno není. Fotbal se vyrovnává, kvalitní hráči jsou i v Jablonci, v Teplicích, vždycky byli i v Baníku, o Slavii nemluvě, v Boleslavi… Pro fotbal je to jenom dobře.“
Není to tak, že kdybyste měli prohozené místo v tabulce se Slavií, mluvil byste jinak?
„Asi jo. Ale vždycky jsem říkal, že za výsledky a postavení Sparty si můžeme sami. My jsme na hřišti. Samozřejmě by mě štvalo, kdybychom byli sedmí nebo osmí a před námi byla Olomouc. To je jasný. Ale to neznamená, že chci Olomouc nebo někoho jiného zesměšňovat, jen by mě to mrzelo, protože Sparta, jak každý ví, patří někam jinam.“
Přes zimu bylo v souvislosti se Spartou hlavní téma, kdo bude vaším parťákem ve stoperské dvojici. Přemlouval jste Romana Hubníka, aby neodcházel do Herty Berlín a zůstal?
„Mluvil jsem s ním o tom, on mi řekl logický důvody, proč jde pryč. Pochopil jsem to, i když mě to mrzelo. Zvykl jsem si na něj, šlapalo nám to. Říkal jsem si, že je to konečně parťák, jakého jsem vedle sebe dlouho neměl. Mohli jsme to dotáhnout do konce. Mohl ještě půl roku počkat, ty dva tři měsíce by ho nezabily. Nic by tím neztratil. Ale nic ve zlém, Hubňa tady udělal kus práce. Nebylo to tak, že by za Spartu hrát nechtěl, možná měl jiné ambice. Má na takové rozhodnutí právo, stejně jako Jirka Jarošík. Je to jejich věc, šli do bundesligy nebo španělské ligy, a já jim fandím.“
Řešil jste hodně to, kdo Romana Hubníka nahradí?
„Já to neřeším. Ani na to nemám právo. Jenom si řeknu svůj názor, vyjdu s každým. Problém je jen v tom, že jsem ve Spartě čtyři roky a už se mnou hrálo asi deset stoperů. Ono to opravdu není nic příjemnýho…“
Nevěřím, že by vás nezajímalo, koho Sparta může do obrany získat.
„Zajímalo mě to. Hodně. Snad ví, co dělají. Já jsem od toho, abych pracoval. Nezáleží jenom na mně, ale i na druhém kolegovi, jak si sedneme. To je celé.“
Vaším novým kolegou se stal bývalý slávistický kapitán Erich Brabec. Zaujalo mě, jak dobře o sobě mluvíte. Kde se vzal váš respekt vůči němu?
„Já mám respekt – i když to tak na hřišti možná nevypadá – ke každému hráči. Samozřejmě větší k tomu, kdo něco umí a hraje v mužstvu prim. Kdybych věděl, že k nám přijde Verba (Pavel Verbíř), budu o něm taky mluvit hezky, protože vím, že je to fotbalista, který něco dokázal. To samé platí u Ericha. Ve Slavii dělal kapitána, je to osobnost, tahoun, kvalitní stoper. Tak proč bych o něm mluvil špatně? Nemám důvod někoho hanět, aniž bych věděl, že ten kluk je povahově špatný. To nedělám. Když o někom vím, že je na hřišti lump, tak to řeknu. Ale u lidí jako Erich k tomu nemám důvod.“
Zamyšlený Tomáš Řepka • Foto Jaroslav Legner (Sport)
Napadlo vás, že Erichu Brabcovi sice umetáte cestičku ve Spartě, ale u slávistických fanoušků mu děláte zle, protože vás nesnášejí?
„A tak jo, dobře. Četl jsem to, snad o tom mluvil i někdo ze sparťanského kotle, že pro ně Erich bude pořád jenom slávista. Jak dlouho byl ve Slavii? Dva roky? Já se na to takhle nedívám, dneska není fotbalista, který by ve Spartě nebo ve Slavii nekopal. Četl jsem i názor Jirky Novotnýho, který to vidí stejně jako já, ani jeden z nás by do Slavie nešel. Ale jsou hráči, kteří tyhle dva kluby berou jako každou druhou štaci. Takže nemyslím si, že bych Erichovi dělal špatnou půdu mezi slávisty. I kdybych o něm vůbec nemluvil, tak ho slávisti stejně nebudou mít rádi, protože je ve Spartě. Neřekl bych, že bych to víc vyhrocoval.“
S fanoušky jste odnedávna v užším kontaktu, založil jste si osobní internetovou stránku. Jak vás to napadlo?
„Aby tomu lidi rozuměli: internetová stránka není spuštěná proto, abych se prezentoval nebo dělal lepším než jsem. Pořádám fotbalové kempy a chtěl jsem rodičům nabídnout lepší přístup k informacím. Proto jsme to s kamarádem rozjeli. Chtěl jsem jim být blíž.“
Fotbalové kempy pořádáte už několik let. Co vás na tom láká?
„Chci se fotbalu věnovat dál, podporovat mladé fotbalisty. Může se přihlásit každý registrovaný hráč. Nechci, aby lidi kemp pojali jako pionýrskej tábor, že tam nacpou dvacet houslistů a deset klavíristů. To by ani nesplnilo účel. Nestojí to velké peníze, první rok jsem dělal úplně gratis.“
Nedoneslo se vám, že někteří rodiče se na kemp bojí dát syna kvůli vaší pověsti?
„To je zajímavý. Průsery a aférky jsou kolem mě pořád, ale čím víc jich paradoxně bylo, tím víc lidí se hlásilo. To mě úplně překvapilo. Kolega mi říká: I negativní reklama je reklama. Nemusíte být vzorný socialistický sportovec, lidi, kteří kemp absolvovali, si řeknou mezi sebou, jaké to bylo, jestli byli spokojení. To je obrovská výhoda, dostali jsme spoustu dopisů. Nesetkal jsem se s lidmi, kteří chtěli kemp absolvovat a po nějaké zprávě si řekli, že tam kluka nedají.“
V průběhu podzimu jste kromě jiného zaujal tím, jak se rozšiřovalo vaše tetování na levé ruce. Nové kousky jste si při tom nechal dělat mezi zápasy. Nebylo to nebezpečné? Nehrozila vám infekce?
„Tetování se muselo dělat postupně. Je to riziko, ale podstoupil jsem ho. Jinak to nešlo, nikdo vám to najednou neudělá. Je to čtyřhodinová práce a u tatéra jsem byl asi šestkrát. Nejsem jediný jeho klient, nemá tolik času. Musíme se trefit do termínu.“
Dával jste si velký pozor, abyste riziku zamezil?
„To nejde. Mažete to maximálně vazelínou, při sluníčku si vezmete dlouhý rukáv, protože způsobuje strupy. Mám štěstí, tetování se mi hojí hodně rychle a už za dva za tři dny nevím, že ho mám. Je to v pohodě. Ale na noze by to bylo nebezpečnější.“
Svěřoval jste se někomu, co všechno si chcete nechat na těle vykouzlit? Třeba brankář Jaromír Blažek má podobnou zálibu.
„Ptali se mě, co to mám. Ale hned to pochopili, nikomu jsem to nevysvětloval. Bláža má na zádech Ježíše Krista a taky se ho neptám, jestli je věřící.“
Má pro vás tetování nějaký význam kromě ozdoby těla?
„Zaprvé mám originály, které podle mě nikdo nemá. To byla moje podmínka. Vždycky jsem říkal, že když si nechám udělat tetování, bude jen moje, půjde to ze mě. Za druhý jsou to válečníci a každý fotbalista by měl být válečník. Ztotožňuju se s tím. Navíc motiv je z filmu Bitva u Thermopyl, který je o Sparťanech.“
Přesvědčit Tomáš Řepku k zapózování fotografovi není jednoduché • Foto Jaroslav Legner (Sport)
Kam až chcete své tetování dotáhnout?
„Jéžišmarjá, chybí mu jen kousek. Ale chtěl bych i druhou ruku, předloktí. Tím by to možná skončilo. Jenže člověk nikdy neví. Nedávno jsem mluvil s Markem Kuličem. Volá mi a říká: Já jsem se nechal potetovat. Marek Kulič! To pro mě byl typ, do kterého bych to v životě neřekl. Varoval jsem ho: Marku, když si to dáš jednou, je to nakažlivý. A on už říká, že půjde na další, chce tetování i na záda. Má ho krásný, na obou rukách, má tam své děti. Posílal mi fotku, sluší mu to.“
Inspiroval vás někdy svým tetováním jiný hráč?
„Určitě ne. Když je tetování hezký, samozřejmě se podívám, pochválím. Může se mi to nelíbit, ale je to každého věc, co si nechá udělat.“
Co říkáte na styl anglické hvězdy Davida Beckhama?
„Tak jo, asi to k němu patří. Pamatuju si ho ještě bez těch věcí, protože jsem proti němu hrával, když byl někde jinde, než je teď. Vypadal jinak. Mně to u něho přijde úplně normální. Jestli bude mít jednoho slona nebo dvacet anebo nábojnici přes celý stehno, tak je to pořád Beckham. Ví, co dělá. Nemyslím si, že by po něm tetování někdo chtěl, sedí k němu.“
Ve srovnání s vámi je to ale docela čajíček, ne?
„Taky má krásný věci. Nechal si udělat Pannu Marii, orlici, Ježíše Krista…“
U některých motivů je však třeba dát pozor, nemyslíte?
„Když někdo chodí do kotle, má problémy a vytetované dvě orlice, už se za tím vidí bůh ví co. Nemyslím si, že takové věci někoho ohrožují, podle mě jsou u nás větší problémy, než nahánět někoho kvůli tetování. Taky mám nějaký věci na sobě, o kterých nemůžu mluvit. A neřeším to. Chtěl jsem je a nebudu se omezovat kvůli nějakým nařízením. Ale nechci o tom mluvit dál.“
