AKTUALIZOVÁNO - Kouč fotbalistů Slavie Karel Jarolím se v rozhovoru pro deník Sport rozpovídal o záložníkovi Martinu Abrahamovi. "Neměli jsme ho kupovat," přiznal.
Před několika týdny na tréninku Slavie proběhla hodně kritická situace, kvůli níž byl trenér Jarolím donucen přeřadit Martina Abrahama do rezervního týmu.
Sám s odstupem času připustil, že úspěch týmu se odvíjí od výběru hráče. "Stačí, když máte v týmu dva negativní hráče a může to skončit blbě," tvrdí.
Negativní hráče s výbornými hráčskými kvalitami nevezmete?
„Určitě ne. Ale vím, že vy mi můžete připomenout Martina Abrahama. Musím uznat, že pro mě samotného to bylo zklamání taky. Myslel jsem si, že když mu dáme šanci po tom, čím vším si prošel, že si to dá do souvislostí. Jenže bohužel. Mrzí mě to. Beru to na sebe, byla to jednoznačně moje chyba. Věřil jsem tomu, že se známe ze Slovácka a že to bude v pohodě.“
Uznáváte tedy, že jste se při angažování Martina Abrahama spletl?
„Jo, jo.“
Novináři vám tenhle krok vyčítali a vy jste se na ně obrátil s tím, že to je mediální a nespravedlivá válka proti Martinu Abrahamovi. Dáte tedy médiím nyní za pravdu?
„Vzhledem k tomu, že jste dělali vše proto, aby to tak dopadlo, tak asi jo. Nechápal jsem smysl těch útoků. Nevím, jestli vám něco osobně udělal. Nerozuměl jsem, proč tomu nedáte čas a nehodnotíte to pak. Tohle byl atak od prvního momentu. Nepovažoval jsem to za seriózní, nezlobte se na mě.“
Uznávám, že tlak na Abrahama byl velký, ale…
„…a hlavně to popudilo i naše fanoušky. Média mají velkou moc a ovlivní i širokou veřejnost. Naši fanoušci pak byli pomalu proti nám. Bylo to pro mě ponaučení, že už se do ničeho podobného pouštět nebudu. Věřil jsem, že to s Martinem zvládneme, ale všechno se nějak vyvíjí, každý se nějak mění, buď k lepšímu, nebo…“
Myslím si, že média neútočila na Abrahama a skutečnost, že jste ho angažovali, proto, že chtěla záměrně Slavii škodit. Spíš šlo o vyložení faktů.
„Mě jen zaráželo to, že jste začali řešit jeho příchod do Slavie, ne do Sparty. Proč Sparta koupila tohoto hráče a pak se ho zbavila, na to nikdo neupozornil. Všechno se převalilo jen na to, že ve Slavii jsou blbci, když koupili Abrahama. A co byla Sparta před rokem? Když ho koupila z Boleslavi za větší peníze než my od ní? Proč ho ve Spartě dělali?“
Tušil jste už v průběhu jara, že to s Abrahamem nepůjde, nebo se všechno zlomilo až oním incidentem na tréninku v přípravě na novou sezonu?
„Martin nepřišel v dobrém fyzickém stavu a sliboval jsem si od něj, že z něho něco vytěžíme především po letním přípravném období, že jeho čas ve Slavii přijde. Jenže když s tou šancí člověk naloží tak, jak naložil on, nemá smysl nic prodlužovat.“
Co se tehdy na tréninku přihodilo?
„Z Martinovy strany byla naprosto neadekvátní reakce, pustil se do věcí, kdy jsem si řekl: dál to nejde! Odpovím vám na tohle a končíme s Abrahamem, abychom neřešili celý rozhovor jen jeho.“
Dobrá.
„Vrátili jsme se ze soustředění, myslím, že to bylo v neděli. V pondělí bylo volno a v úterý byly dva tréninky a pak už celý týden jen po jednom tréninku. Martin přišel před úterním dopoledním tréninkem s tím, jestli by mohl odpoledne hlídat dítě, že manželka je objednaná k zubaři a že nemají v Liberci hlídání. Věděl, jaký má program, a myslím si, že to vždycky jde domluvit tak, aby si hlídání zařídil. Řekl jsem mu, že mu to volno nedám. On mi navrhl, že si to odběhá v Liberci, že si vezme sporttester… Měl už to zkrátka nalajnované. Přesto jsem mu řekl: Ne, to volno nedostaneš! Máme tady jednou denně tréninky, máš dostatek času na to, aby si manželka zašla k zubaři jindy. Jeho reakce? Prohlásil, že se na to může vysr.., kopal do košů, vlítl do kabiny, začal tam divadlo a já jsem si ho pak nechal zavolat. On se vrátil zpátky, celý brunátný, kdyby měl kudlu, tak mi ji vrazí mezi žebra! Na to jsem mu pověděl: Vezmi si věci a jdi, protože to nemá smysl.“
Vrátím se k týmovému duchu ve Slavii. Mají hráči dobrou partu?
„Myslím, že jo.“
Co je spojuje?
„Je to o mentalitě těch kluků a já z toho opravdu cítím, že mezi nimi není nic, co by kolektiv rozvracelo. Je to o tom pozitivním naladění, nikdo negativní tam už není.“
Vy jste typ trenéra, který má na nejvyšším stupínku disciplínu. Sedí to?
„Ano, disciplína je základ. Nelze bez ní pomýšlet na úspěch.“
Jste na hráče přísný?
„Rozhodně to se mnou nemají jednoduché. Ale je to proto, že se svou práci snažím dělat doopravdy. Když vidím, že by měl ke svým povinnostem někdo přistupovat laxněji, tak to kazí všem. I moje energie pak vejde v niveč. A to že jsem přísný? Jsem, protože se snažím dbát na každý detail a také o sobě vím, že nejsem ten, který to nějak přehání s chválou.“
Křičíte na hráče?
„Jsou individuální situace, kdy člověk musí zvýšit hlas. Ale pozor, kdyby to bylo jen o křičení, bylo by to špatně. Hráč musí pochopit, proč byl hlas zvednutý, aby to nebylo jen tak za nic.“
Takže když se na někoho oboříte na tréninku, zajdete pak za ním a vysvětlíte mu, proč jste křičel?
„Určitě, snažím se o to. Aby neměl pocit, že jsem na něj vylítl jen tak. Ale nemyslím si, že křičím tak, že by to bylo mimo nějaké mantinely.“
Nemohou si hráči váš křik vyložit, že jste na ně zlý?
„To můžou, ale to se musíte zeptat jich. Jenže bez přísnosti to nejde. Hráči jsou vyčůraní a dokázali by toho využít (směje se). Musím říct, že v letošním přípravném období všichni plní to, co po nich chci, na jedničku. I během dovolené dostali individuální plány a do přípravy se zapojili ve stavu, jako nikdy. A to nemluvím o jednotlivcích, ale o celém mužstvu. Budeme dobře připraveni.“
