ROZHOVOR - Myslíte si, že vejde na hřiště a suše sází góly? Kéž by to bylo tak snadné, zasní se Filip Jícha. Stát se házenkářskou superstar je dřina. „V den zápasu se měním v introverta,“ popisuje suverénně nejlepší střelec mistrovství Evropy v rozhovoru pro Sport.
Sedmadvacetiletý kanonýr THW Kiel vydělává miliony a děkuje rodičům za podporu.
Filipe, kdy jste poznal, že se můžete stát špičkovým hráčem?
„Do mladšího dorostu jsem byl spíš nahrávač, víceméně hráč do počtu. Taková šedá myš. Ale pamatuji se, že jsem nikdy neskládal zbraně. Zlom nastal, když mě někdy v patnácti letech poprvé pozvali do reprezentace kadetů a byl jsem na turnaji vyhlášený nejlepším hráčem. To pro mě byla ohromná čest. Neuvěřitelně jsem se začal těšit na každý trénink a přišlo mi úplně normální být dvě nebo čtyři hodiny zavřený v hale. Házenou jsem byl pohlcený. Aby se ale člověk prosadil i mezi seniory, musí mít i štěstí. A já jsem ho měl.“
V čem spočívalo?
„Na zásadních životních křižovatkách jsem potkal ty správné lidi a udělal rozhodnutí, o která jsem se mohl opřít. Na Slavii mi otevřel oči trenér Moulis, kterému můžu jen děkovat. Bez jeho pomoci bych tady dnes asi neseděl. A to, že jsem šel nejdřív z Česka do St. Gallenu, byl nejlepší krok v mém životě. Ve Švýcarsku jsem se naučil přemýšlet jako profesionál a pochopil jsem, jakou zodpovědnost by měl cizinec na sebe vzít. Tahle rok a půl dlouhá škola mi dala hodně, i když jsme trénovali míň než v Praze a pravý profesionalismus jsem poznal až v Německu.“
ME: Čeští házenkáři zdolali Slovinsko »
Co jste ve Švýcarsku pochopil?
„Fyzická stránka je důležitá věc, ale člověk musí pracovat i na hlavě. Když něco dělá a nepřemýšlí nad tím, nějak to mechanicky zvládne. Ovšem házená není mechanická záležitost. Je potřeba umět spojit myšlení s fyzickou připraveností. V St. Gallenu jsem zjistil, že mám vůli k tomu, abych se dostal mezi pár nejlepších hráčů na světě. A chci si za tím jít dál.“
Předpokládám, že jste v dětství „trénoval“ i doma...
„Všude jsem měl samozřejmě balony. Doma jsem běhal, skákal, střílel do zdí. Máma z toho měla určitě šedivé vlasy. Rodiče by mohli vyprávět. Určitě jsem rozbil spoustu věcí a taky okno v ložnici. Od rodičů jsem ale cítil podporu na každém kroku. I díky nim jsem dnes tam, kde jsem. Na každé utkání se musím psychicky připravit. Když se nevěnuji mentální přípravě, vždycky spadnu do průměru. A to nechci.“
Jak vypadá vaše mentální příprava?
„Snažím se nad sebou přemýšlet, poslouchat své tělo a vymáčknout z něj to nejlepší. Když se blíží zápas, objevuje se u mě lehčí nervozita. Jsem uzavřenější, což je jasná známka toho, že se na utkání připravuju. Když nic takového nenastane, znamená to, že už jsem až moc uvolněný. Nedokážu to přesně popsat, ale rodina to vycítí a vychází mi vstříc.“
Takže vás v den utkání nikdo nesmí rušit?
„Víceméně jsem raději sám. Pohybuju se doma, ale v žádném případě nemůžu spát. Pak bych byl malátný. Hodně si čtu. Spíš knížky než časopisy. Mám v oblibě životopisy. Na mistrovství Evropy přivezl Dan Kubeš romány Milénium 1 a Milénium 2 od švédského spisovatele Stiega Larssona. U nich se odreagovávám. Mám taky rád, když se jdu po snídani ven protáhnout anebo na procházku.“
Kdybyste v roce 2003 místo do St. Gallenu přestoupil rovnou do německé bundesligy, kde byste byl dnes?
„Uškodilo by mi to. Myslím, že bych se nedostal na takovou úroveň. Nehrál bych tolik a mladý talentovaný kluk potřebuje v tomto věku strávit na hřišti co nejvíc času. Třeba na nižší úrovni. Hlavní je, aby do sebe dostal zdravé sebevědomí.“
Mluvíte hezky o rodičích. Měl jste pěkné dětství?
„Když jsem začal hrát házenou, taťka mi sháněl vybavení. Abych měl takové, ve kterém jsem se cítil dobře a které bylo na světovém trhu. Rodiče byli vždycky ochotní odpustit si dovolenou a místo ní se vydat se mnou na nějaký turnaj a koupit mi třeba dvoje boty. Patří jim velký dík.“
Poměrně brzy jste začal vydělávat velké peníze. Zamotaly vám na čas hlavu?
„Co se týká financí, měl jsem to vždycky v hlavě srovnané. Na tuto otázku jsem byl připravený. Ale samozřejmě, když jsem měl ve dvaceti letech možnost koupit si auto, které jsem chtěl, bylo těžké mě přesvědčit, že to nemám dělat. Ta doba už je dávno pryč. Když jsem dostal svou první větší výplatu, neznamenalo to, že se z toho zblázním a začnu chodit hrát automaty nebo pít alkohol. To pro mě absolutně nepřipadalo v úvahu. Házenou bych měl stejně rád, i kdybych za ni nedostával žádné peníze. I to auto pro mě byl takový bonus, který mě pozitivně motivoval do další práce.“
Jak to vlastně máte s alkoholem?
„Samozřejmě, že si pivo dám. Když hrajeme s Kielem jednou týdně v sobotu, sejdeme se s klukama v pondělí po tréninku v restauraci. Není to o tom, že si dáme každý dvanáct piv a jdeme ožralí domů. Vypijeme dvě nebo tři malá piva. A k tomu brambůrky, které na stole nesmějí chybět. Na srazu nároďáku máme jeden večer, kdy si jdeme celý tým i s vedením posedět. Tam se utužují mimoherní vztahy, které jsou nutné k tomu, abychom jeden druhého lépe poznali. Člověk to i potřebuje. Takový David Juříček nepil alkohol vůbec. Chodil s námi, dal si colu a nikdo mu nic neřekl. I Honza Stehlík je abstinent a ostatní to respektují.“
Jaký je váš pivní rekord?
„Tohle šlo vždycky mimo mě. Když mám dovolenou, dám si večeři a například pět piv. A pak decku vína nebo něco takového. Neopíjím se. Nebudu samozřejmě tvrdit, že jsem nebyl nikdy opilý. To by bylo hodně alibistické. Tyhle procesy u mě taky proběhly. Ale nějaké pivní rekordy? Na to fakt nejsem. Stejně jako na cigarety. Byl jsem v partě kluků, kteří kouřili, ale já jsem to nikdy nedělal. Neměl jsem potřebu to zkoušet. A oni mě do toho nenutili. Kluci šli v pátek na zábavu a mně přišlo úplně normální, že jsem byl po tréninku doma.“
Na jaký sport máte ještě talent?
„Moc mě baví basketbal a vůbec míčové sporty. Líbí se mi hokej, který si rád zahraju. To je sport, kterému bych se asi chtěl věnovat, kdybych nehrál házenou. V dětství jsem možná k němu nějakou dobu inklinoval víc než k házené. My Plzeňáci teď žijeme extraligou. Když jedu domů, vždycky zjišťuju, jestli se nehraje nějaký zápas. Jinak se dívám v Kielu na Buly. Když hrála před rokem Plzeň na Slavii, hodně jsem to prožíval. Dvě hodiny jsem u televize fandil a křičel. Klobouk dolů před Martinem Strakou. Přijde mi, že chemie v týmu je zdravá.“
| Na favorizované Polsko sbírají zbytky sil |
| Otázka dne: Objeví házenkáři ve svých vyšťavených tělech novou energii? Na Polsko (dnes od 20.15, ČT 4), bronzový a stříbrný tým z posledních dvou světových šampionátů, potřebují být čerství. „Dost sil určitě mít nebudeme,“ věděl kanonýr Filip Jícha. Češi nastoupí osmačtyřicet hodin po poutavém představení se Slovinskem (37:35) proti jednomu z favoritů mistrovství Evropy. Poté, co sehraný soubor kouče Bogdana Wenty v neděli rozsekal výborné Španělsko o osm branek, vystoupily polské akcie k nebesům. „Překvapili mě, v jak excelentní hrají pohodě. A to i v postupném útoku,“ prohlásil Jícha na adresu soupeře. Problémem Čechů je úzký kádr. Trenér Martin Lipták musí sázet na pár borců, kterým na konci každého zápasu rychle odcházejí síly. „Hrajeme v sedmi osmi lidech,“ uvedl brankář Petr Štochl, hrdina duelu. Proti Slovinsku to málem stálo mužstvo vítězství. „Bylo to extrémně fyzicky náročné. Dva body jsou pro nás obrovsky emocionální,“ odfukoval Jícha. „Nechtěl jsem to pokazit střídáním,“ prohodil po bitvě Lipták, jenž si prostě nemůže dovolit posadit na delší dobu Jíchu, Filipa či Sklenáka. „Když se vyhrává, a navíc po dobrých výkonech, síly se někde najdou. I když regenerace už v tuto chvíli moc nepomáhá,“ nelámal si hlavu slovenský stratég. Přesto Lipták připustil, že dnes sáhne k větší rotaci sestavy. Dostane se i na ty, kteří si dosud moc nezahráli. „Tahouni si musí oddechnout,“ upozornil trenér, který je nadšený z atmosféry v týmu. „Klobouk dolů před těmi, kteří sedí na střídačce a povzbuzují ostatní. Velmi jim záleží na české házené. Jsem optimistický i před utkáním s Polskem,“ dodal muž, který naučil reprezentaci držet krok s evropskou elitou. Herně i výsledkově. To se jeho předchůdcům nedařilo. V Rakousku si už Češi podali Maďarsko se Slovinskem a kanonýr Jícha dominuje tabulce střelců. Brankáři Štochl s Galiou zase omračují protivníky famózními zákroky, druhý dech chytl na křídle matador Filip. Příjemným překvapením jsou výkony rozehrávače Sklenáka, obranu drží Kubeš. A taky Vraný na pivotu nabízí víc, než se čekalo. Vše zastřešuje kapitán a hlavní hecíř Nocar. Proti Slovinsku na sebe upozornil křídelník Mičkal z německé druhé ligy. „Ten zápas jsem si užíval. Po prvním poločase jsem nepochyboval o naší výhře,“ tvrdil trenér. Poláci budou jistě zvědavi, s jakým gólmanem na ně rival vyrukuje. Češi si totiž mohou vybírat. Dva zápasy odchytal Galia, dva Štochl. Asistent Jiří Mika, který má na nasazování brankářů patent, na sebe opět vezme zodpovědnost. „Já do toho Jirkovi nezasahuju,“ řekl Lipták. „Ten zápas si užijeme a bez boje nic předem nevzdáme,“ slíbil střelec Jícha, proti němuž bude stát hromada známých z bundesligy. Polsko momentálně náleží k absolutní světové elitě. Na poslední olympiádě v Pekingu skončil Wentův výběr na pátém místě a v Rakousku svou výkonnost jen potvrzuje. Jména Szmal, Bielecki, Jurecki, M. Lijewski či bratři Jurasikové, to je házenkářská extratřída. Kdo tahle esa vychytá - Galia, nebo Štochl? A kolikrát si vychutná vyhlášenou defenzivu snajpr Jícha? Odpovědi přinese dnešní večer v Innsbrucku. A ve čtvrtečním utkání s Německem (16.15) se budou snažit své umístění na šampionátu ještě vylepšit. |
