Rosický: Moje výkony musí jít nahoru

„Malý Mozart“ cítí, že už se vrací do bývalé formy. „Ještě se musím vyhrát.“

Od návratu po posledním zranění hrává Tomáš Rosický za Arsenal pravidelně a během ledna zažil jak úspěšný útok na první příčku, tak následné vystřízlivění v podobě jednoznačné porážky s Manchesterem United (1:3).

„Ten zápas se nám hrubě nepovedl,“ nezastírá. V rozhovoru pro Sport se ale více než o samotných utkáních rozpovídal o (ne)spokojenosti s vlastní hrou, podrobnostech ohledně podpisu nové smlouvy i umění trenéra Arsena Wengera.

Jak se v posledních týdnech cítíte po herní stránce?
„Neřekl bych, že je to nějakým způsobem špatné, ale pořád je to nevyrovnané. Třeba že jeden zápas zahraju slušně a pak se mi ten druhý nepodaří. Jako s Manchesterem United.“

Čemu to připisujete?
„Já to tak neberu. Třeba na Aston Ville (minulý týden – pozn. red.) to bylo strašně těžké, oni jsou nepříjemný tým. A my jsme nehráli ten náš obvyklý fotbal, dělali jsme spoustu technických chyb, což u nás není normální. To je neobvyklé. Ale samozřejmě jsem rád, že hraju, to je pro mě důležité. Od Nového roku se mi podařilo dát i nějaký gól (dva). Škoda, že to třeba nevyšlo proti Aston Ville, kde jsem měl šanci. Na druhou stranu je pro mě dobré, že i když se mi extra nedaří, do příležitostí se dostanu.“

V čem momentálně cítíte ve vašich výkonech rezervy? V porovnání s tím, na co jste byl zvyklý před dlouhodobým zraněním.
„Neřekl bych, že je v mé hře něco vyloženě špatného nebo že na sobě cítím nějaký defi cit, ale vím, že moje výkony musí jít nahoru. To se zlepší, až budu vyhranější. Když jsme hráli před dvěma týdny s Boltonem, po dlouhé době se v mojí hře objevilo to, že jsem vzal balon a vyjel jsem s ním. Šel jsem přes hráče, což jsem dlouho nedělal.“

Proč jste to v jiných zápasech nedělal?
„Není to tak, že bych to nedělal, ale nepokoušel jsem se o to tak často jako před zraněním, kdy jsem často vzal míč a prošel jsem s ním kolem protihráčů. Prostě šel jsem ve sprintu s balonem. Teď s Boltonem to byl první zápas, kdy jsem to dělal opakovaně. Není to ale něco, o čem bych nějak moc přemýšlel. Přišlo to přirozeně zpátky.“

Trenéra Wengera jsem se v polovině prosince minulého roku zeptal, za jak dlouhou dobu můžete být zpět ve vaší bývalé vrcholné formě. Odpověděl, že ve chvíli, kdy odehrajete delší časový úsek bez zranění, přijde to samo. Vy jste si sám pro sebe dal nějaký horizont?
(směje se) „Pokaždé, když jsem zdravý, cítím, že to bývá zápas od zápasu lepší. Chci v tomto trendu pokračovat. Jak bylo u mě vždycky vidět, záleží, jestli jsem zdravý. Když jste pořád na té houpačce a pořád se vracíte po zranění zpátky, tak je to strašně těžké.“

Nezapochyboval jste někdy, jestli se vůbec dokážete vrátit na úroveň, na kterou jsou fanoušci zvyklí z doby před zraněním?
„Ne, vůbec ne. Jsem úplně v klidu. Nový rok jsem začal slušně, hraju, dal jsem dva góly, dostávám se do šancí. Jsem fakt v klidu.“

Počet minut, které v každém utkání strávíte na hřišti, se zvyšuje. Je to pozitivní signál?
„To je další velice důležitá věc. Když se podívám zpátky na podzim, tak po těch prvních zápasech jsem měl úplně strašné reakce. Všechno mě hrozně bolelo, teď je vidět, že je to mnohem lepší. Po utkání jsem samozřejmě unavený, ale už nemám ty divoké reakce jako po utkáních na začátku sezony. Z tohoto pohledu je to mnohem lepší, což je dáno i díky tomu, že jsem zpátky v rytmu zápasů a tréninků. Je strašně důležité, abych teď zůstal zdravý.“

S čím jste míval po zápasech problémy?
„Měl jsem velké svalové reakce, vždy den po utkání bývaly svaly hodně ztuhlé. Nevstávalo se mi dobře. Teď už se cítím normálně jako po každém zápase před zraněním.“

Takže ráno vstanete a nic vás nebolí...
„Už i to se párkrát stalo. A to tady dlouho nebylo...“ (směje se)

Arsenal před několika týdny oznámil prodloužení smlouvy. Co to pro vás znamená?
„Kdy se to vlastně oznámilo?“



Začátkem ledna.
„Jasně. Ale my už jsme byli domluvení hodně dopředu. Tam šlo jen o jejich rozhodnutí, kdy to zveřejní. Dohodli jsme se už začátkem prosince, prakticky na konci listopadu jsme byli domluveni. A to, kdy sami oznámí prodloužení smlouvy, je výsadou klubu.“

Proč mají takovou taktiku? Navenek to vypadalo, že nastaly nějaké komplikace.
„Myslím, že v tom není nic skrytého. Samozřejmě chvíli trvá, než se všechno připraví. My jsme si plácli koncem listopadu, já to podepisoval v polovině prosince, někdy před Vánocemi. A oni to řekli až v lednu, ale to nebylo tím, že by se něco schovávalo. V klidu se to připravovalo, žádný spěch.“

Jak vlastně probíhala jednání? Byl tam nějaký bod, na kterém jste se zasekli?
„Řekl bych, že všechno bylo jednoduché. Hotové to bylo na tři schůzky. Opravdu to mělo hladký průběh. Na té první mi Wenger řekl, že chce, abych zůstal, ale to už je hodně zpátky. Na to si pak udělali schůzku s mým agentem Pavlem Paskou, kdy probírali návrh smlouvy, kterou mi Arsenal dal. A na třetí schůzce jsme si plácli. Tam vůbec žádný zádrhel nebyl.“

Takže vy jste hned souhlasil i s tím, co vám nabídli platově? Žádné licitování?
„Nedošlo k žádnému handrkování. Jak jsem řekl už po podpisu smlouvy, nechtěl jsem vůbec nad něčím spekulovat. Já jsem tady v Arsenalu rád, nechtěl jsem, aby se to dostalo do roviny nějakých spekulací.“

Právě okolo mzdy se spekulovalo, jestli jste musel slevit, nebo se bude plat více odvíjet od počtu odehraných zápasů.
(směje se) „Všechny ty věci, které se po prodloužení u nás objevovaly, jsou strašné nesmysly. Jako že Arsenal něco skrývá tím, že se neoznámí délka kontraktu. Jenže oni to nezveřejňují u nikoho, když se podíváte. Je to zkrátka jejich výsada. Nic skrytého tam nebylo. Někde se psalo, že mám nějakou opci, ale já žádnou nepodepsal.“

Kdybyste teď prozradil délku vaší smlouvy, dostal byste od klubu pokutu?
„Já to beru tak, že když to nechtějí oznamovat, nebudu to říkat ani já. Jen tak naznačím, co jsem říkal v interview (Rosický použil termín,few more years‘ – tedy pár let navíc). Pak není tak těžké dát si to dohromady, když jsem vám už řekl, že nemám opci.“

Když se vrátíme k těm jednáním, jak to vlastně vypadá? Sejdete se v kanceláři?
„Většina věcí se řešila mezi mnou a trenérem Wengerem. Když se už potom projednávaly detaily smlouvy, byl u toho vždycky pan Paska a můj brácha (Jiří Rosický). Vlastně se to celé udělalo v pěti lidech, včetně sekretáře klubu.“



A kdy jste vlastně poprvé jednali?
„Ona to ani nebyla schůzka, poprvé jsme se sešli a normálně jsme si povídali. Byla to běžná komunikace mezi trenérem a hráčem.“

Vy jste tušil, když si vás Wenger pozval do kanceláře, proč si vás volá?
„Asi nějakým způsobem ano. Náznaky jsem od něj měl celou dobu, i když jsem byl zraněný. Už ve chvíli, kdy jsem přišel na trénink o berlích po první operaci, si mě vzal stranou a řekl mi, že až se vrátím zpátky a budu hrát, chtěl by se mnou prodloužit smlouvu. Když se za vás lidé postaví v době, kdy vám není dobře, chcete se jim odvděčit. Proto jsem chtěl, aby to bylo všechno rychle a mělo to hladký průběh.“

Jste Arsenalu vděčný?
„Znovu říkám, když se vám snaží někdo v těžkých chvílích pomoct, na to se nezapomíná. A na druhou stranu, kdyby trenér necítil, že mám týmu co dát, tak by mě samozřejmě nepodepsal.“

Takže vy jste neměl obavy o svou budoucnost?
„Neměl. A taky jsem věděl, že kdyby mě nepodepsali do 1. ledna, byl bych de facto volný hráč a mohl bych vyjednávat s kterýmkoliv klubem. Proto to chtěli uzavřít před 1. lednem.“

Doslechl jste se o nějaké jiné nabídce?
„Arsenal byl pro mě od začátku jasnou prioritou, to je důvod, proč jsem nechtěl nad něčím jiným spekulovat.“

Z vašich předchozích odpovědí vyplývá, že trenér Wenger umí jednat s hráči a dodávat jim sebevědomí. Souhlasíte s tím?
„Když to vezmu jen z pohledu ofenzivního hráče, tak to umí už jen tím, že vám nechá dopředu volnost. Samozřejmě do defenzivy máme úkoly, ale vpředu je to hodně na nás. A to my ofenzivní hráči máme rádi.“

Jak se chová v kabině? Dokáže zařvat?
„Umí, to je jasné. Většinou se snaží všechno řešit v klidu. A je hodně věcný. On ví, o čem mluví. Hráči rychle vidí, že to, co říká, se rychle stane na hřišti. Tato věcnost je jeho obrovským plusem.“

Někde jsem četl, že s hráči prý moc nevtipkuje a udržuje si odstup.
„Nestavěl bych to tak, že se neumí zasmát, to vůbec ne. Ale my jsme tady od toho, abychom hráli fotbal a snažili se něco vyhrát. To je priorita pro každého.“