Zahrát si společně na velké akci touží už dávno. Teď to vypadá, že se tenhle jejich sen konečně splní. A hned na olympijském turnaji! Při dlouho očekávaném zveřejnění nominace pro Vancouver totiž z úst trenéra Růžičky zazněla jména obou bratrů Michálkových – obránce Zbyňka i útočníka Milana.
V tomhle už tedy mají rodáci z Jindřichova Hradce jistotu. Ale pozor! Do olympiády zbývá pořád šest týdnů, NHL jede na plné obrátky a jejich týmy ještě čeká pořádná porce ostrých zápasů.
Ostatně co to je přijít o start na mezinárodní scéně kvůli zranění, okusili na vlastní kůži už oba. Milan nemohl startovat před dvěma lety na šampionátu v Kanadě, protože v posledním utkání play off, v němž jeho San Jose vypadlo s Dallasem, utrpěl po tvrdém ataku od Brendana Morrowa otřes mozku a pohmoždění ramene. Zbyněk se na svého bratra těšil v národním týmu marně...
Loni na jaře to zase bylo obráceně. Milan se konečně dostal na svůj druhý seniorský šampionát, po dlouhých šesti letech od svého debutu ve Finsku, ale kvůli zdravotnímu stavu nemohl do Švýcarska přicestovat pro změnu Zbyněk, jenž neprošel výstupní prohlídkou ve Phoenixu.
Starší z bratrské dvojice přitom na třech předcházejících šampionátech nechyběl a ve své sbírce tak má cenné stříbro z Rigy 2006. Tím trumfnul do té doby známějšího i úspěšnějšího Milana. Ten si, byť o dva roky mladší, vyzkoušel NHL ve stejné době jako jeho sourozenec, už v sezoně 2003/4. Definitivně prorazit do nejprestižnější ligy světa se však oběma podařilo až po výluce v roce 2005.
Hlavně Zbyněk ve Phoenixu, kam přišel z Minnesoty a její farmy v Houstonu, vylétl jako zářící kometa. Důvěru trenéra Wayna Gretzkého splácel spolehlivými výkony, díky nimž se stal nepostradatelným článkem defenzivy Coyotes.
A protože pro Phoenix končila sezona vždy se závěrem základní části, do play off se klub z Arizony ještě nikdy neprokousal, mohl starší z Michálků hned po své první kompletní sezoně v NHL s radostí kývnout trenérovi Aloisi Hadamczikovi na pozvánku do týmu pro mistrovství světa, čímž se mu splnil obrovský sen.„Byl bych moc rád, kdyby mě někdy pozvali do národního týmu,“ říkal v lednu 2006. Neuběhly ani tři měsíce a přání se změnilo v realitu.
Milan, na rozdíl od bratra, stabilní člen mládežnických výběrů, oblékl dres seniorské reprezentace už v 18 letech. Za více než šest let však stihl pouze 18 zápasů, o 11 méně než jeho bratr. Jednu kolonku ve statistikách však mají společnou, oba dali po třech reprezentačních gólech. Ve Vancouveru se můžou trumfovat.
Vzájemné soutěžení a hecování jim ostatně bylo vlastní od dětství. A nejen ve sportu. Na rodinné farmě třeba podnikali líté bramborové bitvy. Hodně se také nahráli fotbalu. „To byl jediný sport, ve kterém byl brácha lepší než já,“ vzpomíná Milan.
Po opakovaných operacích kolena mu z fotbalu zbyl už pouze play-station. Znovu válčí hlavně s bráchou. A úspěšněji než kdysi na trávníku. V dresu Barcelony ho coby Manchester United většinou poráží. „Musí ještě trénovat,“ říká s úsměvem.
Příští měsíc budou bojovat bok po boku v českých barvách na olympiádě. Jako šestá bratrská dvojice v historii českého hokeje pod olympijskými kruhy.
|
Bratrské dvojice na olympiádách Antverpy 1920 (hráno v rámci letních OH) 3. místo Jan a Miloslav Fleischmannovi Chamonix 1924 5.-6. místo Drahoš a Zdeněk Jirotkovi Ga-Pa 1936 4. místo Oldřich a Vladimír Zábrodští St. Moritz 1948 2. místo Jaroslav a Jiří Holíkovi Sapporo 1972 3. místo |
