Zrovna byl na cestě domů do Olomouce. Těšil se na rodinu. Zároveň v něm ovšem bylo velké zklamání. Pavel Hapal pondělní vyhazov z Mladé Boleslavi nenese lehce. „Jsem z toho smutný,“ přiznal.
Na vedení klubu se však nezlobí, i když se s ním ne ve všem shodl.
V pondělí ráno jste ještě vedl trénink, po něm vám vedení oznámilo, že končíte. Tušil jste po porážce s Libercem (1:4), co přijde?
„Řekl bych, že ano. Nějak moc mě to nepřekvapilo. Debata s vedením byla krátká, jen mi to oznámili a já jsem se zeptal, jestli se můžu rozloučit s mužstvem. To mi bylo umožněno, vyklidil jsem kancelář a odjel jsem.“
Jak jste verdikt přijal?
„Nemohl jsem s tím nic dělat. Musím to akceptovat. Ovšem přiznávám, že to nebylo příjemné a je to pro mě velké zklamání. Ale osobně jsem rád, že jsem tento tým mohl trénovat, kluci prokázali v určitých utkáních obrovské srdce.“
Jaký vám vedení Boleslavi uvedlo důvod?
„Výsledky. Musím uznat, že příčinou jsou domácí utkání. Z šesti jsme tři prohráli, dvě remizovali a jen jedno vyhráli. To je špatná bilance. Na druhou stranu jsme nejlepší v tabulce venkovních zápasů. I proto to jsou smíšené pocity.“
Generální ředitel klubu Jaromír Šeterle jako důvod vašeho odvolání uvedl i fakt, že jste se odchýlil oproti původním plánům nejen výsledkově, ale také způsobem hry. Co vy na to?
„Nejpodstatnějším důvodem jsou výsledky. Tak to funguje všude na světě. Za sebe mám dobrý pocit z toho, že jsme hráčům vnutili ofenzivní fotbal. Jenže bohužel jsme to někdy nepodpořili příslušným bodovým ziskem.“
Nesouhlasíte tedy, že jste se odklonil od stylu hry, který po vás vedení chtělo?
„Boleslav chtěla přeci vždycky hrát ofenzivní fotbal. Tak to prezentovali v klubu i mně. Je to na veřejnosti, ať zhodnotí, jestli se nám to dařilo. V televizních utkáních ovšem bylo dobře vidět, že jsme hráli ofenzivní fotbal. Snažili jsme se o to se vším všudy. Avšak uznávám, že možná i pro mě do budoucna je to zkušenost. Někdy jsme totiž zapomněli na zadní vrátka.“
Co je podle vás problémem současné Boleslavi?
„Nevím… Problém tam byl minulou sezonu. Tahle se docela dařila. V tomto ročníku stačilo jen mít několik kvalitnějších výsledků.“
V klubu se za dvě sezony vystřídalo pět koučů. To není dobrá vizitka a navíc to vypadá, že problém je asi jinde, než v trenérech.
„O Boleslavi je známo především to, že je to velice ambiciózní klub, který má velké cíle. Pokud se je nedaří naplňovat, dochází k výměně a přicházejí noví trenéři.“
Mluví vedení klubu trenérovi do koučování víc než v jiných klubech?
„Vím, že se to o Boleslavi říká, i já jsem to slyšel. Ale diktát, kdo by měl hrát a jak bychom měli hrát, to jsem nikdy nedostal. Měli jsme schůzky vždy na začátku týdne. Nevím, jak to bylo s ostatními trenéry, ale já si stojím za tím, že jsem si práci dělal po svém. S vedením jsem měli několikrát rozdílný názor, ovšem to je normální. Vážně se mi nestalo, že by za mnou přišel majitel klubu a řekl mi, že mám postavit toho nebo toho, nebo že mám hrát tak a tak. To bych ani nikdy nechtěl. To bych se cítil úplně zbytečný.“
Skončil byste, kdyby se to dělo?
„Ano. Všichni trenéři by měli být natolik silné osobnosti, že by tohle neměli nikdy dopustit.“
Co jste řekl hráčům, když jste se s nimi loučil?
„Chtěl jsem je nabudit. Řekl jsem jim, ať to nevzdávají, ať jedou dál a makají, ať se pokusí to čtvrté místo uhrát, ne-li třeba třetí nebo druhé. Je ještě dost bodů ve hře, aby se to povedlo.“
Co řekli hráči vám?
„Nebyl tam prostor na řeči. Hovořilo se mi velice těžce, takže jsem ji jen v krátkosti řekl, ať to nevzdávají. Oni směrem ke mně udělali nádherné gesto. Ovšem nechtěl bych, aby to procházelo nějak médii. Z mé strany by to nebylo na místě, ať vám to prozradí hráči, jestli budou chtít.“
Vedení se nerozhodlo o vašem odvolání ze dne na den. Kde se to podle vás zlomilo?
„Těžko říct. Byla tam určitá nespokojenost po domácích utkáních s Budějovicemi a se Žižkovem. Tam to nebylo dobré ani po herní stránce a začali o tom asi přemýšlet. Ovšem ani náznakem mi nedali vědět, že by mi nevěřili. Pak se zkvalitnily výkony. Přišly výsledky s Teplicemi a Slavií.“
Ale asi jste cítil, že jste v ohrožení.
„Samozřejmě. Boleslav navíc v minulé sezoně prostřídala tři trenéry. Čekalo se, že se něco bude dít. Tlak jsem cítil. I od diváků. Na zápase s Žižkovem na mě jedinec pokřikoval, ať se vrátím na Moravu. Ovšem od vedení jsem tlak necítil. Ultimátum? Nedůvěra? Ne, nic takového tam nebylo.“
Klub tvrdí, že se s trenérem Uhrinem dohodl během několika minut z neděle na pondělí, že se spolu dřív o možnosti vést Boleslav vůbec nebavili. Vy tomu věříte?
„Můžu si myslet cokoliv, ovšem vždy bych to musel nějakým způsobem podložit. Každý si musí sáhnout do svědomí, já se v tom piplat nebudu. Dušanovi popřeju, ať se mu daří. Nic jiného v tom hledat nebudu. Je to fotbalový kolotoč, něco takového se nestalo poprvé.“
Na začátku minulého týdne vás vedení klubu v médiích napadlo, že tým nemá dobrou kondici. Nepřišlo vám to jako znamení, že se něco chystá?
„Těžko říct, je to možné. Znovu však opakuji, že mužstvo je velmi dobře připraveno a absolutně si nemyslím, že příčinou nedotáhnutí zápasu na Slavii byla špatná kondice. To je nesmysl!“
Dobrá, ale nenapadlo vás, že už to byl jasný signál, že se s vámi vedení dřív nebo později rozloučí?
„Každý si to zřejmě takto vyložil. Máte pravdu, že v Boleslavi by mě možná zachránila výhra s Libercem. Jenže třeba jen o týden… Víte sám, že jsem z toho vyjádření byl velmi zklamaný a že se mi tento způsob veřejné diskuze moc nelíbil.“
Týmu to také nepomohlo, ne?
„To určitě ne. Ovšem nechtěl bych prohru s Libercem svádět na tohle. V zápase jsme udělali spoustu individuálních chyb, které s tímto vyjádřením nemají nic společného. To bych pak hledal omluvu pro sebe, nebo pro hráče. A to nechci!“
Ovšem načasované to nebylo dobře?
„Souhlasím. Vedení jsem řekl, že v této situaci pět kol před koncem by se podobně nikdo nezachoval. Bylo to zklamání. Ale vedení klubu má na to možná jiný názor…“
Nepřipadáte si zvláštně, že vás před týdnem odborníci a veřejnost vynášeli do nebes za utkání v Edenu a nyní jste bez práce?
„Ano, a proto to nesu těžce. Jsem z toho velice smutný. Jenže musíte se z toho oklepat. Vždycky jsem tvrdil hráčům, že po prohře jsou na ně lidi naštvaní. Ale dodal jsem, že mají hned další týden možnost přesvědčit, že to byla slabá chvilka. To samé platí pro trenéry. Věřím, že ještě budu mít možnost přesvědčit o trenérských kvalitách. Fotbal je rychlý. Teď jsem smutný, ale bude to lepší.“
Na jaře je to pro vás už druhá rána, po místě asistenta u reprezentace jste přišel o druhé zaměstnání.
„To je pravda. Ale z reprezentační story zase tak zklamaný nejsem. Národní tým je sice punc, je to nejvyšší, co může být, ovšem já jsem tam byl velice krátce. Jen na pěti srazech. Nestihl jsem se tam ani moc rozkoukat. Byla to spíše epizoda. I když taky smutná.“
Na jaro 2009 ovšem nebudete vzpomínat hezky.
„To určitě ne. V roce 2008 jsem byl, myslím, v hlasování pátým nejlepším trenérem, zato tento rok pro mě asi moc dobrý nebude.“
Jak budete zapomínat? Jste myslivec, vydáte se do lesa?
„Určitě. První, co však udělám, bude to, že si budu užívat své rodiny, svých dětí. Viděli jsme se hrozně málo. Právě jedu domů. A už se na to těším. Mám tři chlapce, dva hrají fotbal, jednomu stihnu ještě trénink, druhému další den zápas. Budu si užívat děcek.“
Takže teď fotbal odsunete?
„Abych vám pravdu řekl, vy jste první, kterému jsem zvedl telefon. Chci si odpočinout. Nechci na to teď myslet. Ovšem na druhou stranu jsem mladý na to, abych se hroutil z toho, že mě odněkud vyhodili. Uzavírat před světem se nebudu.“
