V listopadu mu bude čtyřiatřicet let. Ve Slovácku si chce útočník Radim Holub splnit jeden z posledních fotbalových snů. Rád by pomohl vrátit klub tam, kam podle něj patří. Tedy mezi elitu. Pomohlo by mu to definitivně zapomenout na hořký konec v Mladé Boleslavi.
Léta jste hrával první ligu. Už můžete říct, že byl odchod do druholigového Slovácka dobrým krokem?
„Myslím, že jo. V létě jsem měl dvě nabídky, jednu z nich z Kladna. Ale bylo to jen oťukávání. Pak se ozval trenér Mazura ze Slovácka. Cítil jsem od něj velký zájem, tak jsem to vzal. A zatím nelituju. První dva zápasy jsme vyhráli, pak jsme remizovali s Duklou. Šlape to. I když na HFK Olomouc na nás padla jakási jarní únava. Všem se nám těžko běhalo. Teprve se musíme sehrát.“
Přišel jste, abyste týmu pomohl góly. To se vám však nedaří. Štve vás to?
„Vím, že se ode mě čekají góly. Rád bych je dával. Tady se ale hraje trošku jiným stylem než v Mladé Boleslavi. Méně útočně. V prvních dvou utkáních jsem neměl pořádnou šanci. Takže mě ani nemůže mrzet, že jsem nedal gól. Asi nejblíže ke skórování jsem byl proti Dukle. V Boleslavi létaly centry zprava zleva. Ve Slovácku je to jinak. Musíme si na sebe zvyknout. Třeba Brazilec Cleber hraje dobře, ale místo centru ještě míč zasekne. A taková Dukla hrála v obraně dobře. Hodně jsme se naběhali. Bylo znát, že tam má zkušené kluky.“
Trenér Mazura razí defenzivní styl. Přesto jste i kvůli němu do Slovácka šel. Jak tomu lze rozumět?
„V Drnovicích jsem pod ním nastupoval stabilně. Tam jsme hráli taky zezadu. První branku jsem dal až ve čtvrtém utkání. A nakonec jsem jich nastřílel za rok asi osm. Věřím, že to přijde i ve Slovácku. Nedělal bych z toho tragédii. Přišel jsem hlavně pomoci dostat klub někam jinam. Zázemím, fanoušky i kvalitou mužstva nepatří někam na spodek druhé ligy.“
Slovácko není typický druholigový klub, že?
„Přesně tak. Slovácko nepovažuju za druholigový klub. Je tady perspektiva nejvyšší soutěže. Pokud se příští rok postoupí, skončí mi smlouva. Uvidíme, jak by to bylo dál. Záleží taky na tom, jestli mi bude držet koleno. Když další kontrakt nedostanu, půjdu níž. To je fotbalový život.“ (smířeně)
Nepokusíte se o zázrak ještě letos na jaře? Dá se ta ztráta dohnat?
(úsměv) „Říkáme si to v kabině. Všechno je možné. Když pětkrát v řadě vyhrajeme, po třech bodech to pěkně naskáče. Druhá liga je hrozně vyrovnaná, porazit se dá kterýkoliv celek. Každý v koutku duše doufá, že by se to mohlo povést. O záchranu určitě nebojujeme. Slovácko mělo na podzim smůlu. Nechytlo začátek a nedávalo šance. V kádru jsou zkušení ligisti. Ten tým fakt není na padáka.“
Jak se cítíte ve druhé lize?
„Je to jiné, než jsem byl zvyklý. Je velký rozdíl mezi první a druhou ligou. V nejvyšší soutěži je to víc o fotbale. Ve druhé lize se především bojuje, fotbalovost mnohdy chybí. Když uděláte v první lize chybu, soupeř ji většinou potrestá. Tady ne.“
Mrzí vás odchod z Mladé Boleslavi, kde vás na podzim přeřadili do béčka?
„Necítil jsem tam důvěru vedení ani trenéra. I když jsem dával góly, nikdy jsem nenastupoval pravidelně. To mi vadilo. Je jasné, že jsem byl zklamaný. Ale časem to odeznělo. Už dřív jsem vycítil, že se mnou nepočítají. Loni na jaře jsem se při zápasech nechodil ani rozcvičovat. A na podzim jsem skončil v béčku.“
Jak se vám líbí na jižní Moravě?
„V pohodě, lidi jsou fajn. Je tu větší klid než v Čechách. Tam je to hektičtější. V Hradišti mám byt, ale dvakrát týdně dojíždím domů. Mám to dvě stě dvacet kilometrů, to je dvě a půl hodiny cesty. I do Mladé Boleslavi jsem dojížděl. Rodina je celý život zvyklá.“
Jste známý jako spolehlivý exekutor pokutových kopů. Jste nyní na řadě, když Aleš Chmelíček proti Jihlavě penaltu neproměnil?
„Byli jsme určení tři. Já, Aleš a Cleber. Chmelda kope penalty dobře. Ale jak pak sám říkal, ten gólman ho znal. A když se v člověku tlučou dvě myšlenky, obyčejně to nedopadne dobře. Naštěstí to pak Cleber dorazil.“
Pustí vás Chmelíček příště k penaltě?
„Těžko. Myslím, že bude chtít jít zas. (směje se) On má zdravé sebevědomí. To je v pořádku.“
