V italské televizi po dojemném loučení na Stadio Olimpico pravil, že už nikdy nevyběhne na trávník jako hráč. Dnes už však byl Pavel Nedvěd, jeden z nejlepších fotbalistů české historie a záložník světového formátu, s výhledem do své budoucnosti opatrnější.
Ještě v neděli večer mu přišlo na mobil na čtyřicet pozdravů. Osobně mu telefonoval i trenér italské reprezentace Marcello Lippi. Všechny vzkazy měly společného jmenovatele. „Všichni se shodli, že to bylo krásné. Jak říkají Italové: Grande festa! Brečelo se na stadionu i u televize,“ rekapituloval na letní terase své vily v La Mandrii dobře naložený Pavel Nedvěd.
Jak jste byl spokojený vy?
„Moc. Očekával jsem to míň slavnostní. Zvlášť když to bylo dělané na poslední chvíli.“
Co bylo emotivnější: rozlučka s reprezentací, nebo ta turínská?
„Ta v Turíně. To bylo hodně náročné emotivně. Musel jsem se kousat do rtů.“
To je musíte mít prokousané.
(směje se) „Moje žena to nevydržela, i v novinách je vyfocená, jak brečí. Viděl jsem i mladého (syna Pavla), jak si utírá slzu. Říkal sice, že má alergii. Ale trošku to na něj dolehlo. Jen malá byla celá šťastná, že teď už mě bude mít konečně doma.“
Šlo o váš nejkrásnější a zároveň nejnáročnější duel?
„Asi jo. Už od rána jsem byl ... Nevím, jak to popsat. Měl jsem zvláštní pocit. Vstával jsem hodně brzo. Pak i v začátku zápasu jsem se těžko koncentroval. Potom jsem se ale do toho dostal a bylo to dobré. Chtěl jsem vyhrát, chtěl jsem dát i gól. Abych to ukončil pěkně. Taky kluci se snažili. Del Piero mi nechal přímák, což se za poslední roky nestalo. Takže musím poděkovat všem.“
 |
V úterním deníku Sport najdete: |
| » celý exkluzivní rozhovor s Pavlem Nedvědem O čem mluví: » Jak moc zvažuje další nabídky? » Bude ještě hrát? |
